Šerifovo zúčtování

Podtrženo, sečteno. Na konci roku se bilancuje, tak to udělám taky, ať nemám renonc v účtech. Co zeleného se nám v Hradci letos povedlo, co naopak nestálo za nic a na čem je třeba příští rok zamakat? Je toho dost.

Začnu u sebe, ať to nevypadá, že se bojím pochválit. Velice kladně musím zhodnotit šerifovu proměnu z týpka co jen prudí, na týpka co sice furt prudí, ale taky dokáže něco udělat a zařídit. A tak se povedlo zrealizovat dva trvalkové záhony v Nežárecké ulici u kapličky a pod bránou, kde k tomu nakonec přibyl ještě kus opravené silnice. Obě plochy nám poskytlo město Jindřichův Hradec, zřejmě aby se nás zbavilo…a dobře udělalo.

Druhou skvělou věcí je, že se nám rýsuje nový projekt na příští rok, který volně navazuje na drobné zvelebování veřejného prostoru. Tentokrát to nebude o sázení, ale o umění. Tento projekt nepochází jen z šerifovy hlavy, ale především od lidí, kteří se nechali inspirovat a poznali, že když se chce, tak to jde…překvapivě i tady v Hradci.

Poslední skvělou věcí je…a vůbec nechápu, jak je to možné, když podle zákulisních informací šerifovo fejsbůk vůbec nikdo nesleduje…., že některé kriticky hodnocené aspekty veřejného prostoru jsou obratem napravovány. Což je super, ale protože si nechci moc fandit, vidím za tím spíš svoje utajené dvojče, které pracuje na městském úřadě a je se mnou telepaticky spojené. Za všechny tyhle mikroúspěchy uvádím následující tři. Výchovný řez lipové aleje k Šindelně – což je první a doufám, že ne poslední výchovný řez na mladých stromech, jaký se kdy v našem městě udál. Posekaná tráva a natřené lavičky před zámkem – tady je zajímavá především rychlost s jakou se někdo chytil za nos a do druhého dne bylo hotovo. Historicky první trvalkové záhony v centru – které v žádném případě nebyly inspirovány mými virtuálními záhony uplácanými ve fotošopu.

Začíná tu něco smrdět….samochvála, že jo. Takže co se povedlo ostatním. Povedly se jim ty historicky první trvalkové záhony v centru…jo aha, to už tu bylo. Dobře, tak dál. Povedlo se naprojektovat, projednat, schválit a získat dotace na dosadbu stromů v Mertových sadech, která by měla proběhnout hned zjara. Což samo o sobě tenhle park nezachrání, ale je to strašně důležitá první pomoc, doslova za pět minut dvanáct, která celý park stabilizuje do doby, než se najde vůle a odvaha pustit se do skutečné rekonstrukce, aby bylo po čem chodit, kde sedět, a tak. Svým rozsahem je to na Hradec naprosto unikátní operace, protože 230 stromů najednou se tady do parku nikdy nesázelo. Tak doufám, že je to první vlaštovka, která ukáže, že dobrá údržba neznamená jen kácení a řezání, ale hlavně sázení a povýsadbovou péči.

Tak, a teď co se opravdu nepovedlo. Je to jenom jedna věc, ale zase je taková tradiční, provází nás už řadu let a zahradnický rok si bez ní pomalu neumím ani představit. Nepovedly se Husovy sady. Už už to vypadalo, že to s nimi tentokrát dobře dopadne, že zástupci města jsou ve shodě, rozumí výhodám koncepčního architektonického řešení celého území včetně navazující Janderovy ulice a mají zájem se o tom bavit. Dokonce i rada města doporučila toto řešení ke schválení zastupitelům, což je samo o sobě velké vítězství. A dál to znáte. Zemětřesení na radnici, všechna předešlá doporučení letí do koše a přichází nekompromisní dizajnová představa, která se jen díky šťastné náhodě ocitla u ledu. A protože dizajnových představ a kreativních řešení není nikdy dost, schválilo zastupitelstvo do rozpočtu na příští rok samostatnou rekonstrukci Janderovy ulice. Ano to je ta co byla původně v balíku s Husovými sady a jako celek mělo být tohle území elegantně a funkčně zrekonstruováno pro blaho všech Hradečáků. Podle nejnovějšího kreativního řešení bude z Janderovy ulice obyčejné parkoviště, kvůli kterému se musí pokácet nejméně patnáct stromů v Husových sadech. Co na tom, že jsou podle aktuálního dendrologického posudku naprosto zdravé a dlouhodobě perspektivní. Koneckonců předpokládám, že k rekonstrukci Janderovky se přifrcne i ten kousek Husových sadů co po kácení zbyde a máme to příští rok nové a z jedné vody načisto, bez otravných architektů a prakticky zadarmo. Tímto ukončuju chmurnou chvilku a zahajuji rozjímání o tom, co by mohlo být kdyby…

Kdyby se nám u šerifů vážně dařilo a ten slibovaný umělecký projekt by se povedl, dá se uvažovat, že bychom mohli příští rok udělat ještě něco malého, třeba zas něco zasadit. Byla by to myslím hezká tradice zrealizovat ve městě každý rok dva malinké projekty, ….jeden na jaře…jeden na podzim. Velké projekty protentokrát přenecháme jiným, je to běh na dlouhou trať a výsledek je nejistý. Často je vidět za roky, desetiletí, a nebo taky nikdy. Velké naděje v tomhle vkládám do městského architekta, kterého konečně máme, a který by mohl takové velké projekty koordinovat bez ohledu na politické nálady. Vždycky je totiž zrovna před volbami nebo po volbách a vhodná doba tím pádem není nikdy.

A na čem by se mělo příští rok zapracovat nejvíc? Kdyby to náhodou šlo, zkusíme zapracovat především na myšlení, protože městská zeleň a veřejný prostor jsou věci, které se vyvíjejí dlouhodobě. Denně je využíváme všichni a tím pádem by neměly být rukojmí interních politických obchodů hrstky lidí, kteří jsou právě u vesla. Protože oni nejspíš nechápou, že stromy se nedají měnit jen tak halabala jako fusekle.

Hezký a zelený nový rok.

Michaela Zudová