Aktuálně

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)
Nová budova gymnázia v Husově ulici po dostavbě v roce 1923

V jindřichohradeckých školách se v 19. století vyučovalo podle reformy školství z 18. století, která zavedla povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let a soustavu nižšího školství s triviálními školami v obcích, na nichž se vyučovalo v mateřském jazyce.

Když byl v roce 1773 zrušen jezuitský řád a následně v roce 1778 ukončeno vyučování zdejšího jezuitského gymnázia, byla do jeho budovy umístěna nově zřízená hlavní škola. Ve městě se vyučovalo ještě v tzv. filiálních školách na Nežáreckém předměstí a na Novém městě.

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)
Současný pohled na budovu gymnázia v Husově ulici

Hlavní školu vedl v letech 1810–1851 Jan Hřebeský, katecheta a autor českých učebnic náboženství a řady překladů, které pořizoval pro Landfrasovu tiskárnu. Dalším významným ředitelem byl v letech 1862–1883 Jan Rull, autor české knihy o historii města, kterou vydala Landfrasova tiskárna v roce 1875. Atmosféru obecné školy v Hradci v osmdesátých letech 19. století zprostředkovává ve své knize Staří studenti jindřichohradečtí Ferdinand Strejček: „Za mého dětství říkávalo se obecné škole po staru ještě národní nebo hlavní, třebaže oficielní titul zněl již tehdy škola obecná. Měšťanské škole se říkávalo občanská, gymnasiu škola latinská. Náš dědeček, s nímž jsem se nejčastěji procházíval po Hradci, upozorňoval mě velmi záhy na pány učitele a profesory a dodával, který z nich učí na škole národní, který na občanské a který na škole latinské. … Zvěčnělý pan učitel L. Blíženec podepisoval se do posledních chvil národní učitel v.v. A ten významný přívlastek národní, třebaže se pokládá za nesprávný překlad německého Volks (schule), je pro někdejší školu jindřichohradeckou tak příznačný, že nemám lepšího na vystižení vlasteneckého ducha hradecké školy osmdesátých let.“

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)
Pohlednice z roku 1907 připomínající sté výročí obnovení gymnázia v Jindřichově Hradci

Když město v roce 1874 zřídilo měšťanské chlapecké a dívčí školy a stále se zvyšoval počet žáků v obecné škole, stoupala potřeba nové školní budovy, která byla vystavěna ve Štítného ulici za 55 846 zlatých a slavnostně otevřena 16. září 1885. Ale ani tato budova nepostačovala, a tak byla do roku 1897 vystavěna další budova nové chlapecké školy v Janderově ulici, jejíž stavba stála 181 475 zlatých. Byla zde umístěna i městská opatrovna a třídy pokračovací průmyslové školy. V období první světové války řešilo jindřichohradecké školství především nedostatek místa pro vyučování, protože řada školních budov byla přeměněna na vojenskou nemocnici. Jednalo se především o právě zmíněné chlapecké a dívčí školy (dnešní 1. a 2. základní škola) a budovu tehdejší obchodní školy na dnešním Zakosteleckém náměstí. V dalších školách, například v gymnáziu, se proto vyučovalo dopoledne i odpoledne, výuka probíhala také v budově kláštera a na probošství.

Ve městě již od konce 18. století fungovala také židovská škola. Původní náboženská škola byla přeměněna v německou soukromou školu, jejímž vrchním učitelem byl zpočátku rabín, až v roce 1889 přijala židovská obec vlastního učitele Julia Fürnberga, který se zde oženil a žil zde až do roku 1920. Škola však zanikla v roce 1909 z důvodu nezájmu o vyučování v němčině.

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)
Pohled na budovu bývalého jezuitského semináře od řeky Nežárky z roku 1907

Důraz, který kladlo město v druhé polovině 19. století na školství, se projevil nejen v nově zřizovaných školách a stavbách budov, ale také v předškolní péči o děti. Potřeba zřídit zařízení pro předškolní péči o děti ve věku 3–6 let vznikla již v sedmdesátých letech 19. století v souvislosti se změnou sociálních poměrů, rozvrstvením obyvatel ve městě a využíváním ženské pracovní síly. Na založení tzv. opatrovny se po několik let soustředil dámský spolek sv. Ludmily. Hned 13. listopadu 1876, kdy byla opatrovna poprvé otevřena, ji navštívilo téměř 40 dětí a v roce 1889 bylo do školy přihlášeno 270 dětí. V opatrovně bylo otevřeno 3. oddělení a nastoupila druhá pěstounka Joza Viertlová. Jesle byly založeny až v období první světové války díky Antonii Třebické, která poskytla finance a pro jejich činnost uvolnila vlastní dům na Nežárce. Zařízení útulku stálo 1 492 korun a umožňovalo přijetí až 20 dětí do věku 3 let po celou denní dobu.

V roce 1807 bylo ve městě po mnohaletém úsilí, komplikovaném požárem v roce 1801, obnoveno gymnázium, a to díky nadaci zdejšího rodáka Františka Xavera Jandery. Protože byla v původní budově gymnázia umístěna hlavní škola, výuka probíhala v budově Masných krámů na dnešním náměstí Míru. Gymnázium se stalo nejdříve jedinou a záhy též nejvýznamnější součástí jindřichohradecké soustavy vyššího vzdělání v 19. století. Již ve třicátých letech 19. století se do výuky zaváděla díky podpoře prefekta školy Huberta Hudce a probošta Vojtěcha Benedikta Juhna čeština. V roce 1851 vydalo gymnázium první českou výroční zprávu a od školního roku 1866–1867 se stala čeština vyučovacím jazykem a němčina nepovinným předmětem. Škola se tak stala jedním ze čtyř prvních českých gymnázií v monarchii spolu s gymnáziem v Hradci Králové, Písku a Akademickým gymnáziem v Praze. V roce 1862 se přestěhovalo gymnázium do prvního patra původního sídla jezuitského gymnázia. V přízemí semináře zůstala do roku 1885 obecná škola chlapecká. I když kapacita školy dlouhodobě nepostačovala a prostory již nevyhovovaly moderním požadavkům výuky, novou budovu získalo gymnázium až po první světové válce. V roce 1923 se přestěhovalo z bývalého jezuitského semináře na Balbínově náměstí do nové budovy v Husově ulici. O její stavbu se zasloužil nový ředitel školy Ferdinand Hoffmeister, který školu vedl až do roku 1936. Stavbu provedl podle projektu architekta Bedřicha Bendelmayera zdejší stavitel Josef Šonský. Moderní budova byla vybavena tělocvičnou, odbornými pracovnami, laboratořemi, botanickou zahradou i školním hřištěm.

V roce 1865 založilo město průmyslovou školu, která se specializovala na kreslířství a modelářství. Sídlila v budově na dnešním Zakosteleckém náměstí a byla postavena v polovině 18. století péčí tehdejšího probošta Jana Kristiána Khuna jako nová škola. Škola vyučovala do roku 1874, kdy byla pro nedostatek žáků nahrazena nově založenou dívčí a chlapeckou měšťanskou školou. V budově se pak vystřídaly další školy i jiné instituce.

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)
Nádvoří jezuitského semináře se studentskou hudbou gymnázia
V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)
Tělocvična nové budovy gymnázia

V letech 1875–1881 pak ve městě fungovala odborná tkalcovská škola. Nepřetržitá tradice odborného školství se v Jindřichově Hradci píše od roku 1888, kdy byla zřízena hospodářská škola, která v roce 1896 zavedla úspěšný hospodyňský kurs pro dívky a v roce 1910 získala vlastní novou budovu ve Vídeňské ulici, kde dnes sídlí internát. Prakticky ji bohužel využívala až po skončení první světové války a provedení oprav. K hlavní budově školy přibyly hospodářské budovy a škola získala vlastní pozemky z přídělu při provádění pozemkové reformy na zdejším velkostatku v roce 1923. Již od roku 1885 fungovala v Jindřichově Hradci také gremiální obchodní pokračovací škola, na jejímž základě byla od školního roku 1913–1914 otevřena Městská dvoutřídní obchodní škola, umístěná také v budově na Zakosteleckém náměstí. Škola zaznamenala velký rozmach v období první republiky, v roce 1931 pro ni vystavělo město podle návrhu architekta Antonína Mečíře novou budovu s vchodem z ulice Na příkopech. Tehdejší Masarykova veřejná obchodní škola byla ve školním roce 1937–1938 rozšířena na Masarykovu obchodní akademii s obchodní školou. Značná pozornost se v období první republiky soustředila do učňovského školství, zvláště po reformě v roce 1927, která zpřístupnila vzdělání co největšímu počtu učňů. Bylo ukončeno dlouhé období existence opakovacích a nedělních škol pro řemeslné učedníky a ve městě byly zřízeny odborné školy pro učně stavebních živností, učně zpracující kov, holiče, řezníky, elektromechaniky, zedníky a další řemesla. Reforma si však vyžádala také nový pedagogický sbor a novou budovu, která byla pro živnostenské školy vystavěna v Miřiovského ulici v roce 1939.

Ve stejném roce schválilo zastupitelstvo města zřízení Městské hudební školy, která sídlila až do roku 1945 v loděnici Veslařského a bruslařského klubu. O rok později získala své současné sídlo v budově bývalého obecního dvora v Janderově ulici na okraji Husových sadů. Tento původně renesanční dvůr patřil Janu Čechovi z Kozmáčova, v první polovině 19. století při něm bývala lékárnická zahrada, a proto býval nazýván „Apatykářským dvorem“. Když jej koupila v druhé polovině století obec, byla zde umístěna např. dívčí škola, tkalcovská škola, opatrovna, sirotčinec i vojenské skladiště.

…dokončení kapitoly za týden

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)

Nově vystavěná budova hospodářské školy ve Vídeňské ulici v roce 1910

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)

Chlapci při měření dobytka v rámci praxe v hospodářské škole

V jindřichohradeckých školách I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola čtvrtá)
Dívky při praktické výuce zavařování v hospodářské škole

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Kniha je v prodeji od pondělí 24. září na Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Předchozí kapitoly:

PROMĚNY SLAVNÉHO MĚSTA PO VELKÉM POŽÁRU 1801

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít