Poslední říjnová noc byla vždy jedním z nejsilnějších keltských svátku, svátek Samhain. Tato noc byla zasvěcena svátku všech mrtvých, u nás křesťanský svátek – Dušičky, v anglosaských zemích svátek Halloween – zmrtvýchvstání.
Pro tyto dny se traduje, že je nejjemnější, nejtenčí hranice mezi světy živých a světy mrtvých, a je možné s našimi, již neživými předky komunikovat. V tyto noci – spojení a překročení hranic světů se netýká jen světa živých a mrtvých, ale také i světů éterických „pohádkových“ bytostí, jako jsou víly, skřítci, elfové, andělé (tedy, pokud v ně věříme).
Vnímavější z nás mají možnost se všemi okolními světy komunikovat, zpravidla formou snů, v době, kdy je oslabena naše mozková aktivita. Běžně se tak stává při usínání či probouzení – stav mezi bdělostí a spánkem, spánkem a bdělostí, tehdy jsou naše mozkové vlny schopny právě přijímat poselství a vzkazy „odjinud“.
Ve fázi předspánku či probouzení, jsme uvolnění, příjemně unavení a pociťujeme vnitřní klid a bezpečí, je náš mozek napojen na Alfa vlny. Pro uvolnění před usínáním můžeme také využít našeho dechu – pravidelného hlubokého nádechu nosem do břicha a hlubokého výdechu ústy přes plíce. Jednu ruku můžeme položit na břicho (druhou čakru – Sakrální) a druhou ruku na oblast hrudního koše (čtvrtou čakru – Srdeční). Ideální – pokud se povede – hluboký nádech na 4 doby, zastavení dechu na 2 doby a výdech opět na 4 doby. V průběhu uvolňování se a usínání můžeme postupně zvyšovat na 8-4-8 dob. Během usínání je možné dýcháním navodit stav Alfa vln k propojení se mezi světy – a když nic jiného, tak se nám krásně a uvolněně usne. Při probouzení už jen vnímáme to, co k nám přichází.
Ve svátečním období naši předci před svými domy zapalovali ohně (dnes alternujeme svíčkami). Ohně zapalovali po obou stranách cest k obydlí. Ohně měly za úkol ukázat duchům, skřítkům, vílám cestu kam vstoupit a kde jsou vítáni.
Pro ochranu před zlými (duchové, raraši, démoni) naši předci používali ochranné a varovné prvky – domy ozdobovali vyřezávanými dýněmi, věnci a kyticemi z listí stromů – předně dubů a žaludů, stejně tak, jako jejich plody. K dozdobení dekorací používali klasy kukuřice či sušené květiny a bylinky – divizny, dobromysl, šalvěj. Těmito bylinkami i svá obydlí vykuřovali.
Obecně jsou tyto svátky – stejně jako svátky jara – určeny pro očistu a ochranu těla i domova. K očistě domova lidé zapalovali ohně – nové a čisté. Stará ohniště kompletně vyčistili, tak, aby v nich nezbylo smítko z ohňů předchozích. Nové ohně zapalovali rituálně – třením dvou špalíku dřeva.
Očista ohněm – očista vykuřováním měla za úkol zničení – vyhnání – všeho starého, zlého, špatného a rituál ohně sloužil jako vstup do zimní, temné poloviny roku.
Rituální očistu můžeme provést i my – procházkou v přírodě, načerpání vůní podzimního lesa, nasbírání větviček, listí plodů dubů a žaludů, připravení si výzdoby vnitřních i vnějších prostor našich domovů. Večer zapálením svíci (nejvhodnější jsou bíle – očista, ochrana či světle modré – uvolnění, éterické bytosti), které postavíme do misky s ochrannou směsí sole a bylinek. K vykuřování můžeme použít svazků bylinek, nebo již připravených vonných tyčinek.
K pročištění vzduchu (či jako inhalaci při nachlazení) – použijeme směs bazalky či majoránky spařené vařící vodou a do této vody vymačkanou šťávu z citronu. Pro vnitřní očistu těla – připravíme čajovou směs bylinek – dobromysl, majoránka, máta a lípa, oslazené medem a dochucené šťávou z citronu či pomeranče. Vnější očistu těla – použijeme bylinkovou směs – divizna, dobromysl, šalvěj, kůra z dubu a kůra z citronu či pomeranče – směs přidáme do koupele, nebo pokud máme jen sprchový kout, směs bylinek zabalíme do staré silonkové ponožky a tuto pak použijeme jako houbu na mytí. (V obou případech – i coby přísada do koupele – i coby houba na mytí – spaříme vroucí vodou a necháme cca 15-20min louhovat, poté vlijeme do vany či směsí omyjeme tělo).