Zaplač Studená! Smekni….! Jest mrtev tvůj dobrodinec! Je mrtev Satrapa!“
Vlasta Javořická, duben 1948
Dne 17. dubna 1948 se Studenou v ranních hodinách začala šířit šokující informace. Jan Satrapa st. je mrtev. Utopil se ve vaně. Oficiální verze, která se obcí šířila, byla, že se továrník šel vykoupat, přepadla ho mdloba a spadl do vany. Po mnoha minutách se jeho nejbližším sice podařilo do koupelny dostat, ale z vany jej vylovili již mrtvého. Lékař se jej ještě pokusil oživit, ale již nadarmo.
Ovšem co se tehdy doopravdy událo? Továrník byl pochopitelně na nejvyšší míru rozrušen poté, co přišel o podnik, kterému zasvětil celý život. Schopný podnikatel, ale poměrně naivní člověk podcenil dobu a až příliš si idealizoval své dělníky, ke kterým choval až bezmeznou důvěru. V žádném případě ho tak nenapadlo, že by mohl někdy o podnik přijít.
Ohledně Satrapovy náhlé smrti se v ústním podání traduje mnoho verzí. Nejčastěji jsou ovšem skloňovány čtyři varianty. V obecní kronice V. Javořická popsala (bezprostředně po událostech) výše zmíněnou verzi, kterak se Jan Satrapa st. utopil ve vaně. Ve svých pamětech (psaných naopak s jistým odstupem) však spisovatelka továrníkovu smrt líčí jinak. Když si dával ranní koupel, měla služka uslyšet zaúpění a zavolat jeho ženu a syna. Když se jim do koupelny podařilo dostat, jevil prý ve vaně ležící Satrapa ještě známky života, ale po vytažení z vody skonal. Zde již Javořická nehovoří o nehodě, ale o sebevraždě. Tato verze je však velmi podezřelá, jelikož si podle ní měl továrník sám svázat ruce a vdechnout vodu, což působí přinejmenším jako pochybný a nepříliš reálný způsob, jakým by si člověk sám mohl vzít život.
Třetím zdrojem jsou zapsané vzpomínky Satrapovy vnučky Dagmar Kothbauerové. Tato žena hovoří o sebevraždě ve vaně formou podřezání žil. Na druhou stranu se v tomto tvrzení odvolávala i na Javořickou, v jejíž tvorbě ale tato informace paradoxně vůbec není. Prý to ale měla vědět celá rodina a detaily se tehdy utajily pouze před dětmi. Čtvrtá, víceméně ústní varianta, pak hovoří o užití cyankáli.
I když už byl Satrapa továrníkem bývalým, zasáhla jeho smrt celou továrnu. Poúnorová proměna společnosti byla teprve na počátku, tudíž se toto na honosnosti továrníkova pohřbu a na hojné účasti ještě neodrazilo. Javořická popisuje pohřeb jako pohřeb královský. Plné náměstí lidí, před rakví řada kněží, p. opat z Nové Říše, bývalý děkan p. Pohanka – spolek, zpěváci, lidé z vesnic. Továrník, který se v obci po zásluze těšil velké úctě, byl 19. dubna 1948 pohřben.
Dne 3. července 1948 došlo k definitivnímu znárodnění továrny. Po měsících, kdy se jej snažilo nové vedení získat na svou stranu, vyhodili 26. února 1949 definitivně z továrny bývalého ředitele Františka Zezulku, a to formou písemného vzkazu, který mu nechali na stole. Zatímco nejdůležitější muž podniku si před necelým rokem vzal život, druhá někdejší nejdůležitější osoba (po „Vítězném únoru“ pouhý úředník) dostala obyčejný lístek na stůl, aniž by jí byla projevena sebemenší úcta. Tímto se podnik stal definitivně továrnou nové společnosti. Jan Satrapa st. i František Zezulka už nemohli nikterak ovlivňovat chod podniku, který díky jejich společnému úsilí vzkvetl do nebývalých rozměrů. Právě tito dva muži připravili továrnu personálně i technologicky k tomu, aby mohla i za nového režimu produkovat kvalitní zboží a byla nadlouho dopředu vybavena nejmodernějšími výrobními zařízeními. Také Jan Satrapa ml. mohl podobně jako Zezulka ještě nějaký čas zůstat v podniku v kanceláři, ale později musel odejít a pracoval v Českých Budějovicích jako dělník. Kromě toho byl v první polovině 50. let také vězněn.
Podnik měl díky letité práci rodu Satrapů tak silné postavení, renomé a výrobní prostředky, že mohl kvalitně fungovat téměř za jakýchkoliv podmínek. Proto lze opravdu těžko stanovovat hypotézy, do jaké míry mohlo za poúnorovou prosperitu nové vedení a do jaké míry těžilo z dědictví J. Satrapy. Tak či onak továrna fungovala na vysoké úrovni i několik dalších desetiletí, ale to už je jiný příběh.
Mgr. Petr Bartušek
Zdroj: TEP Studenska – obec Studená