Minulá část byla věnována padesátým a šedesátým letům a skončila rokem 1970. Budeme tedy pokračovat tím, co přinesly další roky.
V těchto letech měla škola stále počet žáků kolem 450. Na přelomu 70. a 80. let bylo 508 žáků. Počet žáků školy se zvyšoval, ve školním roce 1982/1983 jich bylo dokonce 530.
Vyučovalo se v 1. až 5. ročníku na 1. stupni a 6. až 9. ročníku na 2. stupni ZDŠ. Učební plány a osnovy byly v roce 1973 doplněny o brannou výchovu v 8. třídě a v roce1974 se změnily učební plány pracovního vyučování. Školním rokem 1976/1977 se začalo vyučovat podle Nové výchovně vzdělávací soustavy (NVVS), kdy na 1. stupni byl 1. až 4. ročník a 5. až 8. ročník byl již na 2. stupni. Podle nových osnov se postupně začalo učit ve všech ročnících. Na vyučování podle NVVS se učitelé připravovali na školeních, která probíhala zejména o vedlejších prázdninách. Žáci, kteří zahájili školní docházku podle starých osnov, mohli odejít na střední školy nebo střední odborná učiliště z osmé nebo deváté třídy, to si pravděpodobně někteří pamatujete. Škola začala používat název Základní škola Otokara Březiny.
Ve školním roce 1983/1984 nový školský zákon stanovil povinnou školní docházku na 10 let. Osm let plnili žáci na naší základní škole a dva roky na středních školách a učilištích.
V 70. a 80. letech se velký důraz kladl na propojení školy a veřejného života. Pokračovalo se v zapojování pedagogů a žáků do veřejně prospěšných prací (brigád) a činnosti ve společenských organizacích ve městě. Učitelé a vychovatelé se povinně zúčastňovali politického školení a pohovorů o jejich odborné a politické způsobilosti.
Žáci a jejich učitelé se v té době věnovali kulturním akcím. Pod vedením paní učitelky Jaroslavy Matějkové sehráli první divadelní představení 22. 6. 1971 pohádku Jednou ranou 300 zabil a 22. 6. 1972 hru Stříbrná studánka. Na přípravě se podílela i paní učitelka Oľga Studená a pan učitel František Lahodný. Ten vedl pěvecký sbor a malý orchestr. Pod jeho vedením v dalších letech proslavila naši školu dětská dechovka. V té se od roku 1976 do roku 1982 naučilo hrát na hudební nástroje mnoho chlapců a dívek. V roce 1978 byla o dětské dechovce reportáž v televizním pořadu Vlaštovka. Také se zúčastňovali soutěží dětských dechových orchestrů. Několikrát vystupovali na Festivalu dětských orchestrů v Dačicích. Pořádali zájezdy s vystoupeními na Slovensko, do Polska a NDR.
Pod vedením pana učitele Stanislava Veselého a paní učitelky Libuše Chmelové připravovali žáci recitační vystoupení na veřejné schůze k různým výročím. Na nich vystupoval i pěvecký sbor a dechovka. Velkou akcí byly v říjnu 1974 oslavy 100. výročí založení měšťanské školy. Uskutečnilo se setkání bývalých a současných zaměstnanců školy a slavnostní akademie. V pětiletých intervalech se konaly celostátní spartakiády. Příprava na ně byla vždy náplní tělesné výchovy žáků. Vyvrcholením byla účast na spartakiádním cvičení v Praze.
V prosinci roku 1972 se začaly připravovat návrhy na vzájemné styky se školou ve slovenské obci Lokca. V únoru 1975 navštívila tuto školu delegace učitelů vedená ředitelkou J. Matějkovou. Již v květnu přijeli žáci a učitelé z Lokce do Počátek. Zúčastnili se školní akademie. Žáci našich 8. a 9. tříd vyjeli na Oravu a navštívili školu v Lokci. V dalších letech se spolupráce obou škol úspěšně rozvíjela. Žáci i pedagogové se zúčastňovali výměnných pobytů, které byly oboustranně obohacující.
Velké změny se uskutečňovaly na budovách školy. Do užívání byla dána přístavba čp. 387. V roce 1972 byla provedena generální údržba tělocvičny, kdy bylo vyměněno nářadí staré i 70 let. Nová budova na školní zahradě přispěla ke zlepšení podmínek pro vyučování, úkryt pro děti v nepohodě a uložení nářadí. Pro dívky byla v roce 1975 zřízena cvičná kuchyňka v čp. 361, v čp. 387 kabinet fyziky a chemie. Nově byla pokryta střecha čp. 361.
Přibývající počet žáků školy se projevil i na počtu dětí ve školní družině. Ve 4 odděleních bylo i 140 žáků. Ve školním roce 1971/1972 se zvýšil také počet strávníků ve školní jídelně až na 300 a malá jídelna přestala stačit. Prozatímním řešením bylo zrušení jedné třídy v čp. 361 (národní škola) a její přesunutí do čp. 387. Učebna v přízemí začala sloužit jako jídelna, to si mnozí jistě pamatujete. Na příkaz hygienika byly ve školní kuchyni provedeny úpravy a dokoupeno vybavení. Stále to neodpovídalo potřebám. Proto se začalo uvažovat
o výstavbě nové školní jídelny mezi budovami čp. 361 a čp. 387. S velkým počtem žáků rostl i počet strávníků ve školní jídelně (v roce 1979 vařily kuchařky 490 obědů). Na podzim roku 1976 byla zahájena stavba kuchyně a jídelny v parku za školou, která začala sloužit svému účelu o rok později. Tato dřevostavba
byla v dalších letech využívána jako kuchyně i pro mateřskou školu.
Stavebních úprav na budovách škol bylo v té době mnoho. Bylo rekonstruováno topení v čp. 387, vybudována nová kotelna, natřeny střechy nad přístavbami a obloženy stěny tělocvičny. V září 1979 byly zahájeny v akci Z práce na přístavbě mezi školami na bývalém školním dvoře. Do kolaudace v prosinci 1983 zde vznikly nové školní dílny, kuchyně a jídelna, kanceláře pro vedení školy, sborovna, dvě třídy, učebna s kabinety fyziky i chemie a síň tradic. V únoru 1984 byly dány do užívání. Začaly další úpravy učeben v čp. 387, které také probíhaly za provozu. Jako třídy byly využity prostory v nové přístavbě. To trvalo do roku 1985. Toho roku na jaře začala výstavba sportovní haly, která byla dokončena v červnu 1988. Tím se velmi zlepšily podmínky pro tělesnou výchovu. Propojením haly s budovou čp. 387 a přes novou přístavbu získalo čp. 361 výborné podmínky pro využívání všech prostor i pro žáky prvního stupně. Budova čp. 387 dostala v září 1989 novou fasádu.
Ve školním roce 1980/1981 začaly generální opravy a modernizace budovy čp. 361, které se uskutečňovaly za provozu. Na 1. stupni se vyučovalo za velmi ztížených podmínek a vždy dvě třídy se učily mimo budovu školy (v jídelně a na městském úřadě). Při modernizaci čp. 361 vznikly v přízemí šatny a cvičná kuchyňka. Práce na všech těchto akcích zajišťovala skupina důchodců (říkali si „DĚDKOSTAV“) a brigádníci v akci Z. Na základní škole byli žáci členy Pionýrské organizace. Tu vedly stálé skupinové vedoucí Miluše Smejkalová, Drahomíra Křížková a Marie Talpová. Před nimi byli touto funkcí pověřováni členové učitelského sboru.
Zaměstnanci školy byli organizováni v ROH, SČSP a členové KSČ měli svoji základní organizaci KSČ. Po listopadových změnách v roce 1989 byly ZO KSČ i odbočka SČSP zrušeny, přestala existovat i pionýrská skupina a zrušena byla i funkce skupinové vedoucí. Ve školním roce 1989/1990 nebyli žáci 1. ročníku klasifikováni za první pololetí, klasifikováni byli až ve druhém pololetí. Po listopadu 1989 nebyla klasifikována občanská výchova v 8. ročníku a přestaly se používat učebnice dějepisu pro 8. ročník.
Ve funkci ředitele školy působil do srpna 1974 Dušan Snížek, který se stal školním inspektorem. Na jeho místo nastoupila Jaroslava Matějková, která ze zdravotních důvodů vykonávala funkci do jara 1979. Ředitelem se stal Jan Poula, který byl do té doby zástupcem ředitele. Poté J. Matějková vykonávala funkci zástupkyně ředitele až do února 1980, kdy ji ve funkci vystřídal Ladislav Kněžínek. Ten působil ve funkci zástupce ředitele do srpna 1987. Od září 1987 tuto funkci vykonával Stanislav Háva. Ředitelem školy byl stále Jan Poula. K 30. červnu 1990 ředitel školy i jeho zástupce ve funkcích skončili. Konkurzní komise vybrala do funkce ředitele Ladislava Urbana a jeho zástupcem byl zvolen Ludvík Kočovský.
Další roky přinesly do našich životů mnoho změn, o těch budeme pokračovat v další části našeho okénka.
Mgr. Marie Blechová a Mgr. Blanka Lahodná (Počátecký zpravodaj 02/2024)