Aktuálně

Péče o památky (800 let Jindřichova Hradce #9)

Město Jindřichův Hradec bylo vždy považováno za významné historické město s množstvím kvalitních památek. Když se proto po polovině 20. století začala formovat moderní státní památková péče i na území českých zemí, byl Jindřichův Hradec v „prvních vlnách“ řešených lokalit. Městská památková rezervace na jeho území byla vyhlášena výnosem Ministerstva školství a kultury dne 31. srpna 1961. Ochrana památkových kvalit území města byla pak dále posílena vyhlášením ochranného pásma městské památkové rezervace rozhodnutím Okresního národního výboru v Jindřichově Hradci ze dne 10. prosince 1987.

Kromě památkově chráněného území se v Jindřichově Hradci nachází velmi významné množství jednotlivých nemovitých kulturních památek. Na území městské památkové rezervace je jich nyní 120 a na území mimo rezervaci dalších 85. Spolu s 16 památkami v místních částech tak město Jindřichův Hradec „obhospodařuje“ celkem 221 kulturní památku. Tyto památky svým původem sahají od 13. století po století 20. Ty nejstarší zároveň patří k těm nejmonumentálnějším – nejstarší románsko-gotická část zámku, kostel sv. Jana Křtitele, zbytky gotického městského opevnění. Gotického původu je rovněž většina měšťanských domů v jádru města a podstatná část zámeckého areálu a farní kostel Nanebevzetí Panny Marie. Renezance a baroko pak přidalo další významné monumentální památky – jezuitskou kolej se seminářem, areál františkánského kláštera, městský špitál, zámecký pivovar, v renezanci byla dotvořena podoba měšťanských domů. Historickou podobu středu města pak dotvořil velký požár v roce 1801, v jehož důsledku většina goticko-renesančních památek dostala klasicistní tvář. Období pozdější již nejsou tak plodná – město ekonomicky a populačně stagnovalo, což se projevilo i na stavebním rozvoji. Mělo to ovšem i svoji pozitivní stránku, neboť díky tomuto procesu se dochovalo unikátní množství památek v celém městě.

Ke zrychlení rozvoje Jindřichova Hradce pak došlo ve 20. století. Ovšem zhodnocení tohoto období z hlediska památkové péče bude moci provést až další generace památkářů.

Památkový zákon z roku 1987je podobně konstruován jako obdobný zákon rakouský. Zákon vcelku odpovídající má, či měl, málo zřejmých slabin, jako zbytečné omezování vlastníků památkově nechráněných nemovitostí a bezzubost sankčních ustanovení.
Jindřichův Hradec díky svému památkovému bohatství je a zůstane lákavým cílem pro návštěvníky z celého světa.

Jaroslav Pikal (zdroj – Informační centrum Jindřichův Hradec)