Drobná sakrální architektura III (Jindřichohradecké sochy a památníky #9)

Za rybníkem Vajgar, v Jáchymově ulici se nacházejí dvě zajímavá Boží muka. Starší z nich, vysoké tři a půl metru, mají čtvercový podstavec a osmiboký sloup ohraničený „trojhrannými patníčky“ s hlavicí nesoucí tesaný soukenický znak a nápis s rokem vztyčení 1595.

Druhá, nedaleko stojící Boží muka vysoká čtyři a tři čtvrtě metru, jsou v J. Hradci ojedinělá, jejich hlavice totiž nemá architektonickou podobu kapličky, ale na vrcholu mírně konkávního sloupu s korintskou hlavicí bylo umístěno kvalitně provedené sousoší zpodobňující Nejsvětější Trojici. Jde o ikonografický typ tzv. „Trůn milosti“, kdy na oblacích sedící postava Boha Otce oděná v papežské roucho, s tiárou na hlavě drží v klíně ukřižovaného Ježíše Krista s holubicí. Vrcholně barokní dílo pocházející z r. 1714, jak zmiňuje dedikační nápis na čtvercovém podstavci. Zajímavostí je, že stylově takřka totožný sloup se nachází na náměstí v N. Bystřici. Tamější barokní sousoší se sochami andělů na nárožích z r. 1679 je připisováno místnímu sochaři Z. Lichtenbergovi. Novobystřické i jindřichohradecké spodobnění Nejsvětější Trojice lze řadit mezi významné příklady svého druhu v jižních Čechách.

Boží muka z r.1595
Boží muka z r.1595
Barokní sloup Nejsvětější Trojice
Barokní sloup Nejsvětější Trojice
Boží muka z r.1687 a 1667
Boží muka z r.1687 a 1667

Další jindřichohradecká Boží muka byla vztyčena nákladem G. Fossona v r. 1687 mezi Otínem a silnící na N. Bystřici na konci vojenského cvičiště. Ikonograficky jsou nejblíže prvním Božím mukám směřujícím k Radouňce, taktéž mají na toskánském sloupu čtyřhrannou hlavici se stříškou s koulí na vrcholu. V roce 1912 byly do dnešní podoby renovovány A. Klabaufem. Kamenná Boží muka dodnes stojí také mezi Bobelovkou a Jindřiší u odbočky na tzv. jindřišskou pískárnu. Vzhledově se řadí do skupiny se čtyřbokým po hranách sraženým sloupem, výraznou římsou a hraněnou hlavicí zakončenou komolým jehlanem. Postavena byla r. 1667. Poslední kamenná muka se nalézají při hlavní silnici z Otína do Hospříze, tato poničená Boží muka s vytesaným letopočtem 1653, monogramem MIKA a dvouramenným křížem dostala novou hlavici tesanou podle jindřišské předlohy.

V okolí J. Hradce lze tedy nejčastěji najít až na několik výjimek dva typy kamenných sloupovitých Božích muk. Prvním typem jsou od pozdního středověku muka s hraněným sloupem a hlavicí zakončenou komolým jehlanem. Druhý typ, rozšířený hlavně v druhé polovině 17. století, má podobu toskánského sloupu s hlavicí se stříškou, na jejímž vrcholu se často nachází kamenná koule s křížem. Používání toskánského sloupu v architektuře je pro J. Hradec po roce 1650 typické, viz dostavba kaple jezuitského semináře či přístavba baldachýnu k hlavnímu vstupu do klášterního kostela sv. Kateřiny.

František Fürbach, Jakub Valášek

Muzeum Jindřichohradecka připravilo pro čtenáře zpravodaje NOVUM nový seriál, který bude věnován jindřichohradeckým památníkům, sochám a podobným uměleckým dílům, které v průběhu staletí vznikaly na území města Jindřichova Hradce. Tento budete moci číst ve zpravodaji NOVUM a na Hradecžije.cz.

Předchozí díly:

Jezuitský seminář (Krýzovy jesličky) - Muzeum Jindřichohradecka

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít