Aktuálně

Pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75 pluku (Jindřichohradecké sochy a památníky #12)

V Jindřichově Hradci dvacátých let 20. století, jak již bylo zmíněno v předchozím díle, vznikly celkem čtyři monumentální pomníky. V pořadí druhou významnou realizací těchto let se stal pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75. pěšího pluku.

Pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75 (Jindřichohradecké sochy a památníky #12)Zároveň s plánovaným sousoším věnovaným padlým legionářům se místní komitét rozhodl uctít i vojáky, kteří zemřeli v I. světové válce v řadách rakouské armády a v národním duchu tak vytvořit trvalou památku padlým „jindřichohradečákům“. Komitét opět oslovil a následně vybral tehdy pracovně vytíženého sochaře Rudolfa Kabeše, který zareagoval velice pružně a brzy vytvořil malé sádrové modelletto. Již v dubnu roku 1922 vyšla v Ohlase „reportáž ze sochařova ateliéru“ podrobně popisující podobu připravovaného uměleckého díla: „Český vojín, zmučený a šatu zbavený, přivázán jest silnými provazy k rakouskému dubisku; vojín klečí na jednom koleni, chtěl by povstati, ale každý pokus jest marný a působí mu jen větší bolesti, jež zračí se v obličeji junákově. Marně napíná se tělo vojínovo, marně se snaží vyprostiti se z pevných pout, jež hlouběji se vřezávají ve svaly.“

Pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75 (Jindřichohradecké sochy a památníky #12)Sochař Kabeš, který v září téhož roku dokončil pomník obětí války v Liboci u Prahy a v Janovicích u Votic, se vrátil do Hradce a hned začal podle již hotového modelu pracovat na pomníku. V říjnu bylo po konzultaci s autorem a se svolením městské rady pro sochu vybráno místo:„Jako nejvhodnější zvoleno místo nad lipovou alejí pod Novoměstskými kasárnami, tak že by nový pomník stál proti pomníku padlých pětasedmdesátníků z r. 1912.“

Dramaticky komponovaná socha českého vojína, která se stala v řadě třetí Kabešovou realizací v našem městě, v tomto případě vyjadřovala skrývaný odboj vůči rakouskému útlaku. Tuto myšlenku podpořil i vytesaný nápis ve znění: „300 let nás svírala / pouta otroků / 1914–1919“, jenž byl doplněn jmény padlých, jak uveřejnil slovy komitétu místní týdeník: „Ježto hodláme v jarních měsících pomník postaviti, prosíme všech příbuzných i přátel padlých vojínů a důstojníků, aby přihlašovali jména padlých hrdinů.“ Sochař pomník v jarním termínu dokončil a na své místo nechal umístit počátkem června roku 1923.

Pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75 (Jindřichohradecké sochy a památníky #12)Pět dní po samotném odhalení, které se uskutečnilo 17. června 1923, otiskl Ohlas kromě popisu průběhu slavnosti také poklonu autorovým uměleckým kvalitám: „Krásné naše sady dostaly v něm pozoru-hodnou a výmluvnou ozdobu. Jako loni zbudovaný pomník legionářům, tak i tento pomník jest dílem nadaného sochaře R. Kabeše, který umělec-kým pochopením a vzorným zpracováním obou námětů dobyl si uznání našeho města.“

Bohužel ani tento Kabešův pomník, považovaný za jedno z jeho nejlepších děl, nepřežil německou okupaci a během 2. světové války byl nenávratně zničen.

Jakub Valášek

Muzeum Jindřichohradecka připravilo pro čtenáře zpravodaje NOVUM nový seriál, který bude věnován jindřichohradeckým památníkům, sochám a podobným uměleckým dílům, které v průběhu staletí vznikaly na území města Jindřichova Hradce. Tento budete moci číst ve zpravodaji NOVUM a na Hradecžije.cz.

Předchozí díly:

Jezuitský seminář (Krýzovy jesličky) - Muzeum Jindřichohradecka