Ve 13. století vznikl na území dnešní Třeboně panský dvorec, který bránil obchodní cesty a rodící se místo městských trhů, místo setkávání kultur a výměny zboží mezi Čechami, Rakousy a Bavorskem.
Když v polovině 14. století koupili třeboňské panství Rožmberkové, rozhodli se z města v jeho středu učinit rovněž duchovní centrum. Povolali do Třeboně augustiniány a dvorec přestavěli na hrad, jednu ze strategických opor své ambiciózní politiky.
S Rožmberky je spojen největší rozkvět města v 16. století, kdy po nešťastném požáru dostává sídlo i zámek svou renesanční podobu a v jejím okolí rostou rybníky, dávající obyvatelům obživu a místu půvab.
Vzestup Třeboně je potvrzen na začátku 17. století, kdy se stala domovem Petra Voka z Rožmberka a zároveň hlavním městem rozsáhlého rožmberského dominia. Zámek poskytuje přístřeší rozsáhlým uměleckým sbírkám, knihovně a archivu.
V roce 1660 se stávají novými pány na Třeboni Schwarzenbergové, kteří se úspěšně snaží zacelit válečné rány z třicetileté války a navrátit místu zašlou slávu. Třeboň se již nikdy nestane centrem dominia nových pánů, ale na druhou stranu tak zůstala zachována její renesanční krása i měšťanské kouzlo následujících epoch, baroka a historizujících slohů.
PROHLÍDKOVÉ OKRUHY
Trasa A – Rožmberské renesanční interiéry
Tato prohlídková trasa, která byla reinstalována v roce 2009, nám připomíná dobu posledních Rožmberků, Viléma a Petra Voka
Trasa B – Soukromá schwarzenberská apartmá
Poslední majitele třeboňského panství, Schwarzenbergy, nám představí celkem 11 místností, které obývali ještě v minulém století a kde trávili každé Vánoce
Trasa C – Konírna, psí kuchyně, kasematy
Zde se seznámíte s prostory hospodářských budov, které se využívaly k ustájení koní a chovu psů. Součástí prohlídky jsou také podzemní chodby (kasematy)
Dům přírody Třeboňska
V interaktivní expozici v zámeckém parku se dozvíte mnohé o zdejší krajině stříbřitých rybníků, tajuplných blat, písečných dun, hlubokých lesů, dubových alejí, malebných sídel a samot.
Hrobka je postavena v pseudogotickém slohu dle italské předlohy CAMPO SANTO. Dříve pohřbívali Schwarzenbergové své zemřelé v malém kostelíku sv. Jiljí na hřbitově v nedaleké obci Domanín. V tomto kostelíku si dali Schwarzenbergové zřídit původní hrobku, která sloužila 92 let pro pohřbívání jejich zesnulých. Když už v hrobce nebylo místo, byl realizovaný již zmíněný podnět kněžny Eleonory.