Aktuálně

Sportovci II. | Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

Na březích rybníku Vajgar v Jindřichově Hradci se provozovala řada tradičních sportů. Z nejstarších to bylo především veslování, plavání, bruslení, cyklistika, turistika, později též lehká atletika, hokej, fotbal a box. Právě v těchto sportovních odvětvích vyrostla řada významných sportovců. Největší úspěchy dosáhli v minulosti zejména jindřichohradečtí veslaři, krasobruslaři, lehcí atleti a hokejisté.

Vilemína Hronová | 31. 10. 1842 – 22. 2. 1917 | ZAKLADATELKA CVIČENÍ ŽEN

Vilemína Opolecká se narodila v Březnici v rodině lékaře. V letech 1859-1865 tam působil jako pedagog Tomáš Hron z Metánova, starší bratr profesora Jakuba Hrona Metánovského. Seznámil se s rodinou, ale odešel vyučovat do Jindřichova Hradce.

V roce 1865 se 6. září s Vilemínou Opoleckou oženil. Vilemína se odstěhovala za manželem do Jindřichova Hradce. Bydleli zde v Růžové ulici a narodili se jim dva synové. Díky Vilemíně Hronové bylo v Jindřichově Hradci založeno v roce 1871 ženské cvičení. Cvičilo se tehdy na dvoře gymnázia – prostná, skok, hry a žebřík. Existenci soukromého tělocvičného spolku povolil starosta města a cvičení na dvoře gymnázia jeho ředitel. Vše se událo patnáct let před založením zdejšího Sokola v roce 1885, v němž vznikl ženský odbor až v devadesátých letech. Když v roce 1874 následovala Vilemína manžela na nové místo do Soběslavi, cvičení zaniklo.

V Soběslavi se přátelila s Emilií Fryšovou, spolu jezdily po Blatech, kupovaly staré české kroje a studovaly výšivky. Výsledky této práce publikovala Emilie Fryšová v práci Jihočeská Blata. Když odešel Tomáš Hron do výslužby, odstěhovali se manželé v roce 1896 do Mladé Vožice. Po smrti manžela v roce 1898 Vilemína přesídlila do Tábora, kde se zajímala o řešení ženské otázky. V období první světové války se vrátila do Mladé Vožice do domácnosti syna Bohuslava. Zde i zemřela a je pochována u svatého Mikuláše.

 

Antonín Picka | 8. 6. 1867 – 29. 9. 1958 | SOKOL a LOUTKÁŘ

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině majitele soustružnické dílny v domě č. 90 u Vajgaru. Dětství i mládí prožil v rodném městě, kde krátce působil u zeměbraneckého pluku č. 29, v roce 1895 zde získal místo poštovního expeditora u poštovního úřadu, v němž postupně pracoval jako poštovní oficiál, později vrchní poštovní tajemník, v prosinci 1922 byl jmenován poštovním vrchním pokladníkem.

Již ve druhé polovině 80. let 19. století se zapojil do veřejného života města. Od roku 1886 byl nadšeným stoupencem a členem Tělocvičné jednoty Sokol, na jejíž činnosti se aktivně podílel, v devadesátých letech byl členem výboru, od roku 1937 pokladníkem a v roce 1939 byl na valné hromadě Sokola zvolen náměstkem starosty tělocvičné jednoty. V roce 1890 se stal archivářem zpěváckého spolku Černín, působil rovněž v Ústřední matici školské a dalších spolcích. Jeho celoživotním posláním bylo loutkové divadlo, jehož provozováním získával finanční prostředky pro Národní jednotu pošumavskou. V roce 1906 se stal principálem a zůstal jím po dlouhých 46 sezón. Celkem uvedl na 220 her ve více než tisíci představeních, loutkové divadlo hrál až do roku 1951.

Za svou spolkovou a loutkářskou práci získal řadu ocenění, v červnu 1945 byl například jmenován čestným členem Sokola, 3. února 1948 mu bylo uděleno čestné uznání Masarykova lidovýchovného ústavu.

Petr Tuscher | 16. 12. 1862 – 18. 9. 1923 | LÉKÁRNÍK a CYKLISTA

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině zdejšího měšťana a kotláře. V letech 1873-1878 studoval na gymnáziu v rodném městě, pak se věnoval studiu farmacie a stal se lékárníkem. V devadesátých letech 19. století se začal podílet na jindřichohradeckém společenském dění jako člen několika místních spolků, například okrašlovacího spolku Vesna, Družstva pro postavení spolkového domu, jehož se stal před první světovou válkou předsedou a za nějž byl také v červenci 1918 delegován do místní Národní rady.

Od konce 19. století působil v politickém životě města. V roce 1897 byl poprvé zvolen do městského zastupitelstva a městské rady, jejímž členem pak zůstal i po dalších komunálních volbách až do roku 1923. Kromě toho zasedal v dozorčí radě Jindřichohradecké záložny, naposled jako její starosta a po čtvrt století také ve správním výboru všeobecné veřejné nemocnice.

Zajímavou součástí jeho aktivit byl také sport. Na konci 19. století se stal členem jindřichohradeckého klubu velocipedistů Čechie, v jehož výboru pracoval jako místopředseda, ale protože sdružení přestalo vyvíjet činnost, stál u založení klubu nového. Na ustavující schůzi přípravného výboru byl zvolen předsedou, na první řádné valné hromadě klubu, jenž převzal původní název Čechie, byl v září 1900 v této funkci potvrzen. Tehdejší sportovní cyklistika představovala především vyjížďky do blízkého a pro zdatnější členy i vzdálenějšího okolí, válka pak aktivity klubu přerušila.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části: