-0.2 C
Jindřichův Hradec
19.03. 2024
Články

Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)

…pokračování z minulého týdne (Na radnici a ve městě I.)

Po vzniku samostatného Československa se v Jindřichově Hradci uskutečnily volby podle zákona č. 75 z ledna 1919 o obecních volbách, v nichž si občané města vybírali své zastupitele z pěti kandidátních listin pěti politických stran a jednoho občanského sdružení. Nové zastupitelstvo bylo zvoleno 15. června 1919, dramaticky probíhala volba starosty, o níž při rovnosti hlasů dvou jindřichohradeckých učitelů nakonec rozhodl až los. V čele města pak stanul Jan Chýna, společný kandidát strany socialistické a pokrokové, proti němuž kandidoval národní demokrat Tomáš Vladimír Sládek.

Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Detail secesní výzdoby síně

Chýna ale již za rok rezignoval a při následné volbě byl starostou zvolen první náměstek Otomar Bistřický, statkář, jenž kandidoval za národní demokracii. Funkci zastával do prosince 1922, kdy politická správa dosavadní zastupitelstvo „následkem rozháraných poměrů“ rozpustila. K řízení města byla jmenována obecní správní komise, kterou vedl T. Vl. Sládek, z voleb v březnu 1923 pak povstalo nové zastupitelstvo. Předsedal mu člen strany živnostenské, truhlářský mistr Jan Tesař, ale rovněž v jím vedeném samosprávném sboru se projevovaly rozpory, jež na jaře roku 1926 vedly k opětovnému rozpuštění zastupitelstva a jmenování obecní správní komise, znovu pod předsednictvím Sládkovým, po jehož náhlém skonu ho krátce nahradil probošt Jan Vacek. Kontinuitu činnosti městského úřadu tak zajišťoval především jeho tajemník, později s titulem „ředitel městských kanceláří“ František Steinocher, jenž tuto funkci vykonával od roku 1919 až do poloviny třicátých let a který rovněž působil v roli kronikáře města.

Po volbách v roce 1926 nastalo v jindřichohradecké komunální politice klidnější období se stabilnějším složením městské rady. Starostou byl zvolen člen strany živnostenské, krejčovský mistr Antonín Brož, jenž v čele města stál až do roku 1938. Ve zjitřené atmosféře konce třicátých let nastoupil na místo starosty sociální demokrat, úředník nemocenské pojišťovny Ladislav Stehna, jenž byl však politickými poměry po mnichovské smlouvě nucen rezignovat. V lednu 1939 ho proto ve funkci vystřídal lékárník Vilém Rösch, který úřad starosty zastával do 1. září 1939, kdy se správy města ujali Němci.

Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Zálepka v knize zápisů městského zastupitelstva
Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Pozvánka na zasedání městského zastupitelstva
Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Reliéf se znakem města Jindřichova Hradce

Po znovunabytí samostatnosti v květnu 1945 nastala zcela nová situace. Předválečnou praxi svobodné soutěže jednotlivých politických stran a sdružení vystřídala organizace národní fronty pod vedením a kontrolou komunistické strany. Tradiční obecní samospráva byla podle tzv. Košického vládního programu a následných zákonů nahrazena systémem národních výborů. Funkce starosty byla zrušena, město formálně řídil národní výbor v čele s předsedou, ale rozhodující moc převzaly do svých rukou orgány komunistické strany; hospodářské podniky, obchod i služby byly zestátněny.

Ani v této době se však život v Jindřichově Hradci nezastavil, vznikly nové průmyslové podniky, stavěla se sídliště, školy, poliklinika, sportovní zařízení, vybudovaly se nové komunikace, přibylo obyvatel… Centrum města si ale podrželo svůj historický ráz a na počátku padesátých let bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Jindřichův Hradec, od roku 1960 sídlo nejrozlehlejšího okresu v Čechách, ovšem získal charakter pohraničního provinčního města.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach
Kniha je v prodeji od pondělí 24. září na Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí kapitoly:

Po znovunabytí samostatnosti v květnu 1945 nastala zcela nová situace. Předválečnou praxi svobodné soutěže jednotlivých politických stran a sdružení vystřídala organizace národní fronty pod vedením a kontrolou komunistické strany. Tradiční obecní samospráva byla podle tzv. Košického vládního programu a následných zákonů nahrazena systémem národních výborů. Funkce starosty byla zrušena, město formálně řídil národní výbor v čele s předsedou, ale rozhodující moc převzaly do svých rukou orgány komunistické strany; hospodářské podniky, obchod i služby byly zestátněny.

Ani v této době se však život v Jindřichově Hradci nezastavil, vznikly nové průmyslové podniky, stavěla se sídliště, školy, poliklinika, sportovní zařízení, vybudovaly se nové komunikace, přibylo obyvatel… Centrum města si ale podrželo svůj historický ráz a na počátku padesátých let bylo vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Jindřichův Hradec, od roku 1960 sídlo nejrozlehlejšího okresu v Čechách, ovšem získal charakter pohraničního provinčního města.

To se změnilo až po listopadu 1989, kdy se do té doby přísně střežené pohraničí začalo rozvíjet a Jindřichův Hradec se stal cílem mnoha turistů ze zahraničí, zejména přilehlého Rakouska. Společenské a politické změny se dotkly i jindřichohradecké radnice, neboť se po padesáti letech správy města opět ujala městská samospráva vzešlá ze svobodných komunálních voleb. Byla také obnovena funkce starosty města, tím prvním se stal Josef Eder, představitel tehdejšího Občanského fóra, politického hnutí, jež postupně převzalo moc do té doby vládnoucí komunistické strany. Město opět získalo svůj historický majetek a započalo s opravami a renovací historických budov, zejména vojenských objektů, jako byla bývalá jezuitská kolej, Švecova a ženijní kasárna nebo tzv. pekhaus. Také původní a noví majitelé začali opravovat své domy, takže město přivítalo 21. století, v němž uplyne již osm set let od jeho vzniku, v důstojné podobě snoubící moderní současnost s bohatou historickou tradicí.

Budova historické radnice na náměstí, kterou v minulosti kromě městského úřadu využívalo i okresní hejtmanství, byla nově opravena a dnes slouží reprezentativním a výstavním účelům. Jsou v ní rovněž umístěny dvě zajímavé expozice, z nichž jedna je věnována místní atrakci, úzkorozchodné železnici, druhá pak prostřednictvím dokumentů i originálních trojrozměrných předmětů přibližuje historii jindřichohradecké správy a samosprávy.

Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Pohled na město
Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Odpočinková zóna u zámku

Ve znamení secese
První zasedání jindřichohradeckého městského zastupitelstva v roce 1905 se konalo až v polovině března. Jedním z důvodů, proč si zastupitelé dali načas, byla probíhající přestavba zasedací síně v budově historické radnice na náměstí. Ta dosavadní v obecním domě Na váze v Panské ulici už totiž přestala vyhovovat, neboť v ní bylo „jen málo místa pro ty, kdo jednání obecního zastupitelstva sledovati chtěli“, jak si postěžoval místní tisk.
Nový interiér zasedací síně navrhl tehdy začínající, ale později proslavený architekt české moderny Jan Kotěra. Jeho secesní návrh vybrala městská rada na své schůzi z března 1904, o rok později pak začala nová zasedací síň sloužit zastupitelům. Kotěra pro ni využil celou průčelní šířku budovy radnice ve druhém patře, čímž získal dostatek prostoru nejen pro schůzující zastupitele, ale též pro přihlížející občany, jimž vyhradil pěkně upravené pódium s pohodlnými sedadly. Strop zaklenul obloukovými zdobenými traverzami, na něž zavěsil bohaté lustry z tepaných luceren. Stěny zasedací síně opatřil dubovým, intarzií zdobeným obložením, nad okna a dveře umístil štukovou výzdobu, kterou tvořily vavřínové girlandy, lipové ratolesti a iniciály W s královskou korunou. Zednické práce provedl jindřichohradecký stavitel Purkyt, truhlářského díla se ujali místní mistři Křepelka a Tesař, sklenářského rovněž zdejší řemeslníci Jedlička a Winterlitz. Ostatní práce provedly firmy z Prahy, Brna a Rakovníka.

Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Budova Městského úřadu v Klášterské ulici
Dům Na Váze na náměstí Míru

Ve válečné vřavě
Poklidný život Jindřichova Hradce narušovalo v posledních dvou stech letech hned několik válečných konfliktů. Na samém počátku 19. století to byly napoleonské války, v roce 1866 válka s Pruskem. Městem během nich procházela i vojska nepřátelská a Hradec utrpěl především hospodářské škody, samotné fungování magistrátu však nenarušily. Neohrozila ho ani první světová válka, i když jeho činnost přece jen poznamenala, neboť kvůli válečnému stavu byly zrušeny komunální volby v roce 1914 a po celou dobu války tak pracovalo zastupitelstvo zvolené v roce 1911.
Naprosto zásadním způsobem však do správy města zasáhla druhá světová válka. Hned na jejím začátku bylo městské zastupitelstvo německými okupanty rozpuštěno a někteří jeho členové zatčeni gestapem a následně vězněni. Starosta Vilém Rösch a radní Stanislav Beran strávili období války v koncentračním táboře v Buchenwaldu, kde v srpnu 1944 jindřichohradecký starosta podlehl smrtelnému zranění. Do vedení města byl v září 1939 dosazen vládní komisař Franz Cach, jehož v následujícím roce nahradil učitel z Jindřiše Anton Böhm, od roku 1942 pak městu vládl Hans Grausam a v posledních dvou letech existence Protektorátu Čechy a Morava Rudolf Chwostek. Jindřichův Hradec přestal být v tomto období sídlem zrušeného okresu a stal se součástí okresu Telč.

Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Mobilizovaní vojáci na náměstí během první světové války
Na radnici a ve městě II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola druhá)
Jindřichohradecké náměstí 5. května 1945

Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

PROMĚNY SLAVNÉHO MĚSTA PO VELKÉM POŽÁRU 1801