Milovníci zeleně (Zelenej šerif)

Možná to vypadá, že se šerif odstěhoval, onemocněl, bídně zahynul nebo všechno dohromady. A to je právě omyl. Za neplánovanou pauzičkou stojí zavřené školy a školky, jedna práce, druhá práce a on ten hrneček najednou přeteče. Ale jsem zpět, alespoň než budou prázdniny.

Co se za dobu mé nepřítomnosti s naší milou zelení stalo? Bylo toho dost, ale jedna věc se tak nějak opakuje pořád dokola. Všichni milujeme zeleň, všichni ji chceme…ale…raději jen na obrázku, daleko za naším plotem a nebo nejlépe jen v národním parku. Tenhle názor je léty prověřený. Dokonce i lidé, kteří podepisují všechny petice proti kácení a dbají na důkladnou ochranu přírody, často znejistí, když jim v ulici vedle jejich domu projektant naplánuje strom. To pak se stejnou vervou bojují proti takovému stromu a shánějí důkazy, proč tam být nemůže. Výčet bývá nekonečný. Počínaje padajícím listím a kdo to bude uklízet, přes stínění, narušení statiky domu, bezpečnost silničního provozu nebo těžší kalibr bezpečnost dětí, po poškození sítí dravými kořeny stromu (stromy jak známo nejvíc pasou po elektrickém proudu a datech proudících v datových kabelech) nebo vycucnutí vody z jakkoli vzdálené studně, případně otrávení studně, pokud je daný strom náhodou jedovatý a tak podobně. Kreativita bývá nekonečná a všechny tyhle legrační příhody se dají zařadit do kategorie preventivní likvidace neexistující zeleně.

A pak tady máme další kategorii. Tou je takové to nenápadné ukrajování z existujících zelených ploch. Evergreenem je postupné parkování a přeměna zeleně v parkoviště. Nejdřív občas jedno auto, potom nastálo pět aut, za pár let dvacet aut a běda, když se zmíníte, jestli jim jako není blbé parkovat v zelených plochách. Není. A nakonec ještě budete za potížistu a ekofanatika, protože na městském si přece každý může dělat, co chce, když je to vlastně všech. Úřady před tím zavírají oči a „potížistu“ si přahazují jako horký brambor, hlavně aby nedej bože nemusely proti řidičům zakročit. V některých případech tenhle ping pong trvá velmi dlouho, konec v nedohlednu a parkoviště v zeleni pěkně kyne. Rekordmanem je v tomto městská louka, kterou si příslušné odbory přehazují už skoro rok a půl a výsledek žádný. Váže se k tomu docela vtipný příběh. Nejdřív se vše muselo na milimetr geodeticky zaměřit, u toho museli být všichni z úřadu od policie a tak, a to víte, to není jen tak, dát tolik lidí dohromady, pak byla zima tak se nedal zabetonovat sloupek se zákazem parkování, pak byl kovid, pak léto a dovolené, potom zase kovid, pak se rozhodlo, že místo sloupku se raději vysadí keře, ale byla zima, tak se čekalo na jaro a teď, když už by se mohlo sázet, světe div se, v okrasných školkách došly keře, nejspíš všechny v celé České republice a možná i na celém světě, tak se čeká na podzim, až nějaké keře ve školkách zase vyrostou, jenže to bude zase kovid a nebude je mít kdo nasázet, kromě toho letošní zima může přijít brzo a do zmrzlého se logicky sázet nedá. A vůbec. Přece nějaký civilista potížista nemůže svévolně chránit městský majetek proti vůli města, že jo.

Městská správa jde téhle nenápadné likvidaci zelených ploch pěkně naproti ve všech oblastech. Do minulého týdne mohli občané podávat připomínky ke změnám územního plánu. A jaké, že ty změny byly? Například několik ploch zeleně je navrženo změnit na veřejná prostranství a tím pádem zde legalizovat existující nelegální parkování, popřípadě tyto plochy „odzelenit“ preventivně, aby se tam parkoviště výhledově udělat mohlo, jako třeba velká louka u Nežárky vedle pekárny přímo v centru města. Přemýšlet nad možnostmi parkování je chválihodná věc, ale nemůže to být na úkor zeleně, protože proces „odzelenění“ lokality v územním plánu je nevratný, je to jednosměrka, ze které se nedá ani vycouvat. A důvodem jsou jak jinak než peníze, protože hodnota plochy zeleně je oproti veřejnému prostranství nebo dokonce stavební parcele naprosto zanedbatelná, na jejího vlastníka čeká jenom dřina a výdaje. Zisky ve formě peněz plochy zeleně prakticky nepřinášejí.

Ale i přesto zeleň všichni milujeme. Jen co nejdál od našeho baráku, auta, dítěte, psa…dosadit můžete, co chcete, protože nejlepší zeleň je jednoznačně v televizi.

Michaela Zudová