Velký požár, který ve městě vypukl roku 1801, navždy přeměnil podobu celého Jindřichova Hradce. Během tří dnů jeho řádění se dvě třetiny města proměnily v doutnající trosky. Na jeho znovuobnovení se velkou mírou podílel architekt Josef Schaffer, jež je autorem například klasicistní přestavby radnice či řady měšťanských domů, které tak získaly svůj typický klasicistní háv. Požáru bylo na náměstí ušetřeno jen pár domů, mezi něž lze počítat i dva domy, na jejichž průčelích se navíc dochovala původní sochařská díla.
Prvním z nich je dvoupatrový dům nazývaný „U Červené věže“ s dodnes dochovaným průčelím z roku 1701 (čp. 83/I.). Barokní úpravu financoval tehdejší majitel domu, zámecký úředník Jiří Müller z Rottenburgu. Budova díky ní získala čtyři okenní osy, v přízemí dva obdélné výkladce a vpravo jeden vstup s kamenným obložením. Patra byla rozčleněna lizénami vysokého řádu končícími v přízemí na konzolách, okna zdůrazněna obloukovitými římsovými supraportami a drobnou štukaturou. Osa domu byla ozdobena malbami, jejichž fragment včetně erbu původního majitele se dochoval mezi okny v prvním patře.
V průčelí domu také vznikly čtyři zdobené niky osazené stejným počtem soch. Na úrovni druhého patra se v nice nachází zhruba metr a půl vysoká socha Panny Marie Immaculaty. Tři přibližně stejně vysoké sochy sv. Rocha a Šebestiána, ochránců před kalamitními morovými epidemiemi, a sv. Kateřiny, patronky učenců a advokátů byly vyřezány ze dřeva a následně osazeny do nik atikového patra. Kupodivu všechny tyto dřevěné sochy přežily i velký požár v roce 1801. Během 20. století byly přeneseny do muzea a na jejich místo umístěny kopie. Všechny čtyři sochy už na první pohled vykazují stejnou míru stylizace a až pololidový styl řezby. Vznikly tak pravděpodobně během jednoho období rukou stejného, dnes neznámého regionálního řezbáře. Zvláště u sv. Rocha je rozeznatelná původní barevná polychromie. Avšak i ta byla postupem let překryta druhotnými vrstvami a nánosy, které dnes dodávají sochám tmavě hnědé zabarvení. Je i možné, že dřevořezby toto zabarvení získaly při výše zmiňovaném požáru. Originály soch si lze prohlédnout ve stálé muzejní expozici v barokní kapli minoritského kláštera.
Vrchol atikového štítu domu tvoří korunní římsa a nízká ozdobná zídka, která získala dekorativní prvky v podobě dvou typů barokních „šišek“ a sousoší dvou stylizovaných lvů sedících okolo ozdobné vázy. Díky němu dům a obchod v něm získal po roce 1989 pojmenování „U dvou lvů“. Historii má však daleko bohatší, ve 30. letech 19. století v něm bydlel regenschori František Ikavec, k němuž chodil na hodiny hudby mladý Bedřich Smetana. V roce 1887 zde navíc pobýval u svého švagra známý spisovatel Alois Jirásek. Ve stejném domě se roku 1901 narodil i významný jindřichohradecký historiograf, správce a pozdější ředitel muzea Jan Muk.
Jakub Valášek (NOVUM 2022/8)