Aktuálně

Portrét Tomáše Krýzy | Jindřichohradecké sochy a památníky

V rámci pátého, o rok odloženého ročníku festivalu Jindřichohradecké JINoHRÁtky aneb Dejte děti do jeslí proběhlo slavnostní představení originální instalace českobudějovického rodáka, sochaře a vizuálního umělce Patrika Proška (1974). Nosné téma všech uplynulých ročníků, tedy otázku recyklace, oslovený umělec po svém znovu zpracoval a přetavil ji do portrétu, v němž vzdal hold tvůrci největšího lidového mechanického betlému na světě, jindřichohradeckému punčochářskému mistrovi Tomáši Krýzovi (1838–1918).

Samotná instalace, přestože se nenachází na veřejném prostranství, nezůstává lidem úplně skryta, stala se totiž významnou součástí návštěvnického okruhu našeho muzea. Lze ji dlouhodobě shlédnout v sakristii kostela sv. Jana Křtitele. Jindřichohradecký portrét se zároveň stal jedinou českou mimopražskou anamorfní realizací sochaře Patrika Proška, čímž byla umocněna exkluzivita tohoto uměleckého počinu.

A co vlastně anamorf znamená?
Původ slovního spojení anamorfóza pochází z řečtiny, je totiž odvozeno z řecké předpony ana-, což znamená zpět, znovu a slova morphe tvar a forma. Ve výtvarném umění to buď znamená zkreslené zobrazení anebo perspektivu, které vyžadují zaujmutí správného úhlu pohledu pro správné sloučení pozorovaného obrazu. Mezi slavné průkopníky této umělecké techniky patřili v první polovině 20. století světoznámí malíři a umělci Salvator Dalí, Marcel Duchamp či Jan Dibbets.

Předlohou uměleckému dílu se stala jediná známá fotografie Tomáše Krýzy uložená ve sbírce muzea – rodinný snímek, na kterém byl punčochářský mistr zachycen mezi svými blízkými. Patrik Proško ho pomocí moderních médií zrealizoval do podoby „mistrovy kutilské dílny“, která se mu tak trochu zbláznila. Všechny použité předměty, v konečném počtu něco přes tisíc kusů, se nakonec přeskupily do jeho portrétu o celkových rozměrech 2,1 x 2,5 x 3,5 metru. Základní hmotu podobizny sochař vystavěl za pomoci starého nábytku – skříně, stolu a kamen, z části i z více než sto let starých ostrostřeleckých terčů. Výplně polepil ukázkami dobového tisku či humoristickými časopisy. Dále do Krýzova portrétu, což je z hlediska samotného konceptu díla důležité, zakomponoval i několik již vyřazených součástí původních jesliček. Jednalo se o části domečků, povozů a některé drobné mechanické části. Využity byly i figurky a zvířátka. Vše na první pohled podporuje pracovní chaos, který samozřejmě ke kutilské dílně neodmyslitelně patří, ale nakonec jen vytrvalý pozorovatel získává ze správného úhlu finální řád zformovaný do realisticky vypadajícího portrétu betlemáře Tomáše Krýzy.

Jakub Valášek (NOVUM 04/2022)