Dalším uměleckým dílem, které vzbudilo v Jindřichově Hradci vášnivé debaty, se stala fontána na Masarykově náměstí. Její instalaci předcházel během roku 2006 záchranný archeologický výzkum, po němž přišla ke slovu kompletní rekonstrukce celé plochy náměstí dokončená v zimě roku 2006.
Výzkum prováděný Muzeem Jindřichohradecka prokázal husté středověké osídlení, a to hlavně díky objevu dvou dřevem obložených odpadních jímek zaplněných velkým množstvím dobových předmětů a keramických nádob. Odkryt byl i kamenný dvou-obloukový most před Střelnicí, který patřil k vrcholně gotickému opevnění města při tzv. Pražské bráně.
Ani samotná podoba rekonstruovaného náměstí se nevyhnula kritice a veřejným debatám, do nichž se zapojili i významní jindřichohradečtí výtvarníci. I přesto proběhla rekonstrukce podle původního projektu. Město na něj získalo evropské dotace ve výši 600 000 eur. Po jejím dokončení získal Jindřichův Hradec titul Historické město roku 2007.
Myšlenka realizace dalšího uměleckého objektu byla převedena do reality následujícího roku 2008. Z veřejné soutěže vzešla dvě druhá místa, z nichž vyhrál projekt Františka Häckela (1937–2011), akademického sochaře a restaurátora žijícího v nedaleké Jindřiši. V něm bylo počítáno s umístěním uměleckého díla v podobě fontány na nově vytvořené plató naproti budově Střelnice. Ač se místní odpůrci projektu odvolávali na existenci takřka totožného objektu v Praze, městské zastupitelstvo po dlouhé debatě sochařovu realizaci odsouhlasilo. Vzhledem k takto vypjaté situaci proběhlo i několik setkání s autorem, který své připravované dílo nakonec obhájil se slovy: „…Kdysi jsem řešil podchod u nemocnice Bulovka, jehož součástí byla i fontána. Tam se jedná o motiv růže, průměr díla je poloviční než navrhuji pro jindřichohradecké náměstí. Nejedná se o opakování, jde o diametrálně odlišné řešení. Každou věc navrhuji s ohledem na dané místo…“. Jindřichohradecká fontána byla vytesána z červené žuly pocházející z lomu nedaleko Liberce. Materiál si autor, který v letech 1958–1964 vystudoval VŠUP v Praze, vybral osobně. Teplá barva ruprechtické žuly měla totiž ostře kontrastovat se studenou barvou té mrákotínské, jež byla použita na výdlažbu přiléhající části náměstí.
Fontána nakonec získala podobu dvou leštěných polokruhů s průrvou uprostřed. Ty společně vytvářejí „talíř“ s několika různě hlubokými miskami. Z rýhy uprostřed vytryskává v určitých časových intervalech asi metr vysoký gejzír vody, který po naplnění misek přepadává z „talíře“ dolů. Samotný autor o svém konceptu mluvil jako o dvoufázovém proudění vody, přičemž kámen je sám o sobě statický a voda naopak prvkem pohybu. Hotová fontána byla slavnostně uvedena do provozu 4. července roku 2008 ve 12.30 hodin. I přes počáteční rozpačité reakce se nakonec přece jen místem setkávání na horním náměstí stala, tak jak si to její autor přál.
Jakub Valášek