Aktuálně

Světlo, prostor a čas v malbách Jana Svobody

Závěrečná umělecká výstava letošního roku začne netradičně v sobotu ve dvě hodiny odpoledne v křížové chodbě bývalého minoritského kláštera v Muzeu Jindřichohradecka a představí uměleckou tvorbu PaedDr. Jana Svobody (*1955), absolventa oboru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze u doc. Zdeňka Sýkory, který po ukončení studií pracoval jako učitel výtvarné výchovy, krajský metodik výtvarné výchovy či odborný asistent katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy.

Světlo, prostor a čas v malbách Jana Svobody
Ukřižování, 2014, voskopryskyřičné lazury na plátně, 130×145 cm

V roce 1995 se přesunul do Bechyně, kde je dodnes ředitelem základní umělecké školy sídlící ve starobylém františkánském klášteře. Jako její ředitel  a zároveň lektor připravil během své pedagogické činnosti mnoho studentů keramické školy na studia na vysokých uměleckých školách. Zároveň organizoval filmové a umělecké víkendy či letní mezinárodní workshopy, na které postupně zval své známé z řad předních českých výtvarníků a experimentálních hudebníků. Klášter tak navštívil například scénárista a režisér Petr Jarchovský, z výtvarníků a hudebníků Michael Delia, Petr Nikl, Martinové Zet, Janíček, Velíšek, z Brna dorazili Marián Palla a Petr Kvíčala. Kromě toho se stále věnuje se svou ženou Martinou vytváření koncepcí a realizací dětských doprovodných programů a expozic pro děti například pro Pražské Quadriennale, Deset století architektury, Příběh Pražského hradu nebo Litomyšlení.

Asi nejlépe definoval volnou tvorbu Jana Svobody krátkým textem nedávno zesnulý malíř Jaroslav Malina: “Řekněme, že volná tvorba Jana Svobody je převážně centristická, nejenom v kompozici, ale hlavně v myšlení. Centristická, tedy koncentrovaná do středu, k němuž míří vše, trefa na střelnici stejně jako hledání absolutna. Středem dění, myšlení, bytí je soustředěnost do bodu, jenž může mít banální podobu nalezeného předmětu, k němuž má J.S. vždy hluboký osobní vztah, nebo podobu zhmotnění duchovního náboje Vánoc, Velikonoc, Svatozáře či Ukřižování. Svobodova malba je zklidňující, svou podstatou tradiční, kultivovaná ve vrstvení lazur i past, bravurně kladených na plátno či dřevo klasicky plošného obrazu, jenom ten světelný náboj, zapomenutý čas a zpochybňovaný prostor, vyjevující se až po delším pozorování, nenechává pozorovatele zcela v klidu. Převážně monochromatické kompozice občas vybuchnou rasantnější barevností, pečlivě promalovaná plocha voskopryskyřičných lazur a pigmentů je narušována autentickými prvky reality, kamenem, špejlí, zavařovací gumou (předměty osobně zažitými), jindy se plocha plátna či papíroviny pokrývá pouhým grafitem, připomínaje paměť kovu a tato mementa paměti jsou téměř vždy ve středu nebo ve středové, ať už vodorovné či svislé linii.

Světlo, prostor a čas v malbách Jana Svobody
Střelnice červená, 2014, kombinovaná technika na plátně, 35×40 cm

Jan Svoboda svým školením – ze skvělých učitelů připomeňme především Zdeňka Sýkoru, i svou ustavičnou praxí je velmi dobře obeznámen s trendy současného umění, často rád mluví o vztahu ke konceptuálnímu umění. Tento vztah se nejvíc projevuje v prostorových variacích relikviářů, vzorníků, plotů, zbytkových či odložených materiálů, na něž však nelze zapomenout. Přesto bych jej mezi konceptuální umělce neřadil – jeho volná tvorba po svém podobu současného světa neguje, konceptuální vcítění se do jeho chaosu je distanční… Možná, že jeho práce ve škole v prostorách bechyňského františkánského kláštera, bydlení v krásné secesní vile v Sudoměřicích, již s takovou láskou a péčí renovuje, možná že to vše mu dovoluje udržet si tento nadhled. V praktickém životě je Jan Svoboda stále velmi pilný, úspěšný v pedagogické praxi (mnoho současných mladých umělců prošlo ve svých počátcích jeho školením) i v různých interaktivních projektech, výstavách, instalacích, performancích. I tyto zkušenosti jej zajisté vedou k tomu, že někdy opouští klasickou plochu plátna a pohrává si s trojrozměrným objektem a prostorem. Jeho volná tvorba, jeho malba, je výraznou protipolohou těchto multimediálních forem. Nevyžaduje přímou aktivní účast pozorovatele – diváka, setrvává v klidu své soustředěné kontemplace, nevnucuje se, neútočí. Ale nelze ji přejít bez povšimnutí, její duchovní rozměr vám nedá spát, světlo, unavené i probuzené v čase minulých prostorů stále vyzařuje do našeho prostoru dneška.”

Věřím, že tento krátký text bude nápomocen k proniknutí do díla pedagoga a umělce, jehož obrazy a instalace budou veřejnosti představeny do 28. října v Muzeu Jindřichohradecka, jmenovitě v křížové chodbě a Soukenické kapli bývalého minoritského kláštera.

Jakub Valášek

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít