Víra v Boha I. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola třetí)

Jindřichův Hradec vzkvétal jako rekatolizované město pod vedením jezuitského a františkánského řádu až do konce 18. století. Proto se jej zvláště dotklo zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Přesto byla ve městě katolická víra tak pevná, že ještě dlouho neakceptovala příslušníky jiných konfesí. Až v roce 1904 byla ve městě založena evangelická kazatelská stanice a později také evangelický sbor.

V období první republiky byla svoboda náboženského vyznání pevně ukotvena a projevy víry byly významnou součástí osobního života obyvatel města. Po roce 1948 byly veřejné projevy vyznání značně omezeny a až období po roce 1989 přineslo uvolnění všem věřícím i v Jindřichově Hradci.

Požárem v roce 1801 byl značně poškozen kostel Nanebevzetí Panny Marie a následovaly jeho několikaleté opravy. Kostel dostal nový krov, varhany, oltáře a kazatelny a v roce 1811 zde byla znovu sloužena mše. Výraznou zásluhu o vlastenecký ráz města měl především probošt Vojtěch Benedikt Juhn, který v první polovině 19. století významně podpořil národní uvědomění hradeckých Čechů. V proboštském úřadě jej v roce 1844 nahradil Petr Webber a jeho zásluhou proběhly v kostele po polovině 19. století významné úpravy interiéru, byly instalovány další oltáře a především nový hlavní oltář, který zhotovil v roce 1861 třeboňský truhlář Václav Racháč.

V téže době byl nově vystavěn také kostel sv. Jakuba západně od města na návrší za řekou Nežárkou. Původní kostel stojící na tomto místě byl v roce 1793 prodán, používán jako vojenské skladiště a posléze zbořen. V roce 1859 zde nechal hrabě Evžen Černín vybudovat rodinnou hrobku a o rok později novogotický kostel. Na svěcení kostela a přivezení ostatků do hrobky se dochovala vzpomínka v Zápiscích rodiny Sudovy: „Roku 1860 dne 9. Juni v sobotu před 2. nedělí po sv. Duchu byla nesena relikvie k sv. Jakubu od biskupa budějického a 10. to bylo 2. neděli po sv. Duchu byl posvěcen od biskupa. A dal si hrabě Černín kryptu udělat pro celou familii a přivezli z Vídně hned také těla nebožtíků. R. 1860 dne 24. Juni po požehnání vezli se slavným funusem ty hraběcí kosti na vozech do krypty k sv. Jakubu…“ Koncem šedesátých let byla obnovena křížová cesta vedoucí z města ke kostelíku a přistavěna její dvanáctá kaplička.

Požár poškodil také františkánský klášter s kostelem sv. Kateřiny na Novém městě. V důsledku josefínských reforem byla veřejná činnost řádu omezena a obnovena až v druhé polovině 19. století, kdy byl řád zatížen ekonomickými změnami spojenými s přechodem vrchnostenské správy na samosprávu. V roce 1863 pořádali františkáni při kanonizaci japonských františkánských mučedníků náboženskou slavnost a o rok později zavedli pravidelné bohoslužby s kázáním a započali s dalšími opravami kostela a kláštera. Nakonec byl počátkem 20. století chrám vybílen, obnoveny oltáře a kazatelna a v kapli Porciunkule byla obnovena nově objevená původní výmalba. Místo, kam tradičně směřovaly 2. srpna davy poutníků a kde byly uloženy ostatky patrona města sv. Theodora, dostalo nový háv.

Kromě hlavního kostela a kostela sv. Kateřiny se sloužily mše také v hřbitovním kostele sv. Václava a v kostele Nejsvětější Trojice, k němuž byla v roce 1852 přistavěna čtyřboká věž s dvěma vchody do kostela. Kostel sv. Jana Křtitele, nejstarší kostel ve městě a unikátní památka gotické architektury, čekal na rekonstrukci interiéru i se svými unikátními nástěnnými malbami až do roku 1891. Práce dokončili příslušníci zdejší vojenské posádky v období první světové války a nově restaurovaný kostel byl vysvěcen v květnu 1920.

Svatí ochránci města

Dodnes v jindřichohradeckém hlavním kostele odpočívají ostatky svatého Hippolyta, které byly do města přivezeny v roce 1637. Původně bývaly uloženy v kapli sv. Maří Magdaleny v jezuitské koleji a po zrušení jezuitského řádu ve Špulířské kapli v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Po ničivém požáru města v roce 1801 se kvůli opravám kostela několikrát stěhovaly, až byly natrvalo uloženy v hlavní chrámové lodi kostela. Druhým patronem města se stal sv. Theodor, jehož svaté ostatky jsou od roku 1682 až dodnes uloženy v kapli sv. Porciunkule v kostele sv. Kateřiny. Jindřichohradečané věřili v zázračnou moc a ochranu ostatků, které při jejich svátcích a také mimořádně důležitých prosbách nosili v procesí. K ostatkům světců přidávali při svých prosbách ještě Seminární obraz Panny Marie, který původně zdobil vedlejší oltář v kapli sv. Víta v jezuitském semináři a v roce 1811 byl přenesen do hlavního kostela. Ostatky světců stejně jako obraz nebyly zničeny ani při památném požáru města, doslova o tomto zázraku napsal Kašpar Suda ve svých pamětech, že „kaple sv. Hippolyta a sv. Theodora a seminárium Panny Marie před ohněm zázračně ochráněno bylo“.

… dokončení této kapitoly vás čeká opět za týden.