Výstavní sezóna tohoto roku byla slavnostně zahájena již 13. dubna ve čtyři hodiny odpoledne, kdy byly na vernisáži představeny hned tři umělecké osobnosti najednou.
Nejstarším oslavencem je malíř Hanuš Gantner narozený roku 1853 ve Feldkirchu, o dvacet let později spatřil v Jistebnici světlo světa malíř a grafik Richard Lauda. Nejmladším se stal za dalších 20 let kopidlnský rodák Vilém Kostka. Jak je vidno, ani jeden z nich se nenarodil přímo v Jindřichově Hradci, přesto je osud různými způsoby do našeho města přece jen zavál.
Hanuš Gantner (1853–1914) pocházel z oblasti na hranicích mezi Rakouskem a Lichtenštejnskem. Po čtyřech letech studia na Technické univerzitě v Mnichově obdržel inženýrský titul a v létě roku 1880 nastoupil jako technický aspirant při stavbě arlbergské železnice. V roce 1883 získal místo železničního inženýra na nově vznikající trase Veselí–Jindřichův Hradec–Jihlava. Díky tomu se v Jindřichově Hradci usadil a nakonec i oženil. Po odchodu ze služeb rakousko-uherských státních drah se věnoval výhradně umělecké tvorbě. Také pokračoval ve studiích na vídeňské a mnichovské akademii. V roce 1893 si nechal upravit dům v Nežárecké ulici č. p. 85/IV a zřídil si v něm malířský ateliér.
Svá díla vystavoval v Mnichově, v Salcburku a ve Vídni. Za vrchol malířovy tvorby můžeme považovat úspěšné portrétování velkoknížete Jana II. z Lichtenštejnu. V roce 1901 kníže osobně zakoupil několik dalších Gantnerových obrazů. V roce 1906 Gantner prezentoval své dílo v Jindřichově Hradci, poté mezi léty 1911–1912 v pražském Rudolfinu. Přestože zemřel již na počátku první světové války, jeho první posmrtná výstava se uskutečnila v Hradci až v červnu roku 1939. V Lichtenštejnsku proběhla dokonce až v roce 1977.
Další oslavenec, malíř Richard Lauda (1873–1929) se narodil v Jistebnici nedaleko Tábora. Přestože se původně vyučil kupcem, byl roku 1894 přijat na Akademii výtvarných umění v Praze a tu úspěšně dokončil v roce 1901. Od roku 1904 pokračoval soukromě v dalších studiích. Nejdříve zdokonaloval svou techniku litografie v Mnichově, poté roku 1911 techniku leptu v Paříži. Za I. světové války sloužil u 75. pěšího pluku. Během vojenské služby restauroval malby v kostele sv. Jana Křtitele. Po válce se nejdříve přestěhoval do Prahy, poté do Jistebnice a v roce 1925 se usadil v Táboře. Laudovo malířské a grafické dílo bylo několikrát vystaveno na souborných výstavách Krasoumné jednoty, spolku Mánes a Hollar, jejichž byl aktivním členem. 
Nepravidelně vystavoval také se spolkem Hagenbund. Od roku 1925 spolupracoval se Sdružením jihočeských výtvarníků. Samostatné výstavy měl v Praze, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Táboře, Jindřichově Hradci a v Jistebnici. Po světové válce vydal několik tematických cyklů leptů – Jihočeské motivy, Tábor a Stavba mostu přes Lužnici v Bechyni. Zemřel v roce 1929, nedlouho po vydání posledně jmenovaného cyklu.
Třetí z malířů, major Vilém Kostka (1893–1968) se narodil v Kopidlně. K výtvarnému umění se dostal oklikou, protože se nejdříve vydal na profesionální vojenskou dráhu. Za I. světové války sloužil u pěšího pluku č. 42. S ním bojoval na frontách v Srbsku, Itálii a Albánii. Po vzniku Československa byl v roce 1920 převelen do Jindřichova Hradce. Již během vojenské služby u místního pluku mu připisovali vlohy k malířství a kreslení, pro pluk vytvořil celou řadu výtvarně zpracovaných pozvánek a pamětních listů. V roce 1935 byl převelen do Chebu a poté pracoval na hlavním štábu Ministerstva národní obrany v Praze. V období II. světové války působil na odboru písemnictví Ministerstva lidové osvěty. Dle pozdějšího vyjádření řady nakladatelů a spisovatelů umožňoval tisk českých knih a děl perzekuovaných autorů. Po válce nakrátko nastoupil k aktivní vojenské službě. Ve složité době po roce 1948 se bohužel zavázal ke spolupráci s StB, ale ta s ním byla po několika letech ukončena. Po odchodu do výslužby se vrátil do Jindřichova Hradce. V něm také v roce 1968 zemřel.
Výtvarnému umění se naplno začal věnovat až za pobytu ve městě nad Vajgarem. Pro Jindřichohradeckou operu vytvořil řadu scén a působil zde i jako její hlavní výtvarník. Kromě toho se snažil zachytit zákoutí Jindřichova Hradce konce 50. let a první poloviny 60. let 20. století.
Jakub Valášek (NOVUM 2023/04)