Představa: Klášter II – Staré Město – Landštejn a zpět. Jistý směr březnové soboty. Jenže!
Silniční přesuny mají své výhody. Nad vsí však překročíš bránu do pastvin, cosi tě láká procházet místy, která jinak obývají zcela jiní tvorové. Ve chvíli, když tak učiníš, se začne ke tvému původnímu plánu odehrávat paralelní skutečnost. Živá a překvapivá. Co krok, to nový svět! Esence České Kanady přítomná hned vedle silnice. Rozlehlé zvlněné planiny doplňují osamocené stromy i remízky s kamennými základy. Zákoutí, kam zavítal jen zemědělec či družstevník. Barvy předjaří, slunce a vítr. A vzadu na východě vrchy trojmezí. Po dlouhý čas jednolité, zdálky bledě modré kontury horizontů.
Ale teď! Na nejvyšším kopci zaznamenáš světle hnědé území velikosti větší než Klášter sám. Jaký výhled odtamtud může být!
Kromě sebe samé má tahle cesta hned další cíl. Skutečnost pokračuje.
Tvůj krok však ještě chvíli zůstane volný, protože současné okolí je více než opravdové. Je fascinující.
Mnohokrát ještě pojedeš z Bystřice do Starého Města. Kudy procházíš dnes však třeba až za mnoho let. Až zase opustíš svůj plán.
Napětí drátů dočasně povolilo a ohradníky tě pustí, kam je libo. Do Skalky se tak blížíš ze směru, který na tebe čeká už celé věky. Ochranářský jezevčík se pokusí hlasem i fyzickou přítomností odehnat návštěvníka od svého teritoria a skutečnost inspiruje k dalšímu postupu. Doleva na hlavní – známý směr; doprava k Filipovu stejně tak. Jen rovně podél potoka leží tajemství. Hned za první chalupou, kterou ze vsi sotva postřehneš, najdeš dvě jeho součásti. Ladovsky zdobený rybník a ve stráni nad ním opečovávané rozvaliny starých časů. Pak pěšina mizí v lese, a když se úplně rozpustí, přivede tě to na ostroh nad soutokem. Podleský a Skalský potok sílí sami sebou a uprostřed příkrých svahů bezejmenného údolí pak už společně spěchají k Podlesí a Dobrohoři, k dalšímu z vodních setkání se Pstruhovcem a o kilometry dál na jih s Dyjí.
Po kamenech na levý břeh, do stráně, a kde končí les se vrací vítr. A s ním výhledy. Celé Staroměstsko jako na dlani. Landštejn, Uhliště, Čihadlo vykovali královskou korunu posazenou na obec v údolí. Dálavy jižních obzorů, remízky zaniklých vsí, statek i zámek.
Na louce u nízké borovice zastavíš tělo i vnitřní hlas a jarní chór k tobě opět promluví. V celém frekvenčním rozsahu. Kmitočty za prahy slyšitelnosti tě rozechvějí a ty se začneš smát.
Březen je po všech směrech svobodný. Louky i pole průchozí, potoky nabité energií. Do Podlesí sestupuješ přes humna po cestě vedoucí přes bývalý dvůr. Když se však v otevřených vratech mihne jeho strážce, právě včas vyklidíš pole. Tenhle pes mlčí a jezevčíků by se do něj vešlo víc než dost. Dopřeješ mu mír a sobě též a ke kapličce už raději po asfaltu. Podlesí bez vegetace se zdá větší. V celé své nádheře i historii spatříš stavení obvykle všem zrakům schovaná. Pak tam, kde jméno obce kdosi přeškrtl, přeskočíš strouhu a vůně předjarních polí ti připomene důvěrně známé období roku. Ke Starému Městu zase trochu jinak.
U kostela zapracuje skutečnost a pošle tě na obchůzku míst, kde jsi snad úplně poprvé. Zcela nová čtvrť, malebná, kouzelná! Atmosféra jedinečná.
Nad školou se dáš do kopců a co z dálky vypadalo jako balíky, pak asi kaplička, se ukáže být vodojemem. Svahy nad ním jsou strmější a dál už jen meze a lány luk. Nová země přichází!
Les se otevře rozlehlou pasekou, jejímž centrem je mohutný balvan na nejvyšším místě.
Úchvatný pohled do tří světových stran, v němž pocítíš radost ze skutečnosti, která tě sem dnes přivedla. Tak silnou, že se k jihu, severu i západu ozve tvůj stejně silný hlas, jehož ozvěna tam bude už navždy znít. Božská chvíle.
A jak mezi pařezy scházíš dolů a chystáš se objevit další směr, pokračuje i ona s tebou. Vrátí se ti lehkost a vše, co zůstalo v hlavě z měst a úkolů, se rozplyne. Vítr i svět se zastaví a do ticha na kraji Země nikoho se ozvou pěnkavy a sýkory.Prázdná mysl otevře dveře opravdovému a ty se se staneš skutečnou bytostí.
Živou a nádhernou.
Zdroj: Českákanadavypravuje.cz – autor: Petr Pokovba
Česká Kanada vypravuje
je místem, kde promlouvá duše krajiny skrytá v Novobystřické vrchovině, v jihovýchodním koutu okresu Jindřichův Hradec, který je odedávna hranicí dvou zemí, oblastí, kde se potkávají odlišné kultury, různé způsoby života. A přesto v něčem stejné. Utvářejí je rysy krajiny, jež byla osídlena jako jedna z posledních v českých zemích, krajiny, jež ve své tiché kráse ukrývá mnohé.
ceskakanadavypravuje.cz o ní vypráví.
