Aktuálně

Umělecká výzdoba budovy České spořitelny (Jindřichohradecké sochy a památníky)

V pomyslné časové přímce se seriál věnovaný jindřichohradeckým sochařským památkám dostal až k roku 1989, tedy do doby, kdy se po více než 40 let znovu změnil totalitní režim a po jeho pádu se do Československa vrátila demokracie. Krátce na to se rozdělil společný stát Čechů a Slováků. V tomto období vyrostla v Jindřichově Hradci asi nejrozporuplněji přijímaná stavba, která přes své znatelné kvality budí rozpaky a rozpoutává debaty i dnes.

Jedná se o budovu České spořitelny a její pobočka, i když v menším, v ní sídlí dodnes. Sídlo spořitelny vyprojektoval pražský architektonický ateliér Héta, jmenovitě dvojice akademických architektů: Vladimír Štulc (1944–) a Jan Vrana (1944–). Pro budovu byl vybrán prostor na hranici městské památkové zóny, který vznikl zbouráním tří domů z 19. století, naproti místní dominantě v podobě františkánského kláštera. Hmota spořitelny ustoupila za frontu okolních domů a uzavírá tak nedokončené „náměstí“. Samotný návrh byl koncipován tak, že diagonálně položenou hlavní halu obklopila čtyři křídla, jejichž měřítko odpovídalo výšce okolní zástavby. Horizontálně ložený vnější obklad, rovná atika a další architektonické detaily by měly napomáhat zasazení budovy do okolního kontextu města.

Tento návrh ovšem vzbudil rozpory již při svém vzniku. Například známý jindřichohradecký malíř Antonín Málek, tehdy pobývající v USA, se velmi razantně do této diskuze vložil v roce 1991, kdy se plánoval zbourat i čtvrtý dům na rohu ulic Klášterské a Nádražní. Nakonec se i přes všechny tyto výtky a nesouhlasy realizace uskutečnila a v říjnu roku 1994 byla pobočka České spořitelny slavnostně otevřena.

O uměleckou výzdobu se zasloužili tři významní výtvarníci: akademičtí malíři Jiří Sopko (1942–) a Aleš Lamr (1943–) a sochař Jasan Zoubek (1956–).

Zoubkova díla zaplnila hlavně okolí budovy. Jedná se o kamennou fontánu, sloupové hodiny, dvojici nízkých, horizontálně ložených sochařských instalací a řadu kamenných prvků. Jednu z instalací umístil vlevo před budovu a druhou, v podobě stylizovaných „lachtanů“ na volné prostranství směřující do Kmentové ulice. Při jejich vzniku se celou dobu pohyboval na pomezí sochařství a užitého designu. Sochař nejen použil různé druhy kamenů a různé struktury jejich povrchů, ale také kombinoval kámen s kovem. Nejvíce je to znatelné na fontáně v podobě rozděleného kruhu, kterým v ose prochází nerezová linka s tryskou. Nelze než doufat, že si vzhledem ke svým nesporným architektonickým a uměleckým kvalitám „zebra“, jak jí místní obyvatelé díky stylu exteriérového obložení nazývají, nakonec své fanoušky přece jen získá.

Jakub Valášek (NOVUM 07/2021)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít