Na konci 19. století vznikla ve městě celá řada honosných novostaveb v tzv. pseudostylech neorenesance a neobaroka, které jsou typické hlavně výrazným členěním fasády a svou bohatou štukovou, potažmo sochařskou výzdobu. Mezi ně bezesporu patří stavba č. p. 147/II na rohu Janderovy ulice a ulice Na příkopech.
Nečekaně zajímavá historie této budovy se začala nepřímo psát již v zimě roku 1896, kdy proběhlo výběrové řízení na výstavbu nové chlapecké školy. Návrhy tehdy předložili tři podnikatelé a z hlasování vzešel vítězně pardubický stavitel Josef Krudenc, kterému byla zakázka následně zadána. V březnu téhož roku navíc zakoupil tento stavitel a obchodník s nemovitostmi protější pozemek i s domem a započal ho přestavovat na honosný činžovní dům. Stavba byla dokončena na podzim roku 1898. Podnikatelský záměr dobře fungoval až do druhé poloviny roku 1901, kdy musel Josef Krudenc vyhlásit bankrot. Následně proběhla dražba, na které dům zakoupila Jednota záložná. Budova se v roce 1902 stala jejím hlavním sídlem. O dva roky později se do nájmu přistěhovalo okresní hejtmanství. Obě instituce společně koexistovaly v různých obměnách až do druhé světové války, během níž v budově sídlila NSDAP, po válce sloužila po desetiletí Okresnímu národnímu výboru a následně Okresnímu úřadu. Nyní je součástí komplexu budov Městského úřadu. Eklektická neorenesanční dvoupatrová budova se zvýšeným přízemím a suterénem zdobeným bosáží má hlavní vchod umístěný do Janderovy ulice. Renesančně vypadající portikus lemují dvojice totožných atlasů, obrů z řecké mytologie. Svalnatí atlanti, v architektuře užívaní jako specifický nosný sochařský prvek, podpírají výrazně členěný arkýř s oknem a balkónem a společně tak dělí průčelí na dvě stejné poloviny po čtyřech okenních osách.
Právě mohutné sochy u vstupu nám umožňují určit pravděpodobného architekta budovy, jímž by měl být libeňský rodák, architekt, stavitel, pedagog a teoretik architektury Jindřich Fialka (1855–1920), jehož bezesporu nejznámější prací se stal Žofínský palác v Praze na Slovanském ostrově. Co je ovšem pro naše město důležité, své technické dovednosti úspěšně předvedl na další své realizaci na Staroměstské tržnici v Praze budované v letech 1893–96. Stavba má pro Jindřichův Hradec mimořádný význam tím, že se na její fasádě tyčí totožní atlanti jako na portiku v našem městě.
I když ve výsledku nemají jindřichohradecké sochy atlantů vysokou uměleckou hodnotu, jsou nepřehlédnutelným identifikačním prvkem historizující budovy Městského úřadu.
Jakub Valášek (NOVUM 2022/10)