Stále ještě v období 1. světové války se vracíme k povídání z historie Satrapovy továrny – a rovnou tedy tam, kde jsme skončili minule.
V roce 1916, po zažehnání první velké krize, došlo ke znovuzahájení Satrapovy živnosti. Továrník měl tentokrát již společníka Richarda Spitzera. O rok později Satrapa se společníky založil také známou továrnu v Kostelci. V roce 1918 zde však po neshodách se společníky postoupil svůj podíl R. Spitzerovi, který se ještě tentýž rok vzdal svého podílu ve Studené. Jan Satrapa tak byl opět jediným vlastníkem studenské továrny.
Po válce musela firma reagovat na fakt, že po změně hranic ztratila svá největší odbytiště v Rakousku, ale i s tímto problémem se nakonec Satrapa úspěšně vypořádal. Podnik tedy úspěšně překonával překážky a i nadále vzkvétal. Továrník zanedlouho přišel s vynálezem „Nejjemnější lahůdkové játrové paštiky“. Dále se vyrábělo mnoho druhů gulášů oblíbených v celém ČSR. V Rakousku nebo Švýcarsku pak byla značná poptávka po uzených šunkách „PRAGO“. Dne 16. února 1920 přišla smutná zpráva, jelikož zemřel zakladatel podniku František Satrapa. Shodou okolností se jednalo o týž rok, kdy byl v továrně jmenován ředitelem František Zezulka.
V roce 1922 podnik zaměstnával 120 dělníků a 9 úředníků. Tentýž rok přišla zakázka vojenské správy na 500 000 konzerv hovězích a vepřových gulášů a za pouhé 3 měsíce byla splněna. Továrníkovi se v tomto roce také konečně narodil mužský potomek a dědic podniku Jan Satrapa ml. V té době měli manželé Satrapovi již čtyři dcery.
Jelikož si to rostoucí zakázky žádaly, přešel roku 1924 podnik na kotle pracující na principu páry.
Mgr. Petr Bartušek
Zdroj: TEP Studenska – obec Studená
Předchozí díl: