Aktuálně

Sportovci IV. | Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

Na březích rybníku Vajgar v Jindřichově Hradci se provozovala řada tradičních sportů. Z nejstarších to bylo především veslování, plavání, bruslení, cyklistika, turistika, později též lehká atletika, hokej, fotbal a box. Právě v těchto sportovních odvětvích vyrostla řada významných sportovců. Největší úspěchy dosáhli v minulosti zejména jindřichohradečtí veslaři, krasobruslaři, lehcí atleti a hokejisté.

Emanuel Rychlík | 14. 12. 1876 – 18. 11. 1963 | LÉKAŘ, VYSOKOŠKOLSKÝ PEDAGOG a SPORTOVEC

Narodil se v Praze, v roce 1902 ukončil studia na lékařské fakultě a působil jako asistent u profesorů Rubešky a Kukuly. Za balkánské války byl náčelníkem vojenské nemocnice v Černé Hoře a Srbsku. V roce 1914 se stal primářem v Jindřichově Hradci, ale v průběhu světové války působil jako vojenský chirurg na frontě. Do jindřichohradecké nemocnice se vrátil v roce 1918. Během svého působení v nemocnici proslul jako výborný lékař a byl hlavním iniciátorem myšlenky její přestavby a rozšíření. Ve městě je ceněn též jako organizátor činnosti Veslařského a bruslařského klubu a velký propagátor těchto sportů. Od roku 1925 byl primářem v Písku. V roce 1938 odešel do výslužby a působil jako vysokoškolský profesor v Praze.

Dalibor Zdeněk | 29. 9. 1903 – 14. 1. 1977 | SPORTOVNÍ TEORETIK

Narodil se v Bednárečku u Jindřichova Hradce v rodině učitele, v letech 1915-1923 studoval na jindřichohradeckém gymnáziu. Zde byl jednatelem Samosprávní organizace studujících a pracoval ve skautské družině. V roce 1923 založil ve městě druhý oddíl Vysokoškolského sportu, kde propagoval především atletiku a odbíjenou. Po studiu zeměpisu a tělovýchovy na Karlově univerzitě působil jako profesor na gymnáziu v Jindřichově Hradci, od roku 1930 v Praze, v Boskovicích a opět v Praze. V roce 1946 byl jmenován zemským školním inspektorem pro tělovýchovu na středních školách. Od roku 1937-1938 přednášel na Ústavu pro vzdělávání profesorů tělovýchovy při Karlově univerzitě. Když se ústav stal součástí pedagogické fakulty, působil zde jako vysokoškolský pedagog, byl jmenován docentem a zastával i úřad vedoucího katedry, proděkana a prorektora. Byl významným sportovním teoretikem, autorem řady publikací z oboru. Působil jako předseda kroužku Přátel starého Jindřichova Hradce v Praze, kde též zemřel.

Josef Vosolsobě | 3. 1. 1905 – 4. 4. 1986 | ATLET, KRASOBLUSLAŘ a SPORTOVNÍ ZPRAVODAJ

Narodil se v Jindřichově Hradci a vystudoval zdejší gymnázium. V letech 1918-1925 hrál kopanou za SK Jindřichův Hradec, za nějž sehrál na různých pozicích a nakonec jako osvědčený brankář více než padesát zápasů. Zásluhou Dalibora Zdeňka, pozdějšího významného sportovního teoretika, se uplatnil v lehké atletice. Když se v roce 1927 uskutečnily ve městě první lehkoatletické závody na nové dráze, skákal do dálky a poprvé v republice překonal hranici sedmi metrů.

Díky primáři zdejší nemocnice Emanuelu Rychlíkovi začal pěstovat veslařství a krasobruslení. Ve veslařské čtyřce dosáhli řady úspěchů, porazili tehdejší mistry republiky VK Slávii Praha. Díky krasobruslařskému tréninku Emanuela Rychlíka vyhrál středoškolský závod na mistrovství Čech, které se pořádalo v roce 1924 v Jindřichově Hradci. V atletice pokračoval v Praze nejdříve za Spartu, později přestoupil ke Slávii, kde měl jihočeské přátele. Od roku 1929, kdy definitivně zakotvil v Praze jako redaktor Československé tiskové kanceláře, pěstoval lehkou atletiku a později krasobruslení.

Ve skoku dalekém překonal v roce 1936 dvakrát československý rekord skoky 716 a 724 cm v Bukurešti a v Praze. Ve stejném roce reprezentoval republiku na olympijských hrách v Berlíně, kde se ve skoku do dálky probojoval až do semifinále. V téže disciplině získal v roce 1937 a 1939 mistrovský titul.

Když byl v Praze v roce 1932 otevřen první zimní stadion v republice, začal se věnovat krasobruslení, v němž se zaměřil na jízdu dvojic. Již v roce 1935 vybojoval se svou partnerkou Věrou Trejbalovou mistrovský titul v Banské Bystrici, znovu se tak stalo v roce 1937 v Hradci Králové. V roce 1936 a 1937 se umístili na mistrovství Evropy na sedmém a osmém místě. V únoru 1938 odjeli proti zákazu Mezinárodní bruslařské unie do Moskvy k exhibičnímu vystoupení, unie je po návratu potrestala jednoroční závodní diskvalifikací. Tehdy Josef Vosolsobě ukončil závodní činnost. V roce 1939 nacvičil první českou revui na ledě, kde vystupoval s Věrou Trejbalovou ve známém závěrečném vystoupení Slovácký tanec. Během války spolupracoval na vydání publikace Čtvrt století českého sportu a trénoval mládež. Po válce pokračoval ve své publicistické činnosti, stal se předsedou ústřední krasobruslařské sekce a pracoval jako rozhodčí. Zemřel a je pochován v Praze.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části: