Aktuálně

Historie zvonů kostela sv. Filipa a Jakuba v Žirovnici

kostel sv. Filipa a Jakuba v Žirovnici

Kostelní zvony, jak známo, odlétají o Velikonocích na Zelený čtvrtek do Říma pro požehnání Svatého otce a o Bílé sobotě už svolávají věřící na mši.

Za I. světové války zvony „odlétaly“ na bojiště a vracely se často až dlouho po válce. Byly totiž rekvírovány erárem a zvonový bronz se využíval na výrobu kanonů. Zvonová rekvizice postihla v roce 1917 i zvony ze žirovnického kostela sv. Filipa a Jakuba. S myšlenkou pořídit zvony nové přišel v roce 1924 kaplan Karel Krejčí, jednatel žirovnické organizace Čsl. strany lidové. Po kaplanovi Krejčím, který byl přeložen do Počátek, převzal jednatelství v lidové straně a starost o zvony katecheta Jaroslav Dočkal, který nám zanechal v Pamětní knize zprávu o tom, jaká byla cesta nových zvonů na věž žirovnického kostela. Zvony byly objednány u firmy Buřil & Riss v Kuklenách u Hradce Králové. Na větším zvonu, nazvaném podle patrona země sv. Václava, měl být obraz sv. Václava na koni a nápis Nedej zahynouti nám ni budoucím! Na menším zvonu, nazvaném podle sv. Anny, matky Panny Marie, obraz sv. Anny s nápisem Oroduj za nás! Mimo to měl být na zvonech nápis Věnováno od farníků města Žirovnice a všech přifařených obcí L.p. 1926 a nápis Válka vzala – láska dala. Komitét se usnesl, aby zvony byly majetkem kostela sv. Filipa a Jakuba a jejich správcem aby byl „po všechny věky“ římskokatolický farář, respektive římskokatolický administrátor jmenovaný konzistoří českobudějovické diecéze. Na podnět výboru lidové strany byla na zvony uspořádána sbírka v Žirovnici a okolních obcích, 1000 Kč přispěla žirovnická záložna a od bývalého rakouského eráru bylo vyplaceno za zrekvírované zvony 2170 Kč. Sbírka vynesla celkem 11136 Kč, což stačilo na polovinu ceny nových zvonů.

Kaple a kostely na ŽirovnickuV dubnu 1926 se na schůzi členové lidové strany rozhodli, že ČSL požádá o půjčku na zvony záložnu. Za ručitele se přihlásili Cyprián Holmeister, Petr Slavík, Petr Beránek a Matouš Čadek. Bylo také rozhodnuto o utvoření komitétu pro pořízení a udržování nových zvonů, jehož členy byli vedle ručitelů půjčky Emanuel Houška (předseda ČSL), J. Dočkal, František Kožich, Theodor Fiala a Martin Plášil. Příprava slavnosti spojené se svěcením a zavěšením zvonů probíhala od června 1926. Byly vytištěny plakáty jako pozvánka na slavnost, hudbu a zpěv zajišťoval ředitel kůru Karel Knop. Matkou zvonu sv. Václav se stala paní Marie Benedová a jeho kmotrou Terezie Houšková z Cholunné, matkou zvonu sv. Anna byla Ludmila Havlová z Cholunné a kmotrou Anna Fialová, v jejímž domě byla v roce 1921 založena žirovnická organizace ČSL. Po svěcení a zavěšení zvonů byl odpoledne velký zahradní koncert a bufet, jehož výtěžek byl věnován na úhradu zvonové půjčky.

Slavnost svěcení zvonů v neděli 25. července 1926 začala v kostele, odkud vyšel v osm hodin ráno průvod věřících s kněžími, s výborem ČSL, komitétem a s pětadvacetičlennou kapelou hudebního sdružení do Hamru k Houškům, kde byly zvony, přivezené z nádraží, uloženy. Ty byly naloženy na vůz pana Jindřicha Červenky ozdobený lipovými ratolestmi a s koňmi ozdobenými červenobílými fábory. Na vůz vystoupila dcerka pana Houšky Mařenka a recitovala báseň, v níž zazněly i tyto verše: „Nové zvony máme. / Budeme je světit, aby pokoj, požehnání pomohly vyprosit…/ Po válce víra k novému životu vstává / zvony zas s radostí kostelům dává, / za to budiž Bohu sláva.“

Průvod se odebral ke kostelu, před nímž byla postavena improvizovaná kazatelna. Družičky Mařenka Houšková a Jaruška Kubellová přednesly básně, v nichž se pravilo mimo jiné: „ Válka světová, / staré zvony vzala, / štědrost, láska lidská, / opět nové dala. // Milé zvony! Pějte! Zněte! / Zdobte náš žirovnický chrám! / Nedejte zahynouti naší vlasti, /nedejte zahynouti nám!“

Děkan Josef Ledinský promluvil o historii starých zvonů, uvítal nové a poděkoval všem, kteří na ně přispěli. Katecheta Jaroslav Dočkal promluvil o významu zvonů s motem: „Boha chválím, blesky rozrážím, živé volám, mrtvé oplakávám.“ Básně přednesly družičky Drahunka Jahodová, Vlastička Henzlová a Jarmilka Soukupová, která uzavřela recitaci slovy svatováclavského hymnu: „Svatý Václave, vévodo české země, nedej zahynouti nám ni budoucím.“ K poctě sv. Václava pak přednesla báseň družička Fanynka Petrová. Zvony vysvětili děkan Ledinský a katecheta Dočkal.

Zavěšení zvonů řídil pan Chadim, mistr tesařský, pomáhali mu tovaryši a členové ČSL. Hudební sdružení zahrálo při zavěšování zvonů národní hymnu, poté sloužil děkan Ledinský mši. Zvony se rozezněly krásně, ke spokojenosti všech, kteří je přišli pozdravit.

Bez menších politických dohadů se ovšem neobešlo financování zvonů. Vedení žirovnické ČSL požádalo město o příspěvek na zvony ve výši 5000 Kč. V městské radě se o příspěvek odehrál slovní souboj. Katecheta Dočkal o tom v Pamětní knize píše: „Nesouhlas zazněl původně ze strany národních socialistů. Jen komunisté, žádajíce sami rovněž obec o půdu pro svou tělocvičnu, chovali se v této naší záležitosti solidně, a to tentokrát podle této zásady: Přej a bude ti přáno aneb Ruka ruku myje. Přispělo‑li se z obecního hospodářství na sokolovnu kládami z obecního lesa v ceně 4500 Kč na přání národních socialistů a sociálních demokratů, a poskytlo‑li se sokolům pro sokolovnu na přání těchto stran zdarma obecní půdou ke stavění sokolovny, a vychází‑li se i jinak téže sokolské organizaci vstříc, a hlasovala‑li městská rada a obecní zastupitelstvo pro tak velkou podporu, proč by nemělo být hlasováno pro kulturní a tělocvičné účely také jiných stran? Národní socialisté s takovou zásadou nesouhlasili. Jeden z nich o příspěvku na zvony nechtěl v obecním zastupitelstvu ani slyšeti, druhý zase chtěl ho povoliti, ale pod tou pouze podmínkou, že budou zvony patřit obci, ačkoli lidová strana s komitétem s mnohými svízeli a obtížemi sehnala na ně 16 000 Kč. Naši zástupci takové návrhy ovšem zamítali, stojíce na tom, aby zvony po jejich vyplacení předány byly zvonovým komitétem v právní majetek římsko‑katolického farního chrámu Páně sv. Filipa a Jakuba v Žirovnici. Nato se hlasovalo a Bohu díky většina hlasů rozhodla, že obec má přispět oněch 5000 Kč na zvony dle žádosti a příznivého hlasování v městské radě.“

V srpnu 1927 zaslala firma Buřil & Riss katechetovi Dočkalovi dopis, v němž bylo konstatováno, že účet za zvony ve výši 21585 Kč byl vyrovnán. A tak zvony mohou znít hlasem usmiřujícím všechny vády a sváry až do našich dnů.

Marie Fronková

Zdroj: Žirovničan 12/2019

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít