Pokračování minulé části…
Během 2. světové války se Jan Satrapa i jeho podnik vyvarovali větších kontroverzí i komplikací, ač továrník údajně pomáhal zásobovat regionální partyzánskou skupinu. Podnik během válečných let i nadále produkoval. Roku 1940 byl továrně udělen patent na „Způsob výroby tovaru pro rychlou výrobu masové polévky“. V roce 1945 pracovalo v závodě Studená 250 pracovníků a roční produkce činila 2 500 tun výrobků. Tentýž rok byl podniku definitivně udělen patent na udírenskou hůlku párkovou.
V krátkém čase po roce 1945 došlo v továrně k prvním, tehdy ještě neúspěšným, pokusům o částečné znárodnění. Zatímco vedení továrny tedy pokračovalo beze změn, na dělnických a nižších postech se již začaly objevovat první politicky motivované iniciativy. Již po válce začala řada dělníků apelovat na své spolupracovníky (dokonce i na ředitele Zezulku), aby vstoupili do KSČ. Bylo to také právě v Satrapově podniku, kde se roku 1947 utvořila místní lidová milice.
V roce 1947 pracovalo ve Studené, Krahulčí a na Rozkoši dohromady 700 zaměstnanců. Zároveň se jednalo o zlomový rok pro Jana Satrapu, jenž oficiálně předal podnik svému synovi. Satrapa ml. si však vedení podniku neměl příliš dlouho užít, jelikož v tomto období již v zemi značně kulminovalo politické napětí a blížil se konec soukromých továren, což bylo stvrzeno v období bezprostředně po 25. únoru 1948. Vznik tohoto podniku je typickým příkladem možnosti vykořisťování pracujícího lidu v době vzrůstu kapitalismu. „…Satrapa je pravým vzorem velkokapitalisty, který v krátké době stal se mnohonásobným milionářem a to jen na úkor pracujících.“ Toto je pouze ukázka z několika vyjádření na adresu Jana Satrapy, zapsaných v pamětní knize MNV 50. let.
Sám Satrapa ani jeho syn reálnou hrozbu před rokem 1948 neviděli. Právní poradci Satrapu st. nabádali, ať uloží peníze ve Švýcarsku nebo aby část výroby přesunul do Rakouska. Továrník však žádnou z těchto rad neuposlechl. Počátkem roku 1948 měl v plánu založit ve firmě organizaci na stíhání krádeží a František Zezulka mu vysvětloval, vědom si asi lépe vážnosti situace, že pozice dělníků je již jiná, než tomu bývalo, a Satrapu před tímto krokem důrazně varoval.
Během celého února 1948 se ve všech podnicích továrny konaly celozávodní schůze a byly sepisovány rezoluce, v nichž dělníci požadovali znárodnění. Ty byly odesílané jak do kanceláře prezidenta, tak Ústřednímu výboru KSČ. Dne 26. února tak začal v podniku definitivně proces znárodňování. Již v prvních dnech vlády nového režimu docházelo k propouštění nepohodlných
úředníků. Jan Satrapa ml. byl pochopitelně ihned sesazen a řediteli Zezulkovi byl zaslán telegram, aby přijel převzít továrnu. Lze předpokládat, že nové vedení potřebovalo alespoň do začátku skutečného odborníka pro chod závodu. Jen tak lze vysvětlit tuto žádost vůči bývalému dlouholetému řediteli, který byl navíc drobným statkářem a manželem nepohodlné spisovatelky Vlasty Javořické. Je stejně tak jasné, že by doba, po kterou by podnik vedl, byla velice krátká. František Zezulka však odmítl jít takto proti Satrapově rodině, navzdory tomu, že Jan Satrapa st. jej údajně také sám poprosil, aby továrnu převzal, snad kvůli lepšímu vlivu, kterým by působil na dělníky. To opět naznačuje, že si továrník ještě zcela neuvědomoval, jak vážná celá situace je.
„V naší vrstvě bylo zděšení, dělníci jásali. Všechno bylo v jejich rukou, továrna, veškerý průmysl, pozemky, prostě všechno,“ popsala situaci v továrně bezprostředně po „Vítězném únoru“ V. Javořická. Vzpomíná i na samotného Satrapu, kterak si byl sobě nepodobný a zcela zoufalý. Aby zde bylo zastoupeno rovněž svědectví z druhé strany pomyslné barikády, lze pro zajímavost zmínit vzpomínku z pamětní knihy MNV 50. let, kde je psáno, že majitel se „zuby, nehty“ bránil znárodnění, až konečně po porážce fašismu r. 1948 byla továrna znárodněna. Novým ředitelem továrny se nakonec stal někdejší tovární řezník Oldřich Havlíček. Bývalý továrník Satrapa st. byl kvůli nervovému vypětí rodinou poslán do lázní, kde mělo dojít k postupnému zotavení. Ovšem opak byl pravdou…
Mgr. Petr Bartušek
Zdroj: TEP Studenska – obec Studená
Předchozí díl: