Do startovních bloků zaklekni na nejsevernějším bodu Rakouska. Tam, kde do krajiny pozvolna vstupuje hladina Staňkovského rybníka, jež je svým charakterem i hloubkou spíše přehradní nádrží a také státní hranicí, co měla oddělovat a vymezovat kdysi spojené. Je místem, které inspirovalo název celého území. V létě využij pramicové lodní dopravy a vydej se prozkoumat jeho kouzla a zákoutí, jen málo očí jich doposud spatřilo.
Start! Můžeš běžet, můžeš jít. Když to krajině dovolíš, tempo její i tvé se po chvíli sladí a ty se staneš jejím zrakem, co pozoruje a těší se z cesty po hranici, co bývala železná a dnes už jen papírová je. Osada Nové Mlýny s rybníkem se živelnými desetiletími transformovala do hotelu. Najdeš tu stopy té přeměny, povídání na tabulích, vděčnost i pietu. Kámen republiky tu na vše s nadhledem a pevným klidem dohlíží.
Každou vteřinu je možnost volit – hranici přejít a pohádkovým světem Rottalských samot až do Haugschlagu putovat, či pocítit stále ještě přítomnou samotu československého pohraničí a bývalou signálkou pro kluky z PS rot dát se vést. Procházet obcemi, jež setrvaly ve své podstatě, v pastevecky-zemědělském způsobu života plus Haugschlagský golf, či naslouchat tichu remízků a rozvalin u Smrčné, kreslit si, jak Blanko byl ještě bažinou a míjet patníky po hraniční pěšině, kde teď i běžky projedou.
Ať už zvolíš jakkoli, mezi Griesbachem a Hraničníkem si tě najde jedna Dračice. Potok, co možná jiné jméno dříve nesl, on i čas tu navzdory všem změnám bublají stále dál. A tak se zaposlouchej a dovol vodě, ať vypravuje. O světech, jimiž proplouvá. Od Vysokého kamene, kde se rodí a ožívá, přes Buková Blata, Albeř i Osiku, přes město, co před chvílí minula. Zná tenhle kraj.
Zdejší nabídka dalších směrů je široká několik kilometrů – na sever, tam bývalý Mnich spočinul a sněhové vločky hladí jeho vrásčitou tvář; na jih přes Griesbach až do Illmans, kde potkáš Českou Kanadou minulosti; a taky přímo k východu, dál kolem patníků, Oborou až k celnicím, pohraničním strážím, ke Grametten.
Tam nad Bystřicí a Artolčí se cosi mění a hranice zemí stáčí se k jihu.
K jihu zaniklých světů a lesních stěn. K Jalovcům, kamenům a borovicím.
Ves Artoleč měla štěstí. Ač v zakázaném pásmu, přežila. Roky, kdy byla koncem známého světa, koncem možného, jsou tu stále přítomné a pozorovatelné. Když jí procházíš, postřehneš to zvláštní kouzlo, jež zde stále přebývá. Zajdi se podívat na rotu pohraniční stráže, tam je nejsilnější.
A pak zas můžeš volit. Pokračovat signálkou krajem opuštěnosti a tiché krásy – pomůžou ti značky a milníky, a taky tvá pohraniční intuice – až pod Starohuťský vrch, či přímo přes louky k jihu, kde cedule ACHTUNG STAATSGRENZE oznamují možnost setkat se s původní podobou České Kanady.
Dřevěná Aussichtsturm tě pozve k návštěvě jako první. Pohlédni k severu do české země! Přenes se o půl století a otevři všemu, co přichází. Je to intenzivní a taková je celá hranice. Má v sobě poselství. Po pár krocích je tu Hirschenschlag. Kostel, návesní rybníky, statky a domy bez plotů, hasičárna. Vyjádření přirozeného spojení s krajinou, lánové zemědělství, klasický pohraniční schlag.
Přes terénní vlnu pohlédni k východu. Tam, coby místní Fangorn-prales, vyrostla za hraničím potokem hradba smrků. Jak ji asi vnímali místní obyvatelé, když byla budována? Kdo ví. Dneska je svědkem, jak se hospodařilo na druhé straně.
Přes samoty Malého Hirschenschlagu a Hammerhäuser, po signálce od Mýtinek, všechno tě přivede do Starých Hutí. Tuto ves namísto remízku pohltil celý les. Demoliční a zalesňovací plán zde však přes svoje naplnění zanechal stopy, které můžeš objevovat a pátrat po skrytém. Pár kroků od Reingers tu žili lidé, stejně jako na Romavě a Rajchéřově u Hadího vrchu. Celá oblast volně přecházela mezi vesnicemi, lesy, loukami, poli a pastvinami. Jen koukni na těch pár starých snímků, co se dochovaly! Jenže – čo bolo, to bolo. Teď je jižní výběžek české země zalesněný a svou kvetoucí přirozeností láká k návštěvám. Dole u Neumühle překroč hranici na jih či sever, průzkum pokračuje!
Waldvierteleweg, Radschin, Pyramide a Hoher Stein již vystoupily ze stínu Opony, a než se před tebou objeví Klein-Taxen, uvidíš nové a dlouho skryté. Hraniční bystřina v sedle u Kraví hory značí směr dalšího postupu. Sto výškových metrů je tu znát a třetí dějství pomezních světů může začít.
Výjimečná situace – u nás pole, v Rakousku les – se po chvíli vrací k normálu a s potokem Pstruhovcem začíná meandrovat i státní hranice. Na jihu Gross-Taxen a Brunn, za linií patníků jen názvy u prázdných míst na mapách – to je Země nikoho. Dětříš, Pernárec, Košlák, Kuní, Košťálkov. Stejný příběh, a když vylezeš na Kamčatku a přehlédneš celé území, začne ti jej kraj vyprávět sám.
Cesta přes Pengershof je krátká, pomíjí však místo, kde se tři země potkávají. Proto se odvážně pustíš do lesnatých kopců k Čihadlu, do výšin více než nadmořských, kde v samém srdci hvozdu spočívá Kámen Trojmezí. Odtud dál už se Česká Kanada snáší ke Slavonicím, v zemi moravskou. Ještě chvíli tě povedou úzké silničky, co tu zbyly po hlídkách pohraničních časů, výhledy a svobodné stráně. Kousek nad Lešnou, poslední zaniklou oázou lidských bytostí, projdeš; Maříží, jež je barevnou paletou dob, až tam, kde končí cesta po hranici České Kanady.
Přechod Slavonice-Fratres je svými objekty a vysílačem její symbolickou tečkou. Je vyslancem téhle krajiny, země bez hranic, která stále vysílá. O tom, kdo je.
O tom, co je -.-././…/-.-/.-//-.-/.-/-./.-/-../.-///
Zdroj: Českákanadavypravuje.cz – autor: 4P
Česká Kanada vypravuje
je místem, kde promlouvá duše krajiny skrytá v Novobystřické vrchovině, v jihovýchodním koutu okresu Jindřichův Hradec, který je odedávna hranicí dvou zemí, oblastí, kde se potkávají odlišné kultury, různé způsoby života. A přesto v něčem stejné. Utvářejí je rysy krajiny, jež byla osídlena jako jedna z posledních v českých zemích, krajiny, jež ve své tiché kráse ukrývá mnohé.
ceskakanadavypravuje.cz o ní vypráví.
