Aktuálně

Proměna města II. (Proměny města po požáru 1801 – kapitola první)

Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)

 

…pokračování z minulého týdne (Proměna města I.)

Rovněž další z parků města, tzv. Sady Jablonského, které byly založeny na Novém městě v osmdesátých letech 19. století, zdobila socha. Zachycuje někdejšího studenta jindřichohradeckého gymnázia, básníka a kněze Boleslava Jablonského. Vytvořil ji sochař Josef Strachovský jako model monumentálního pomníku, jenž byl odhalen v básníkově rodné Kardašově Řečici. Ve dvacátých letech 20. století byl původní rozsah Jablonského sadů výrazně zredukován, neboť jejich velká část byla věnována na stavbu nové budovy gymnázia, později park zpustl, ale v posledních letech byl obnoven.

Městské parky se staly oblíbeným korzem hradeckých občanů, kteří v něm od konce 19. století rádi naslouchali promenádním koncertům místních kapel, zejména vojenské. K vycházkám lákala obyvatele města také pěkná alej vedoucí z města na jih k panskému statku Lišný dvůr, blízko něhož nechal Evžen Černín v šedesátých letech 19. století postavit podle návrhu architekta Josefa Zítka později velmi oblíbenou výletní restauraci Rudolfov. A ke zkrášlení města přispěl i Jaromír Černín neobvyklým dárkem určeným sice jeho manželce Karolině, ale svůj pohled na něj upírají místní obyvatelé i turisté dodnes. V zimě roku 1860 totiž vyrostl na Vajgaru umělý ostrov osázený olšemi, který se stal nejen vděčným objektem zájmu malířů a fotografů, ale také dříve oblíbenou zastávkou posádek loděk brázdících v létě hladinu rybníka či bruslařů užívajících si jeho ledového příkrovu.

Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Průhled Panskou ulicí na hlavní náměstí
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Panská ulice na přelomu 19. a 20. století
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Náměstí Míru ve druhé polovině 20. století

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach
Kniha je v prodeji od pondělí 24. září na Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí kapitoly:

Samotné historické centrum doznalo po opravách po ničivém požáru spíše „kosmetických“ změn, tou zřejmě nejvýraznější, která se promítla i do panoramatu města, bylo snížení městské věže a stržení věže v objektu bývalé jezuitské koleje. Výraznější proměny se dočkalo Balbínovo náměstí, na němž vyrostla nová reprezentativně vyhlížející budova Landfrasovy tiskárny podle projektu stavitele Schaffera, který se nejvýrazněji podílel na stavebním rozvoji města v první polovině 19. století. Teprve v následujícím století se poněkud proměnil i vzhled jindřichohradeckého náměstí, kde byly zrušeny původní kašny, postupně byla obnovena původní loubí u některých budov, zejména to u renesančního Langrova domu s krásnou klenbou, jiných se dotkly moderní umělecké směry, jako například průčelí domu v sousedství radnice, jež byla upravena v secesním stylu. Na konci 19. století byla ve Štítného ulici postavena nová velká škola, drobnější změny poznamenaly i hlavní komunikační tepnu, Panskou ulici, v níž se vedle historických budov objevily i funkcionalistické domy sloužící kromě bydlení především obchodním účelům. Teprve v šedesátých letech 20. století byla zbavena čilého a hlučného dopravního ruchu, když byla vybudována nová široká silnice vedoucí od mostu přes Vajgar podél rybníka k Novému městu.

Právě tato druhá jindřichohradecká čtvrť doznala v posledních dvou stoletích největších změn. Zrušením hradeb, zasypáním městského příkopu a založením parku se propojila s historickým centrem města, nová výstavba se soustředila při cestách vedoucích k Táboru a Praze a směrem k Jarošovu nad Nežárkou.

Náměstí Míru ve druhé polovině 20. století
Pohled z Masarykova náměstí do Klášterské ulice
Náměstí Míru ve druhé polovině 20. století
Dobová pohlednice Masarykova náměstí
Jarošovská ulice při ústí na Masarykovo náměstí

Když v roce 1887 získal Jindřichův Hradec železniční spojení, stavební ruch se soustředil do oblasti směrem k nádraží. Asanací prošla Klášterská ulice, z níž vznikl moderní široký bulvár s novostavbami budov spořitelny, pošty a městských úřadů. Ve 20. století vzniklo ve městě postupně několik stavebních družstev, jejichž aktivita se projevila nejdříve na severním okraji města za řekou Nežárkou, kde začalo vznikat Pražské předměstí. Později byla zahájena rovněž výstavba na opačném konci města, na Rybnickém předměstí, dále směrem na Vídeň začalo vyrůstat Jiráskovo předměstí s novým městským hřbitovem, vysvěceným na počátku první světové války.

Čilý stavební ruch pokračoval v období mezi válkami i ve druhé polovině 20. století, kdy byla postupně vystavěna nová sídliště pro tehdejší dobu typických panelových domů, nejdříve nedaleko nádraží, pak největší jindřichohradecký komplex za rybníkem Vajgar a poslední sídliště na jihu při silnici směrem k Třeboni. Na okrajích města se rozvinula výstavba rodinných domů, která pokračuje dodnes.

Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Dobová pohlednice Klášterské ulice
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Ostrostřelecký malovaný terč připomínající příjezd prvního vlaku do města
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Titul Historické město roku 2007

Následky požáru
Zprávy o příčině požáru se liší. Zatímco v zápise krejčovského cechu píší, že „přehrozný oheň dle důmění nad domem kotláře v rinku vznikl“, archivář František Tischer tvrdí, že „s plnou určitostí třeba odmítnout mínění, že by byl známý a vážený kotlář Hieber, pracuje cosi s fermeží, veliké neštěstí toto zavinil“, později se objevily domněnky, že se oheň rozšířil z kuchyně sousedního domu. Vyšetřování příčin požáru se protáhlo na dva roky a jeho výsledkem bylo pravděpodobné vysvětlení, že ničivý oheň vznikl od jiskry z komína prádelny v domě č. 159. Ať už však byla příčina neštěstí jakákoliv, následky požáru byly tragické. Jen škoda na nemovitostech byla odhadnuta na šest milionů zlatých, uchráněny nezůstaly ani lidské životy. V jindřichohradecké matrice zemřelých je zaznamenáno 29 přímých obětí, nejstaršímu Matyáši Urayovi bylo 75 let, nejmladšímu Václavu Lustigovi teprve 15 dní, za několik dní však na následky zranění zemřel ještě františkánský duchovní Löw a při opravě farního kostela, když se zřítila klenba nad presbytářem, přišli o život dva pokrývači.

Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Pamětní deska o požáru

 

Tragédie vyvolala nejen upřímnou účast a lítost, ale také pomoc postiženému městu a jeho obyvatelům. Císař František I. na žádost městské rady nařídil všeobecnou sbírku ve všech dědičných zemích rakouských, dal k dispozici vojáky i potřebné nářadí, majitel panství Jan Rudolf Černín věnoval městu 5 000 zlatých, cihly a stavební dříví, ale pomáhali také obyvatelé z okolí i měšťané a cechy z daleka; až ze Štýrského Hradce poslali např. tamní krejčí svým jindřichohradeckým kolegům 60 zlatých. Z výnosu sbírky pak bylo 11 tisíc zlatých rozděleno mezi 373 hradeckých občanů. Ztráty lidských životů i velké škody na uměleckých a historických památkách však nahrazeny být nemohly.

Současné město
Jindřichův Hradec, oceněný v roce 2007 prestižním titulem Historické město roku, patří k jednomu z vyhledávaných cílů turistů z Čech i zahraničí, které lákají nejen historické památky města, ale i okolní příroda a krajina, přecházející z rovinaté Třeboňské pánve ke kopcovité Českomoravské vysočině.
Město se v současné době rozprostírá na ploše o rozloze téměř 75 čtverečních kilometrů v nadmořské výšce okolo 480 metrů. Žije v něm přes 21 tisíc obyvatel v pěti čtvrtích a devíti místních částech. První a nejstarší městskou čtvrť tvoří jeho historické jádro, druhou Nové město s Pražským předměstím, rozkládající se severně od centra, třetí pak Rybnické předměstí se sídlištěm Vajgar na jihu a jihovýchodě, čtvrtou městskou čtvrtí je Nežárecké předměstí položené za řekou Nežárkou na západě a pátou, nejmladší tvoří nová výstavba na jihozápadním okraji města nad levým břehem řeky Nežárky. První místní částí Jindřichova Hradce se stala již v roce 1960 obec Horní Ždár, kterou později následovaly Buk, Políkno, Otín, Radouňka, Děbolín a Matná, jako poslední pak v roce 1980 Dolní Radouň a Dolní Skrýchov.

Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Náměstí Míru po letním dešti
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první) - Jindřichův Hradec ilustrační
Socha mistra Jana Husa v Husových sadech
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první)
Městský park Husovy sady
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první) - Jindřichův Hradec ilustrační
V Panské ulici sídlí Informační středisko města Jindřichův Hradec
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první) - Jindřichův Hradec ilustrační
Klášterská ulice
Proměna města I. (Proměny města po požáru 1801 - kapitola první) - Jindřichův Hradec ilustrační
Současná podoba parku u Masarykova náměstí, v pozadí kulturní dům Střelnice

Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

PROMĚNY SLAVNÉHO MĚSTA PO VELKÉM POŽÁRU 1801

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít