Český Rudolec 1, 378 83 Český Rudolec
[email protected]
Tel.: 384 320 320
http://www.zamek-ceskyrudolec.cz/
Prohlídky zámku jsou možné od července do srpna v so a ne. Po domluvě i jindy.
Zámek Český Rudolec (též Malá Hluboká) stojí u silnice 409 v jihovýchodní části vesnice Český Rudolec, nedaleko Dačic,v přírodním parku Česká Kanada. Oblast byla kolonizována v souvislosti s těžbou železa, stříbra a drahých kovů – odtud pravděpodobný název Rudolec.
První písemná zmínka o zámku je z roku 1351. Stavba měla charakter vodní tvrze z jedné strany zcela obklopena vodou, z druhé(od obce) nedávno objeveným vodním příkopem. Prvními známými majiteli byli Vladykové z Rudolce.
V roce 1406 předal tvrz markrabě Jošt Vilémovi z Miličína a přitom zbavil zboží lenního závazku. V roce 1446 přepustil Beneš z Miličína Rudolec spolu s Lidéřovicemi, Markvarcem, Radíkovem, Klenovou (zaniklá), Kadolcem, Leštnicí (zaniklá), Lipnicí a Němčicemi Janu Crhovi z Dolan. Jako další majitelé Rudolce se uvádějí Václav z Maříže (1464) a Jan z Osečan, který ji vyženil roku 1499. Po jeho smrti přešla tvrz v rámci příbuzenských svazků v polovině 16. století na Hodické z Hodic. V roce 1630 prodala Kateřina z Hodic Rudolec s tvrzí a některými dalšími statky moravskému císařskému hejtmanu Ferrantu Coquiovi. Majitelé se pak střídali v poměrně rychlém sledu.
Renesanční blíže nedatovaná přestavba je známá pouze z nákresu dochovaném v Norimberském archívu. Spolu se stavebním průzkumem a také četnými nálezy potvrzuje domněnku, že dnešní stavba zámku tehdy byla pouze jádro původní tvrze. Prostor mezi zámkem, dnešním hostincem a infocentrem vyplňoval vodní příkop a právě v místech infocentra, hostince a hospodářských budov se táhly obranné zdi a předhradí – „předtvrzí“. Právě v období renesance postupně ztrácí sídlo svůj obranný charakter, příkop je zasypán a tvrz se mění v zámek s arkádami a postupně se uzavírá i nádvoří. Ochranné zdi jsou zbourány a okolní budovy se tak jakoby oddělují od původního, téměř jednotného, celku tvrziště. Hospodářství se rozrůstá, vzniká lihovar a v roce 1539 je dokonce založen ještě dnes stojící pivovar.
Na přelomu 17. a 18. stol. vzniká v okolí zámku rozsáhlý park a původní mlýn, situovaný za zájezdním hostincem, je přestavěn na barokní skleník – oranžerii. Jedním unikátním prvenstvím evropského charakteru se v té době pyšní tehdejší zámecká paní, právě v oranžerii je známo první vypěstování ananasu na našem kontinentu.
Barokní přestavba 18. století, a to nejen zámku, je připisována Trautenstein-Falkensteinům, kteří se zasloužili také o další zvelebování celého okolí. Významnými majiteli zámku byl v 19. století Polsko-Litevský rod Razumovských, který v nedalekém Dolním Bolíkově založil jedny z největších železáren v Rakousku. V roce 1830 byly železárny na 4. Místě ve výrobě surového železa a v dnešním téměř opuštěném údolí pracovalo na 3000 dělníků.
Od roku 1857 vlastnil zámek major ženijního vojska rakouské armády Michael Angelo Picchioni. Ten po požáru v roce 1860 přestavěl zámek do ušlechtilého stylu tudorovské novogotiky. Výběr Majora Picchioniho nebyl náhodný – působil totiž v Louckém Klášteře u Znojma, tehdy světově významné vojenské akademii, jako rektor. Tento, dnes bychom řekli vojenský stratég a hlavně stavební inženýr, se dále podílel i na vojenských stavbách jako pevnosti Přemyšl, pevnosti Salzburg a opevňovacích prácích války Prusko-Rakouské (1866). K jeho stavbám patří poutní kostel Monserrat u Cizkrajova, ale také kasárna Mladá Boleslav, nebo Jezdecká škola ve Vídni.
Dcera Johanna si vzala německého průmyslníka Curta Reihardta, jejich děti Ernst a Kateřina vlastní zámek prakticky až do konce druhé světové války. Ernst totiž nebyl příznivcem nacistické ideologie, a proto ještě před válkou rozjíždí nové podnikání v jižní Americe.
Kateřina však přes opakované žádosti Říšského vedení nemůže za svým bratrem odcestovat a musí se starat o Rudolecké panství, které se nařízením navíc proměňuje v jakési „sanatorium“ pro odpočívající německé důstojníky. Datum jejího úmrtí není známo. Dceři Kateřiny (Helga Johanna Kateřina) se třemi malými dětmi se za pomoci českých zaměstnanců areálu podaří ukrýt a později i odjet do východního Německa, kde její rodina žije dodnes.
První tragédie pro zámek přišla hned s osvobozením. Francouzští, italští a jugoslávští zajatci pracující v kraji během války při oslavách s ruskými osvoboditeli zámek vyrabovali coby relikt předešlé politické éry. V létě roku 1945 zámek sloužil jako nemocniční pavilon nedalekého obrovského zajateckého tábora.
Koncem roku 1945 přešel zámek do vlastnictví státu. V 50. a 60. letech zámek užíval místní státní zemědělský statek a zřídil zde byty pro zaměstnance a brigádníky. Původní barevné zdobené stěny byly vylíčeny vápnem, do střechy zatékalo, suterén byl často zaplavený vodou a „barokní skříně se užívalo jako latríny“ a na začátku 70. let se částečně zřítila i střecha. V 70. se uvažovalo o přestavbě na rekreační objekt, ale hlavně na domov důchodců.
V roce 1988 dostala zámek do užívání JZD Chýně (takové „České Slušovice“), která začala s přestavbou na luxusní hotel. Do projektu z velké části investovaly státní Aerolinky Praha dále pak Sportturist Praha a Železniční stavby. Aeorilnky ještě před revolucí z projektu ustoupily a na počátku 90.let se projekt zastavil. Po revoluci začal soudní proces o vlastnictví, který po téměř 10 letech vyhrál stát a obratem zámek prodal obci Český Rudolec. Obec několik let hledá vhodného investora, tím se stává Pragoprojekt, ten však díky zdravotnímu stavu zainteresovaných lidí v roce 2009 prodává naší akciové společnosti Malá Hluboká a.s. (dříve PENA plus)
Kromě udržovacích prací je zámek od roku 2010 zabezpečen a také zpřístupněn. Do konce roku 2013 je hotové odvodnění a kanalizace, je opraveno nebezpečné cimbuří a v roce 2014 je započata oprava a rekonstrukce třicetimetrové věže.
V roce 2015 se počítá s dokončením a zpřístupněním věže jako rozhledny a dalším zabezpečením horních pater zámku.
Dnešní koncept je založen na myšlence funkčního areálu, jako ekonomického celku, proto byl zprovozněn protější Zájezdní hostinec z 18. století a opraven na penzion s restaurací. Dále byla zrekonstruována barokní oranžerie na wellness a pivní lázně. A hospodářské budovy slouží jako 1. českokanadský pivovar, kterým se tak po 118 letech obnovila tradici vaření piva v Českém Rudolci. Podařilo se i zrekonstruovala historickou bývalou budovu správce zámku, ve které dnes funguje informační turistické centrum.
Společně s Občanským sdružením Paměť Rudolecka se také daří výrazné oživení areálu, například velkými Zámeckými slavnostmi, jejichž 5. ročník v roce 2014 navštívilo přes 3500 lidí.
Dobrovolné vstupné na zámek slouží výhradně pro jeho rekonstrukci.
