V následujících čtyřech pokračováních se podrobněji seznámíme s historií nejvýznamnějšího podniku v dějinách obce Studená, tedy Satrapovy továrny na masné výrobky. Podniku, který se postaral o míru zaměstnanosti ve Studené během celé 1. poloviny 20. stol.
Ve vedení továrny se postupně vystřídali tři Satrapové – František, Jan a Jan ml. Nejvýznamnější zůstane v naší obci i mimo ni zajisté jméno prostřední, tedy Jan Satrapa. Naše povídání však začneme u jeho otce Františka Satrapy (nar. 29. srpna 1849). Po vyučení působil nějaký čas jako tovaryš ve Vídni. V roce 1875 založil ve Studené řeznictví, které se sestávalo z jeho osoby, jednoho zaměstnance a učně. Od počátku uměl odhadnout správný poměr ceny a kvality, což bylo příčinou, že měl dobrý odbyt nejen ve Studené, ale i v okolních vsích. Než F. Satrapa zavedl a rozšířil v obci výrobu, panovala zde chudoba a někdy i skutečná bída. Rok 1875 byl však milníkem, který odstartoval velké zlepšení životní úrovně ve Studené.
Velký rozkvět podniku započal rokem 1904. Byla postavena strojní dílna, kde byly do výroby zavedeny řezací, krájecí a mísicí stroje. Zboží se tou dobou již dopravovalo až do Vídně. Tento rok lze nejspíš považovat za počátek skutečné tovární výroby Satrapova podniku ve Studené. V roce 1905 nastoupil do podniku úředník František Zezulka (manžel spisovatelky Vlasty Javořické), který se stal později v továrně druhým nejdůležitějším mužem.
Jan Satrapa se narodil 21. června 1880 a vychodil obecnou školu ve Studené a dvě třídy měšťanské školy v Nové Bystřici. Roku 1894 nastoupil do učení a o dva roky později se stal tovaryšem, přičemž také vstoupil do řeznického cechu. Do výrobních procesů se zapojil krátce před rokem 1900. V tomtéž roce přišel s nápadem na tzv. peklované maso (technika, kdy se vepř po zabití vychladil, rozporcoval a nasolil). Stále se navyšoval počet objednávek a došlo ke změně názvu na „Vývozní řeznictví“.
Od svého otce převzal Jan Satrapa podnik v roce 1907. Posléze změnil název na „Jan Satrapa, velkouzenářství a výroba šunek ve Studené“. František Satrapa (jenž se po volbách roku 1905 stal v obci II. radním) se ženou však i dále Janovi v podniku vypomáhali. Ještě před tím téhož roku se Jan oženil s Marií Prušákovou a tento sňatek mu přinesl ve formě věna částku 40 000 korun, která umožnila další rozvoj podniku.
Během roku 1908 proběhla další výstavba nových prostor a podnik zaměstnával již 40 dělníků. Téhož roku Jan Satrapa obdržel titul c. k. dvorní dodavatel, což bylo pro podnik velkou reklamou a zvýšilo to i úctu ostatních obyvatel k mladému podnikateli. Po roce 1909 dochází u Satrapy k první výrobě konzerv. Právě v této produkci viděl továrník potenciál úspěchu celé továrny.
Během 1. sv. války byly pro podnik stěžejním příjmem dodávky konzerv pro armádu. Sám Satrapa v roce 1914 v armádě sloužil, ale díky této zakázce se mohl z války vrátit a věnovat se podniku. Továrna tehdy vyráběla 5 000 gulášových konzerv denně. Postupně se počaly zvyšovat nároky na kvantitu a Satrapa byl okolnostmi donucen k riskantním postupům, kvůli kterým se zhoršila kvalita výrobků. Nakonec byl obviněn z použití zdravotně závadného masa a vody, pročež bylo továrně zabaveno skoro 50 000 konzerv a rovněž proběhlo trestní řízení.
Všechny tyto události způsobily Satrapovu finanční tíseň a továrník opět narukoval. Roku 1915 dokonce zaslal okresnímu hejtmanství v Dačicích oznámení o tom, že se vzdává provozování živnosti. Naštěstí jen o něco málo později si vymohl prozkoumání závadnosti u c. k. všeobecného ústavu pro zkoumání potravin v Praze a stále ještě roku 1915 byl stav konzerv uznán za nezávadný a zboží mohlo být nakonec prodáno. O dalších osudech Satrapovy továrny si však více povíme až v dalším dílu.
Mgr. Petr Bartušek
Zdroj: TEP Studenska – obec Studená