Drobná sakrální architektura III (Jindřichohradecké sochy a památníky #9)

Za rybníkem Vajgar, v Jáchymově ulici se nacházejí dvě zajímavá Boží muka. Starší z nich, vysoké tři a půl metru, mají čtvercový podstavec a osmiboký sloup ohraničený „trojhrannými patníčky“ s hlavicí nesoucí tesaný soukenický znak a nápis s rokem vztyčení 1595.

Druhá, nedaleko stojící Boží muka vysoká čtyři a tři čtvrtě metru, jsou v J. Hradci ojedinělá, jejich hlavice totiž nemá architektonickou podobu kapličky, ale na vrcholu mírně konkávního sloupu s korintskou hlavicí bylo umístěno kvalitně provedené sousoší zpodobňující Nejsvětější Trojici. Jde o ikonografický typ tzv. „Trůn milosti“, kdy na oblacích sedící postava Boha Otce oděná v papežské roucho, s tiárou na hlavě drží v klíně ukřižovaného Ježíše Krista s holubicí. Vrcholně barokní dílo pocházející z r. 1714, jak zmiňuje dedikační nápis na čtvercovém podstavci. Zajímavostí je, že stylově takřka totožný sloup se nachází na náměstí v N. Bystřici. Tamější barokní sousoší se sochami andělů na nárožích z r. 1679 je připisováno místnímu sochaři Z. Lichtenbergovi. Novobystřické i jindřichohradecké spodobnění Nejsvětější Trojice lze řadit mezi významné příklady svého druhu v jižních Čechách.

Další jindřichohradecká Boží muka byla vztyčena nákladem G. Fossona v r. 1687 mezi Otínem a silnící na N. Bystřici na konci vojenského cvičiště. Ikonograficky jsou nejblíže prvním Božím mukám směřujícím k Radouňce, taktéž mají na toskánském sloupu čtyřhrannou hlavici se stříškou s koulí na vrcholu. V roce 1912 byly do dnešní podoby renovovány A. Klabaufem. Kamenná Boží muka dodnes stojí také mezi Bobelovkou a Jindřiší u odbočky na tzv. jindřišskou pískárnu. Vzhledově se řadí do skupiny se čtyřbokým po hranách sraženým sloupem, výraznou římsou a hraněnou hlavicí zakončenou komolým jehlanem. Postavena byla r. 1667. Poslední kamenná muka se nalézají při hlavní silnici z Otína do Hospříze, tato poničená Boží muka s vytesaným letopočtem 1653, monogramem MIKA a dvouramenným křížem dostala novou hlavici tesanou podle jindřišské předlohy.

V okolí J. Hradce lze tedy nejčastěji najít až na několik výjimek dva typy kamenných sloupovitých Božích muk. Prvním typem jsou od pozdního středověku muka s hraněným sloupem a hlavicí zakončenou komolým jehlanem. Druhý typ, rozšířený hlavně v druhé polovině 17. století, má podobu toskánského sloupu s hlavicí se stříškou, na jejímž vrcholu se často nachází kamenná koule s křížem. Používání toskánského sloupu v architektuře je pro J. Hradec po roce 1650 typické, viz dostavba kaple jezuitského semináře či přístavba baldachýnu k hlavnímu vstupu do klášterního kostela sv. Kateřiny.

František Fürbach, Jakub Valášek