Paradoxně deset let po slavnostním odhalení sochy mistra Jana Husa došlo na konci léta roku 1933 k ostrému mediálnímu ataku proti osobnosti sochaře Jana Vítězslava Duška. V periodiku Zájmy Českomoravské vysočiny vyšel fejeton, ve kterém byl Dušek autorem článku nařčen, že se nezachoval při vzniku Husovy sochy korektně ke svému tehdejšímu zaměstnanci – sochaři Václavu Neubauerovi. Spor se rozhořel naplno, napadený Dušek reagoval v Ohlase od Nežárky a v zájmu přesnosti a pravdy podrobně popsal celý průběh prací a zveřejnil i jednotlivé výdaje. Navíc chtěl vše řešit soudní cestou, pokud by i nadále kolovaly po Hradci pomluvy. Naštěstí se situace uklidnila a na soudní spor nedošlo. Oba sochaři tak ve městě pokračovali i nadále každý ve svých uměleckých realizacích.
V polovině 30. let 20. století se městská rada rozhodla, že uctí památku významného jindřichohradeckého rodáka, profesora a ministra krajana Antonína Rezka (1853–1909). Pro tuto příležitost vzniklý komitét rozhodl, že bude Rezkův rodný dům č. p. 78/II osazen reliéfně zdobenou deskou.
V prosinci roku 1935 oslovil sochaře Duška, který zakázku přijal a v únoru následujícího roku na ní začal pracovat. Na začátku května byla již pamětní deska hotova a umístěna na Rezkův rodný dům. Bronzový reliéf s ministrovým portrétem, který odlila známá pražská firma Franta Anýž, usadil autor do levého horního rohu desky z tmavé švédské žuly, do níž vytesal pamětní nápis. Vše orámoval umělým kamenem imitujícím pískovec. Během tvůrčího procesu vznikl i jeden patinovaný odlitek ze sádry. Celková cena za umělecké dílo
se vyšplhala na konečných 4066 Kč, přičemž byla téměř celá uhrazena z veřejné sbírky a z peněz od příbuzných.
Oslavy probíhaly ve dnech 30. – 31. května 1936. Vše začalo již v sobotu promenádním koncertem a slavnostním večerem. Na druhý den akce pokračovala od 10 hodin dopoledne představením samotné desky za bohaté účasti veřejnosti a řady významných osobností vysokoškolského a politického života. Přítomni byli i zástupci rodiny Rezkových. O hodinu později se účastnící přesunuli do muzea, kde byla neméně slavnostně otevřena tzv. Síň rodáků. Město si tak opožděně, ale s velkou grácií připomnělo jednoho ze svých významných rodáků.
Pravděpodobně na počátku II. světové války byl původní bronzový reliéf odstraněn a uschován. V roce 1943 pak objednal spolek Přátelé starého Jindř. Hradce u sochaře Duška reliéf nový, tentokrát vytvořený z tmavého dioritu. Jelikož původní deska měla také černou barvu, byla vyměněna autorem za desku z růžové žuly. Takto autorsky upravená varianta zůstala na domě zachována dodnes. Originál bronzového reliéfu byl v roce 1947 zapsán do muzejní sbírky. Avšak ani tato nadvakrát předělávaná umělecká zakázka se nestala poslední Duškovou uměleckou stopou v Jindřichově Hradci.
Jakub Valášek (NOVUM 2023/03)
Meziváleční sochaři – Jan Vítězslav Dušek (část 1) | Jindřichohradecké sochy a památníky