Vstoupili jsme do podzimu skrze mocnou Rovnodennost. V přírodě i uvnitř nás je čas sklízet. Každý sklidíme, co jsme zaseli. V tom je obrovská spravedlnost, kterou nic nemůže ovlivnit, popřít.
Do jaké míry jsme již pochopili, že máme zodpovědnost za vše, co žijeme, jaká je naše realita, jaké vztahy žijeme, co ukazujeme a předkládáme našim dětem svým příkladem? Jak v souladu jsou naše skutky, slova, myšlenky? Jak jsme schopní a ochotní (ne)poslouchat ten tichý (ale někdy velmi intenzivní) hlas, který nás vede individuálně přesně tím směrem, kam potřebujeme jen my sami? Jaké své falešné identity předkládáme světu? Jaká zranění v Sobě ukrýváme pod vrstvami obranných mechanismů a programů? Čemu vlastně věříme, že (ne)jsme?
Mnoho lidí touží po svobodě, ale vůbec netuší, co vůbec chce. Svoboda je vnitřní stav, nikoliv vnější. Pokud jsme ochotní svou sílu, moc a svobodu odevzdávat, nemůžeme být svobodní na žádné úrovni. Nemohou za to ti druzí. Je to pouze naše volba. Svoboda znamená převzít plnou zodpovědnost za svůj život ve všech jeho
aspektech. A to stále ještě mnoho lidí nechce, protože to znamená podívat se do Sebe. Hluboko. Tam neplatí: “Nejsem štastná, protože můj partner, šéf, tchýně, starosta, prezident jsou nějací … budu štastná, až budu (ne)mít … kdyby se ke mně takto nechovali … jsem moc, málo … až budu zdravá/ý …“.
Martina Solemar
724291547
Co se tedy po nás chce dál?
Velké téma nadcházejícího období, které nás bude testovat z nejrůznějších stran. Téma, které nás chce posunout na další úroveň. Jak na osobní úrovni, tak na kolektivní.
Pravda
Pravda není „jen“ o tom mluvit pravdu. Tu svou pravdu. Abychom však mohli být skutečně pravdiví, vyžaduje to mnohé.
Za pravdivé jsou dnes vydávány spousty informací. Z nejrůznějších sfér. Jiné jsou napadány jako nepravdivé až škodlivé. Další jsou stahovány z oběhu. A účel je celkem zřejmý. Velmi nás to vede k tomu, abychom rozlišovali. Co je pravda pro nás, čemu chceme věřit a čemu svou pozornost (a tím tedy i energii, abychom to živili) nedáme.
Ke správnému rozlišování potřebujeme mít nejen otevřené, čisté Srdce. Chceme-li umět vnímat pravdu zvenčí, musíme jí být otevřeni i uvnitř. Být upřímní sami k Sobě, k ostatním. Nebát se svou pravdu vyjadřovat. Mít dostatek sebevědomí k tomu, abychom se za pravdu postavili. A v neposlední řadě chtít pravdu vůbec slyšet. Pokud toho nejsme schopni na osobní úrovni, nemůže dojít ke změnám na té kolektivní. Mnozí stále čekají, až se něco stane. Mohou pak ovšem být nemile překvapeni svou nepřipraveností. Tou vnitřní. Stabilitu nehledejme ve falešných jistotách. Odvahu si nepleťme s maskami, které jsme si nasadili, abychom zakryli své bolavé části. Za svými idealistickými vizemi neschováme svůj strach účastnit se plně života se vším, co obnáší.
Pravdivost je o autentičnosti. Ta vyžaduje velkou odvahu. Být vždy tím, kým opravdu jsme. Beze strachu, že tím někomu ublížíme. Že pak někdo může ublížit nám. Vyžaduje se po nás integrita, soulad mezi našimi slovy, myšlenkami a činy. Každý prvně sám za Sebe. Pak teprve se mohou dít změny na kolektivní úrovni. Každý má svůj díl v tom všem. Významný. Není to jednoduché, ale stojí to za to. A jsme tu kvůli tomu.
Je čas na PRAVDU. Teď. Ne až …
Poslouchejme se. Naše fyzická těla, nervové a další systémy procházejí významnými změnami. Pokud jim budeme bránit, dostaneme (či už dostáváme) jasný signál, že tudy ne. Přestává nám fungovat zastrkávat věci pod koberec, dělat, že se nic neděje, že to tak mají všichni. Chce se po nás naopak úplně něco jiného. Odevzdat, propustit vše, co nejsme, co nám neslouží. Ano, někdy to bolí. Ale rozhodně to stojí za to.
Žít svůj život, skutečně se cítit šťastně, svobodně, radostně, naplněně je otázka osobní volby. Nikdo to za nás neudělá.
Martina Solemar (článek v rámci inzerce)