Aktuálně

S Klárou Doležalovou o ochotnickém divadle v Žirovnici

Ochotnické divadlo v Žirovnici má hluboké kořeny. Kvetlo utěšeně za Rakouska, za první republiky i po válce, kdy se žirovničtí ochotníci pustili do divadelní tvorby s novým elánem. Svědčí o tom mimo četná představení také režijní kniha, kterou vedli 1945-50 režiséři Miloslav Elbl, Karel Brdlík, Oldřich Malínek, Boleslav Doležal a Alexandr Buček. Úvodem je v knize Desatero pro režiséra a herce. Dobrý režisér by měl mít umělecké nadání, citlivý přístup k hercům, fantazii, smysl pro organizaci a důvěryhodnost. V Desateru pro herce se například praví, že herec má chodit na zkoušky, nemá se zpronevěřovat divadlu vlažností ve výkonech, nemá se vměšovat do práv režiséra, nemá kritizovat druhé, ovládat co nejdříve text role, nemá se předvádět na úkor ostatních a má zacházet šetrně s kostýmem.

S Klárou Doležalovou o ochotnickém divadle v Žirovnici
Pavel Koudelka, Klára Doležalová, Václav Matějů

Jedním z poválečných režisérů žirovnického ochotnického divadla byl i pan Boleslav Doležal, který se divadlu věnoval jako herec i režisér už před válkou. V loňské inscenaci Uličnice  letos jako Líza v Pygmalionu si získala sympatie diváků Klára Doležalová, jejímž prastrýcem pan Boleslav byl. Ochotníky byli i její pradědeček Miloš a prababička Karolka. Na otázku, co soudí Klára o tom Desateru pro herce, u jehož zrodu byl její prastrýc, řekla:

Desatero se zavazuje ctít každý řádný člen spolku při pasování, ale myslím, že je to něco, co se podvědomě snaží dodržovat každý, kdo má divadlo rád a chová k němu úctu. Se zkouškami a učením textu to třeba není vždy jednoduché, moji herečtí kolegové by jistě dosvědčili, že ani já kolikrát nepatřím k nejzodpovědnějším. Spousta z nás studuje, chodí do práce a má rodiny. Myslím ale, že nejdůležitější je, že nás divadlo těší a přináší nám radost, kterou můžeme předávat dál – samozřejmě s desaterem vždy na paměti.

Někoho možná překvapila suverenita Klářina hereckého výkonu. Jistě jí pomohlo její dlouholeté účinkování v Dětském divadle DSŽ, kde si už v osmi letech zahrála v pohádce Popelka roli prvního pážete (2002), později roli Dřímala ve Sněhurce a sedmi trpaslících (2003), čerta v Kašpárkovi v pekle (2004), komára ve Lvím králi (2006) a kašpárka v pohádce Kašpárek a loupežníci (2008). Co jí dalo účinkování v Dětském divadle a jak ji připravilo na role v divadle „velkém“?

K Dětskému divadlu jsem se dostala díky mojí kamarádce a herecké kolegyni Nikče Kasalové. Její babička tenkrát divadlo vedla společně s Lídou Voharčíkovou. Dalo mi určitě dobré základy a první zkušenosti. Naučilo mě určité zodpovědnosti nejen za svůj výkon, ale i k ostatním hercům a prvním divákům. Do rozjetého vlaku „velkého“ divadla jsem naskočila v roce 2013 a své velké role jsem si „odsloužila“ řadou menších. Jeviště Přírodního divadla pro mě bylo ještě trochu něco jiného, je o větším tlaku, ale o sladší odměně. Troufám si říci, že je splněným snem nás všech, kteří jsme prošli dětským divadlem.

V letošní inscenaci Pygmaliona si zahrála Klára roli Lízy a byla věrohodná jako uječená květinářka i jako lady, kterou se stala po „učení“ u profesora Higginse. Zeptala jsem se Kláry, co si myslí o tématu Shawovy komedie Pygmalion, že vzdělání může změnit lidskou bytost, udělat „z květinářky vévodkyni“.

Myslím, že vzdělání lidskou bytost z gruntu nemění, jen rozvíjí vlohy, které už máme, a přináší řadu příležitostí. Shaw ve hře ukazuje, že u Lízy šlo hlavně o odvahu, obrovskou píli a potom „kapičku štěstí“. Jako dáma ale Líza nebyla o nic lepším nebo horším člověkem než jako květinářka. Sama koneckonců říká, že pravý rozdíl mezi dámou a květinářkou není v tom, jak se chovají, ale v tom, jak se k ní chovají druzí.

Kdosi z publika se ptal, zda Klára studuje DAMU (Divadelní akademii múzického umění). Takže, jak to je?

„DAMU nestuduji, studuji dějiny umění na Masarykově univerzitě v Brně. Upřímně, nikdy jsem ani neuvažovala nad tím, že by se pro mne divadlo stalo něčím jiným než pouhým koníčkem. Žirovnický spolek pro mě není jen o divadle, které vždycky bude mou velkou láskou, ale také o kolektivu, který se okolo něj zformoval. Za všechny příležitosti moc děkuji, každá role je pro mě výzvou. Žádné vyšší ambice ale prozatím nemám.

Děkuji za upřímnost a doufám, že v žirovnickém Přírodním divadle uvidíme Kláru v dalších, stejně úspěšných rolích, jako byla Uličnice a Líza.

Marie Fronková – Žirovničan 10/2018

 

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít