- 4.5.- 17.6.2025,
- Galerie Dvůr Palupín (otevřeno čt–ne 14:00–16:00)
Galerie Dvůr Palupín zve na výstavu Retrospektiva – Siegfried Herforth, která bude k vidění od 4. května do 17. června 2025. Výstava představí životní dílo výrazného malíře 20. století, jehož styl se pohybuje mezi impresionismem a expresionismem. Otevřeno je vždy ve čtvrtek až neděli od 14:00 do 16:00.
Francouzskou jako i celoevropskou uměleckou scénu první poloviny 19. století ovládal systém oficiálního akademického malířství, které se snažilo realisticky vyobrazit svět, při čemž nepřipouštělo a s cela odmítalo, jakéhokoliv jiného výrazu, než realistického. O generaci mladší výtvarníci, vyznávající volnější malířskou techniku viditelně krátkých a hutných tahů v zářivé barevnosti, pracovali s cílem zachytit prchavý dojem okamžiku. Chápali, že jeden z nejdůležitějších prvků malířství je atmosféra a přesně ten moment cítění a vnitřního pohybu, který fotografie neumí dodnes popsat.
Tyto novéumělecké směry, jako byl impresionismus, expresionismus nebo kubismus, byli též odmítány v obou diktaturách, jak Fašismu tak Komunismu a proto byli tito umělci vyřazeny a pronásledováni, když se systému s cela nepodřídili.
Situace na uměleckém trhu se začala převratně měnit i koncem šedesátých let dvacátého století, jen s cela jiných důvodů. Klasická, konkrétní malba byla nahrazena abstrakcí, fotografií a jinými uměleckými směry. Vše, co se dříve cenilo, bylo najednou odmítané. Svět se měnil a s ním i estetika uměleckého vyjádření. S těchto důvodů ztratila jedna celá generace výtvarných umělců po celé Evropě jak práci tak i uznání a : byla zapomenuta.
Dříve se definovalo umělecké dílo nejvyšším stupněm řemeslnosti. MISTR byl v této souvislosti nejvyšší titul výtvarníka. Teprve když se k této nejvyšší řemeslnosti přidal také ten nejintenzivnější výraz, že toto dílo diváka maximálně zaujalo a na dále ovlivnilo, smělo se dílo nazývat: UMĚLECKÉ.
Siegfried Herforth
Siegfried Arthur Herforth se narodil 14. května 1904 v Baden-Badenu jako syn Margarete a Ludwiga Arthura Herforthových. Siegfried se od útlého věku učil hrát na klavír a po zbytek života se mu vášnivě věnoval. Zároveň se u něj již v ranémvěku projevilo velké nadání pro kreslení a malování. V 17 letech proto opustil střední školu v Bádensku a přihlásil se na Akademii Výtvarných umění do Karlsruhe, kde studoval do roku 1922 u profesora Augusta Groha a profesora Friedricha Fehra.
V tom samém roce byl přijat do Akademie výtvarných uměnív Drážďanech, k profesoru Robertu Sterlovy. Spolu s Maxem Liebermannem, Maxem Slevogtem a Lovisem Corinthem patřil Sterl k nejvýznamnějším představitelům evropského impresionismu. Jako Franziskus Dellgruen studoval Siegfried Herforth také u profesora Oskara Kokoschky.
Siegfried Herforth absolvoval drážďanskou Akademii výtvarných uměnív roce 1925 s nejvyšším vyznamenáním Akademie — „Öestnýmuznáním”. Během svého pobytu v Drážďanech byl též přijat na konzervatoř s cílem stát se klavíristou. Nakonec se však rozhodl využít svůj malířský talent, který od roku 1927 prezentoval na mnoha výstavách.
Jeho specifickým zájmem — stejně jako u Sterla a Kokoschky, byla malba a studie portrétů. V roce 1939 se mu dostalo velké výzvěk návrhu nástropní fresky kostela svatého Jakuba ve švýcarském Widnau. Siegfried Herforth se k tomuto účelu naučil techniku Al Fresco, která od malíře vyžaduje náročnéa specifické dovednosti, a to malbu na ještě mokrou omítku, kde je jakákoliv korektura nemožná.
Tuto novou schopnost má příležitost využít i při dalších církevních zakázkách. Jeho největší přání, vymalovat katedrálu opatství Montecassino, která byla během války zničena, a po válce znovu postavena, se mu nesplnilo — tamní klenuté stropy jsou dodnes prázdné. Existuje však nespočet Herforthových skic, které pečlivě popisují návrhy každé jednotlivé stropní desky.
Siegfried Herforth žil od roku 1934 v Mnichově. Nacistickým Německem bylo všechno moderní uměníjako impresionismus, expresionismus, kubismus a jiné, zakázané a nazvané ZVRHLÉ UMĚNÍ” tedy ”ENTARTETE KUNST”. Znamenalo to pro umělce budv konec umělecké činnosti, nebo rozhodnutí se k emigraci.
Herforth se proto rozhodl emigrovat do Itálie – pobýval a pracoval tam dva roky. Nespočet skic, obrazů a především akvarelů dokumentuje toto tvůrčí období, během něhož se také naučil plynně italsky. Smrtelná nemoc jeho otce v roce 1941 ho donutila k návratu do Mnichova.
Po otcově smrti byl odveden a donucen narukovat do Wehrmachtu jako řadový voják. Byl umístěn ve Freisingu a poslán do války v Itálii, také kvůli jeho jazykovým znalostem, ale brzy zajat Brity a odvezen do tábora poblíž Oxfordu. Rychle si získal přátelství dozorců, kteří mu umožnili velké privilegium kreslení a malování.
Od roku 1947 vytvořil další nástropní fresku, tentokrát pro kostel v Gundelfingenu v Breisgau. V roce 1951 strávil delší dobu v Alžírsku, kde vznikla řada akvarelů a obrazů. V roce 1955 portrétoval papeže Pia XII.
V 50. a 60. letech opakovaně pracoval ve Švýcarskuna zakázkách, kterými byly olejové portréty, ale také mozaiky a bronzové sochy. V roce 1962 ho Vatikán pověřil třemi velkoformátovými obrazy pro baziliku svatého Petra v Říměk příležitosti blahořečení ugandských kněží. V Zurychu – Wollishofenu je z roku 1964 zachovaný veliký betonový abstraktní relief.
Ve všech fázích své tvorby maloval vždy také volné náměty, o kterých se často písemně zmiňuje. Herforth je velkým mistrem svého impresionistického až expresionistického stylu. Podobně jako Oskar Kokoschka rozvinul skicovitý styl malby, který není statický, ale plný pohybu a lásky k barvám a jejich symbolice. Jeho malba je osobitá, ale neopouští nikdy impresionistické a později až expresionistické prvky.
Důležitou součástí jeho tvorby je grafika. Stejně jako dříve u starých mistrů předchází každému obrazu nespočet skic tužkou, uhlem a často i tuší. Herforth je neuvěřitelně zručnýa rychlý kreslíř, kreslí z paměti.
Ve stáří se opět pouští do odvážného terénu: komponuje velmi osobní III. část Goethova Fausta. Toto rozsáhlé dílo je poctěno čestným oceněnímGoethova rodného města Frankfurtu.
Siegfried Herforth zemřel v roce 1984 v Mnichově.
