Také dvě nejvýznamnější meziválečné sochařské osobnosti Jan Vítězslav Dušek (1891– 1966) a Rudolf Kabeš (1885–1974) notnou dávkou přispěly k vysoké úrovni funerálního umění na jindřichohradeckých hřbitovech.
Nejdříve se zaměříme na Rudolfa Kabeše, jelikož ten zde působil již za první světové války. Mezi jeho první zakázky patřilo vytvoření návrhů náhrobků pro vojenské oddělení obecního hřbitova. Ve stejné době vznikl antikizující náhrobek rodiny Kasperovy s poprsím Panny Marie líbající malého Krista a kubizující náhrobek manželů Kisslingových s centrální lucernou a reliéfem s hlavou Krista Trpitele. Dalšími ukázkami jeho sochařských kvalit byly i dva náhrobky na hřbitově u Trojice. Stupňovitý, figurálně zdobený hrob Bohuslava Kašeho z roku 1918 se dodnes bohužel nedochoval. Naopak část hrobu s reliéfem klečící ženy s květinou pro rodinu štukatéra Mamerta Trachty, zemřelého v roce 1930, se dnes nachází na hřbitově u sv. Václava.
Ve 30. letech 20. století vzniklo na novém hřbitově ještě jedno Kabešovo dílo – hrob rodiny Pekařských se sloupem s ženskou postavou. Stejný návrh použil Kabeš například na pomníku ve Věžné. Oproti tomu blíže nespecifikovaným dílem zůstává v muzeu uložený hautreliéf stojící ženy s věncem u nohou datovaný do doby Kabešova „vojančení“ v našem městě.
Táborský sochař Jan Vítězslav Dušek zanechal svá díla na jindřichohradeckých hřbitovech až v 30. letech 20. století. Během první války totiž bojoval na východní frontě a působil u 75. pěšího pluku v Debrecíně. Mezi čistě funerální díla, která zde vytvořil, lze počítat pískovcový náhrobek malíře a blízkého Duškova přítele Jiřího Kauckého s působivým výjevem ženy zatahující oponu nad jindřichohradeckým hradem. Další realizací se stal náhrobek Ing. Zdeňka Krisa s portrétní reliéfem zemřelého. Na novém hřbitově se nachází i hrob dalšího z Duškových přátel, dirigenta Aloise Pravečka s reliéfem z roku 1957. U sv. Václava stojí dochovány dva náhrobky, první s pískovcovým reliéfem Krista Spasitele, pod nímž se nachází do bronzu odlitý dětský dvojportrét, vznikl ve 30. letech 20. století a patřil rodině sedláře Pecky. Druhé realizaci z roku 1945 vtiskl Dušek podobu žulové náhrobní desky se dvěma bronzovými reliéfy pod sebou. V muzeu se dochovala deska s reliéfem z hrobu malíře Jaromíra Lindera a sádrová deska varhaníka Hynka Z. Neužila s datací 1962.
Mezi tyto dvě výše zmiňované umělecké osobnosti se vklínil sochař a vynikající medailér Josef Šejnost (1878–1941), jehož drobné, avšak zajímavé dílko Ars medica ozdobilo v roce 1933 hrob včelnického doktora Antonína Emra. Tímto dílem se uzavřel čtyři roky trvající příběh, na jehož vzniku se první rok podílel bývalý historik muzea PaedDr. František Fürbach. Během zbylých tří let jsem se nadále věnoval v největším možném rozsahu jindřichohradeckým uměleckým památkám. I když některé otázky stále zůstávají nezodpovězené a některá díla stále nemají svého autora, věřím, že přinesl mnoho zajímavých a někdy i důležitých poznatků k historii našeho města, a že doplnil nebo rozšířil počet realizací uměleckých osobností.
Jakub Valášek (NOVUM 2023/12)