Knihu vydalo Město Jindřichův Hradec ve spolupráci s Muzeem Jindřichohradecka. Publikace mapuje proměny našeho města po nejničivějším požáru v jeho historii, ke kterému došlo v úterý 19. května roku 1801. Čtenáři se více dozvědí o životě na radnici a ve městě, o rozkvětu společenského a kulturního života či o jindřichohradeckém hospodářství. Kniha je doplněna o dobové pohlednice a fotografie, ale i o snímky současného Jindřichova Hradce.
- Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach
- Kniha je v prodeji od pondělí 24. září na Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.
ÚVOD
Počátky Jindřichova Hradce souvisejí s existencí slovanského hradiska ve výhodné poloze na ostrohu řeky Nežárky a Hamerského potoka, které bylo nejpozději od 10. století správním centrem širokého okolí a zároveň důležitým strategickým bodem na jihu přemyslovského státu. Na konci 12. století dostal jihovýchodní Čechy v úděl Vítek z Prčice, jehož nejstarší syn Jindřich založil významný rod pánů z Hradce. Jindřich I. z Hradce na místě dřívějšího hradiska vystavěl gotický hrad, poprvé písemně zmiňovaný roku 1220, v jehož předhradí z původní řemeslnicko-obchodní osady vzniklo v polovině 13. století město, které nese jméno právě po Jindřichovi. Erb pánů z Hradce, zlatá růže v modrém poli, doplněný privilegiem krále Vladislava II. z roku 1483 o dva zlaté královské lvy a iniciálu W s korunkou, dokládající tehdejší výsadní postavení města, je v jindřichohradeckém městském znaku dodnes.
Vrcholu svého rozvoje dosáhlo město za posledních pánů z Hradce ve druhé polovině 16. století. V té době se přestavují původní gotické a staví nové renesanční měšťanské domy na náměstí i v přilehlých ulicích, za severními hradbami se rozrůstá takzvané Nové město.
Měšťané těžili z rušného obchodního a řemeslnického života, zejména výroby a prodeje sukna. Význam města vzrůstal nejen hospodářsky, ale také vysokým postavením, které na královském dvoře zaujímali poslední páni z Hradce a po nich i nová vrchnost, Vilém Slavata. Když se po třicetileté válce roku 1654 pořizoval soupis obyvatelstva a domů, byl mezi českými městy Jindřichův Hradec se svými 405 domy na druhém místě hned za Prahou. Nedlouho poté však ztratil své výsadní politické postavení, neboť od konce 17. století přestal být sídelním místem nových majitelů panství, Černínů. I přesto nadále zůstával v první desítce největších českých měst a do 19. století vstupoval jako důležité hospodářské, obchodní i kulturní středisko a významné centrum jihovýchodních Čech.
Počátek 19. století se pro Jindřichův Hradec stal milníkem, který znamenal novou etapu v dalším rozvoji města, jíž se snaží postihnout tato kniha.