Aktuálně

Vědci a lékaři II. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

Lékaři a vědci byli vážení a cenění nejen pro svou inteligenci a dosažené vzdělání, ale především díky společenskému významu jejich činnosti, díky svému poslání. Zatímco lékaři pobývali v Jindřichově Hradci celý život, popřípadě do města přicházeli jako vystudovaní a vážení odborníci a pobývali tady v aktivní části svého života, osobnosti z řad vědců svůj aktivní život trávili nejčastěji na vědeckých ústavech mimo město. Jindřichův Hradec byl jejich rodištěm, místem jejich studií nebo místem, v němž trávili penzi. 

František Josef Studnička | 27. 6. 1836 – 21. 2. 1903 | MATEMATIK

Narodil se v Janově u Soběslavi v rodině učitele, po složení zkoušky na německé hlavní škole v Táboře se stal na podzim 1849 studentem gymnázia v Jindřichově Hradci. V roce 1857 maturoval a vstoupil na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde se věnoval studiu matematiky, fyziky a geografie. Již jako student se v roce 1860 stal členem c. k. geografické společnosti, v následujícím roce složil rigorózní zkoušku a získal aprobaci pro vyučování matematice a fyzice pro vyšší gymnázia.

Svou pedagogickou dráhu zahájil jako soukromý učitel v Myslkovicích blízko svého rodiště. V říjnu 1862 nastoupil na německé gymnázium do Českých Budějovic, kde kromě matematiky vyučoval i stenografii, stal se také předsedou tamního stenografického spolku. Po dvou letech byl jmenován docentem matematiky a analytické mechaniky na pražské polytechnice, v roce 1866 profesorem. V této době se stal členem Královské české společnosti nauk, Jednoty českých matematiků, Jednoty průmyslové sboru pro přírodovědecký výzkum Čech a dalších odborných organizací a spolků. V létě 1871 nastoupil místo profesora na pražské univerzitě, roku 1882 byl zvolen prvním děkanem české filozofické fakulty, o šest let později rektorem české pražské univerzity. Od října 1886 zasedal také v zemské školní radě, v dubnu 1890 se stal jedním z prvních řádných členů České akademie pro vědy, slovesnost a umění a byl zvolen i jejím prvním generálním sekretářem.

Napsal téměř dvě stě studií z oblasti matematických disciplín, fyziky, astronomie, meteorologie, geografie do odborných časopisů a přes padesát samostatných publikací, z nichž první, Stručný světopis vyšla v Jindřichově Hradci u Landfrase v roce 1862. Byl vůdčím členem hydrografické zemské komise, kuratoria Matice české a dalších odborných společností, spoluzaložil také pražskou pojišťovnu. Za svou práci byl oceněn mnoha vyznamenáními a čestnými tituly.

Rád se vracel do Jindřichova Hradce, kde si pořídil letní byt, na takřečené Vajgarské riviéře. Tuto svou vilu pojmenoval vtipně „Puteoli“, podle latinského slova puteolus, což je zdrobnělina českého studna ve druhém pádu, tedy studničky. Přispíval do jindřichohradeckého týdeníku Ohlas od Nežárky, napsal a u Landfrase vydal v roce 1893 zajímavého a vtipného průvodce městem a okolní přírodou, nazvaného Vůdce okolím Jindřichohradeckým. Zemřel náhle po krátké nemoci v Praze.

 

Stanislav Prowazek | 12. 11. 1875 – 17. 2. 1915 | VĚDEC / LÉKAŘ / MIKROBIOLOG

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině důstojníka 75. pěšího pluku, na počátku 80. let se rodina přestěhovala do Komárna, kde vážně onemocněl, a proto se často zotavoval v Božejově u matčiných rodičů. Zde začal navštěvovat školu, od roku 1883 žil v Plzni, kde dokončil obecnou školu a absolvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1895 studoval botaniku a zoologii na pražské německé univerzitě, studia dokončil ve Vídni, kde byl roku 1899 promován doktorem filozofie.

Již jako student publikoval odborné studie o prvocích, zajímavá je např. sta o planktonu Otavy a Vltavy. Dva roky bezplatně pracoval v Zoologickém institutu ve Vídni a Zoologické stanici v Terstu a protože se nedočkal slíbeného místa asistenta na vídeňské univerzitě, odjel v roce 1901 do Frankfurtu nad Mohanem, kde se stal asistentem v Ústavu pro experimentální terapii. Tato práce ho přivedla k zájmu o problémy medicíny, ale již za rok přestoupil na pracoviště bližší svému oboru, do Zoologického ústavu univerzity v Mnichově. Od roku 1903 pak pracoval ve výzkumné stanici berlínského císařského zdravotního ústavu v istrijském Rovignu, o dva roky později v Berlíně, kde byl jmenován vedoucím oddělení protozoologie. V letech 1906-1907 se z pověření ústavu zúčastnil jako badatel výpravy na Jávu a Sumatru, kde studoval kromě jiného původce infekčních nemocí.

Po návratu do Německa nastoupil na místo přednosty oddělení, zanedlouho byl povýšen na vedoucího Ústavu pro lodní a tropickou hygienu v Hamburku. Získal německé státní občanství a v roce 1907 byl jmenován profesorem. Jeho zájem o výzkum infekčních a tropických nemocí ho zavedl o rok později do Brazílie, v letech 1910-1912 pak podnikl cestu po německých koloniích v Mikronésii. Nedlouho po svém návratu odjel v roce 1913 studovat příčiny infekce skvrnitého tyfu do Srbska. Za svou vědeckou práci byl vyznamenán a jmenován čestným členem Pasteurova ústavu v Paříži. Brzy po vypuknutí první světové války byl vyslán do tehdejšího Cařihradu, aby tam organizoval boj proti šíření skvrnitého tyfu. Počátkem roku 1915 se jako expert odebral do ruského zajateckého tábora v Chotěbuzi, kde vypukla epidemie této nemoci, ale sám onemocněl a nákaze podlehl. Byl pohřben v Chotěbuzi, v červnu 1916 byly jeho ostatky uloženy na hřbitově v Kamenici nad Lipou. Jeho jméno připomíná odborný název původce skvrnitého tyfu Rickettsia Prowazeki.

František Nušl | 3. 12. 1867 – 7. 9. 1951 | ASTRONOM / UNIVERZITNÍ PROFESOR

Narodil se v Jindřichově Hradci, kde vystudoval gymnázium. Pokračoval ve studiu matematiky, fyziky a astronomie na pražské univerzitě. Nejdříve působil jako středoškolský profesor v Hradci Králové
a v Praze. V roce 1908 byl jmenován profesorem matematiky na Českém vysokém učení technickém. Spolu s Josefem Fričem vybudovali hvězdárnu v Ondřejově, kde se stal po roce 1918 správcem a později ředitelem. V roce 1928 byl jmenován profesorem astronomie na Univerzitě Karlově. S Josefem Fričem sestrojil již v roce 1903 přístroj cirkumzenitál k určování zeměpisných souřadnic, který využíval vlastností rtuťového zrcadla. Přístroj byl postupně zdokonalován a vynálezci za něj obdrželi zlatou medaili na světové výstavě v Paříži v roce 1937. Cirkumzenitál byl až do objevu radarového a družicového zaměřování nejpřesnějším mobilním přístrojem na určování zeměpisné délky. František Nušl zemřel v Praze. Česká astronomická společnost uděluje od roku 1999 obnovenou Nušlovu cenu. Je po něm pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce a od roku 1961 hvězdárna v Jindřichově Hradci.

Pavel Poucha | 29. 12. 1905 – 15. 1. 1986 | ORIENTALISTA / FILOLOG

Narodil se ve Vídni, v roce 1912 se s rodiči přestěhovali do Jindřichova Hradce, kde vystudoval gymnázium. Pokračoval v Praze na filozofické fakultě studiem německé a slovanské literatury a srovnávací lingvistiky. Již v mládí se naučil řadě jazyků, později svůj zájem soustředil na perštinu, sanskrt, hebrejštinu, chetitštinu a další orientální jazyky. Od roku 1947 působil v Orientálním ústavu v Praze. Jeho pozdější specializací byla mongolistika. Vydal řadu vědeckých prací a překladů ze zmíněných jazyků. Zemřel v Praze.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí části: