Aktuálně

Pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75 pluku (Jindřichohradecké sochy a památníky #12)

V Jindřichově Hradci dvacátých let 20. století, jak již bylo zmíněno v předchozím díle, vznikly celkem čtyři monumentální pomníky. V pořadí druhou významnou realizací těchto let se stal pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75. pěšího pluku.

Pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75 (Jindřichohradecké sochy a památníky #12)Zároveň s plánovaným sousoším věnovaným padlým legionářům se místní komitét rozhodl uctít i vojáky, kteří zemřeli v I. světové válce v řadách rakouské armády a v národním duchu tak vytvořit trvalou památku padlým „jindřichohradečákům“. Komitét opět oslovil a následně vybral tehdy pracovně vytíženého sochaře Rudolfa Kabeše, který zareagoval velice pružně a brzy vytvořil malé sádrové modelletto. Již v dubnu roku 1922 vyšla v Ohlase „reportáž ze sochařova ateliéru“ podrobně popisující podobu připravovaného uměleckého díla: „Český vojín, zmučený a šatu zbavený, přivázán jest silnými provazy k rakouskému dubisku; vojín klečí na jednom koleni, chtěl by povstati, ale každý pokus jest marný a působí mu jen větší bolesti, jež zračí se v obličeji junákově. Marně napíná se tělo vojínovo, marně se snaží vyprostiti se z pevných pout, jež hlouběji se vřezávají ve svaly.“

Pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75 (Jindřichohradecké sochy a památníky #12)Sochař Kabeš, který v září téhož roku dokončil pomník obětí války v Liboci u Prahy a v Janovicích u Votic, se vrátil do Hradce a hned začal podle již hotového modelu pracovat na pomníku. V říjnu bylo po konzultaci s autorem a se svolením městské rady pro sochu vybráno místo:„Jako nejvhodnější zvoleno místo nad lipovou alejí pod Novoměstskými kasárnami, tak že by nový pomník stál proti pomníku padlých pětasedmdesátníků z r. 1912.“

Dramaticky komponovaná socha českého vojína, která se stala v řadě třetí Kabešovou realizací v našem městě, v tomto případě vyjadřovala skrývaný odboj vůči rakouskému útlaku. Tuto myšlenku podpořil i vytesaný nápis ve znění: „300 let nás svírala / pouta otroků / 1914–1919“, jenž byl doplněn jmény padlých, jak uveřejnil slovy komitétu místní týdeník: „Ježto hodláme v jarních měsících pomník postaviti, prosíme všech příbuzných i přátel padlých vojínů a důstojníků, aby přihlašovali jména padlých hrdinů.“ Sochař pomník v jarním termínu dokončil a na své místo nechal umístit počátkem června roku 1923.

Pomník padlým důstojníkům a vojínům bývalého 75 (Jindřichohradecké sochy a památníky #12)Pět dní po samotném odhalení, které se uskutečnilo 17. června 1923, otiskl Ohlas kromě popisu průběhu slavnosti také poklonu autorovým uměleckým kvalitám: „Krásné naše sady dostaly v něm pozoru-hodnou a výmluvnou ozdobu. Jako loni zbudovaný pomník legionářům, tak i tento pomník jest dílem nadaného sochaře R. Kabeše, který umělec-kým pochopením a vzorným zpracováním obou námětů dobyl si uznání našeho města.“

Bohužel ani tento Kabešův pomník, považovaný za jedno z jeho nejlepších děl, nepřežil německou okupaci a během 2. světové války byl nenávratně zničen.

Jakub Valášek

Muzeum Jindřichohradecka připravilo pro čtenáře zpravodaje NOVUM nový seriál, který bude věnován jindřichohradeckým památníkům, sochám a podobným uměleckým dílům, které v průběhu staletí vznikaly na území města Jindřichova Hradce. Tento budete moci číst ve zpravodaji NOVUM a na Hradecžije.cz.

Předchozí díly:

Jezuitský seminář (Krýzovy jesličky) - Muzeum Jindřichohradecka

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít