Aktuálně

Dřevoryty – Zdeněk Mézl a Alice Kosíková | Muzeum fotografie a MOM

Výstava dvou autorů, které sice dělí generace, ale spojuje je více, než jen jedna z nejstarších grafických technik.

Jsou to:

ZDENĚK MÉZL (1934 – 2016), student V. Pukla a Silovského, mi často říkal, že svůj život dal „milé české knize“…
Milou českou knihu ilustroval technikou, která se už dnes na uměleckých školách pro svoji obtížnost a (též citace kamaráda Mézla) „protože to je PIPLAČKA a na tu dnes nikdo nemá čas…“ nevyučuje.
A představte si, že v roce 2002 – před dvaceti lety – byl tento český geniální umělec prohlášen za nejlepšího světového dřevorytce 20. století ! (S. Brett, vydavatelství Primorse Hill press Londýn, An Engraves Glore – Wood Engrawing World Wide) Této poctě se dostalo jen dvěma českým umělcům – Vojtěchu Cinybulkovi a Zdeňkovi Mézlovi. Nejstarší grafická technika, černobílý dřevoryt (za její kolébku se považuje Anglie) a Čech, žijící v domku po rodičích v pražských Modřanech, bravurně ilustrující Haška, ale i Danteho nebo Ezopa a také naši současnost s odkazem na historické mezníky, kterých se Češi často účastnili „počesku“…
Od roku 1956, kdy Mézl ilustroval svoji první knihu, jich uvedenou technikou ilustroval ke stovce, spolu s množstvím Ex Libris. Poslední roky života vyměnil dřevoryt za stejně výživnou a ironickou malbu nezaměnitelného rukopisu a keramické unikáty.

a

ALICE KOSÍKOVÁ (1975), křehká blondýna, studentka chemické školy, objevila kouzlo a obtížnost dřevorytu ve výtvarném kurzu J. Dudka a od té doby se této výtvarné technice věnuje a v roce 2016 se konečně sešla se svým VELKÝM vzorem Zdeňkem Mézlem. Nevyměnili si vizitky, ale grafiky – k potěšení na obou stranách, to mohu potvrdit, byla jsem u toho…

(Pavla Slancová, kurátorka výstavy)

Výstava Dřevorytů bude zahájena vernisáží ve čtvrtek 15. 9. v 17 hod. a potrvá do konce roku.