Aktuálně

Jindřichohradecká vrchnost II: Páni z Hradce

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Jindřichohradecká vrchnost I)

Zakladatelem rodu pánů z Hradce se stal Jindřich I., nejstarší syn Vítka z Prčice. Do svého erbu dostal zlatou růži v modrém poli, která je i součástí znaku města Jindřichova Hradce. Páni z Hradce po čtyři století hráli důležitou roli v českých dějinách a patřili spolu s rodově spřízněnými Rožmberky k nejvýznamnějším představitelům české šlechty. Téměř po celé období vrcholného i pozdního středověku a raného novověku ovlivňovali politický, hospodářský i kulturní život v Čechách a částečně i na Moravě a zaujímali důležité postavení na českém královském dvoře.

Jindřich I. z Hradce se poprvé v dochovaných pramenech objevuje jako člen družiny krále Přemysla Otakara I. v roce 1205 a od té doby vystupuje v roli svědka téměř na všech listinách českého krále a často i na listinách pražského biskupa až do roku 1237. Působil v různých funkcích u královského dvora, v roce 1213 například doprovázel krále Přemysla na sněm do Řezna, od roku 1217 vystupoval jako nejvyšší maršálek, král ho pověřoval i úkoly diplomatickými. Za jeho působení byl na jindřichohradecké panství povolán řád německých rytířů, kterému svěřil duchovní správu a který mu pomohl kolonizovat dosud řídce obydlené území. Jindřich zemřel po roce 1237, zřejmě na svých moravských statcích v Báňově, nebo byl pohřben na Velehradě.

Jeho syn Vítek I. z Hradce v letech 1223-1259 také aktivně zasahoval do politického dění země, na konci čtyřicátých let vykonával úřad kastelána v Olomouci. V tomto městě působil i jeho nejmladší syn Dětřich, jenž se tam v roce 1281 stal biskupem. Jindřichohradeckého panství se ujal Dětřichův starší bratr Oldřich I. z Hradce. I on se pohyboval na královském dvoře, v letech 1265-1269 zastával úřad podkomořího. Stal se hospodářsky i politicky mocným představitelem šlechty, která se v sedmdesátých letech 13. století vůči králi Přemyslu Otakaru II. postavila do opozice. Oldřich podporoval Přemyslova středoevropského konkurenta a protivníka Rudolfa Habsburského. Bez vlivu na tento postoj zřejmě nebyla ani Oldřichova manželka Marie, která pocházela z dolnorakouského šlechtického rodu pánů z Hardeggu. I z jejího podnětu vzniklo na jindřichohradeckém dvoře Oldřicha I. a jejich syna Oldřicha II. významné kulturní centrum, kde se pěstovala hudba a literatura, dosahující svou kvalitou úrovně pražského královského dvora. Oldřich II. z Hradce se po smrti Přemysla Otakara II. smířil s novým králem, jemuž odkázal většinu svého majetku, zůstane-li bez dědice. Václav II. za to udělil jindřichohradeckému pánu některá privilegia, například usadit ve městě židovské rodiny. To umožnilo další rozvoj řemesel a obchodu a rozkvět města i panství v dalším období. Oldřich II. se oženil s Machtildou ze Schaumburgu, s níž se nakonec dědice dočkal, a jindřichohradecké dominium zůstalo v rukou pánů z Hradce.

Vrchností se v roce 1312 stal jejich syn, za jehož působení prožíval Jindřichův Hradec období rozkvětu. Oldřich III. stavebně rozšířil svou hradní rezidenci, jednu z gotických komnat nechal v roce 1338 vyzdobit jedinečnými nástěnnými malbami, zobrazujícími legendu o svatém Jiří. Na okrajích města se budovaly kamenné hradby, stavěly se městské brány, při kostele sv. Jana Křtitele se usadil mnišský řád minoritů, který tu vybudoval klášter. I Oldřich III. se politicky angažoval, po vymření Přemyslovců se postavil proti Janu Lucemburskému, ale svůj postoj změnil a stal se jeho přívržencem a spolehlivým dvořanem, jenž krále doprovázel na cestách a pomáhal mu i vojensky. Za své služby pak získal některé nové državy a směnil s králem své odlehlé moravské panství Báňov za město Telč, které později vzkvétalo pod vládou tamní větve rodu pánů z Hradce. Posledním Oldřichovým reprezentačním počinem se stala jeho účast na korunovaci Karla IV. Doprovázel ho syn Jindřich, který se narodil z jeho manželského svazku s Markétou Korutanskou, s níž měl ještě syny Oldřicha a Menharta a dceru Annu, s druhou manželkou Klárou z Bílkova ještě syna Heřmana.

Po smrti Oldřicha III. si jeho synové rozdělili dosud celistvé panství, které tím hospodářsky oslabilo. Nejmladší Heřman se v politice příliš neangažoval, Menhart byl jako duchovní jmenován biskupem tridenským, Oldřich IV. se stal přísedícím zemského soudu. Nejvyšších pozic dosáhl Jindřich II. z Hradce, který se uplatnil ve službách Karla IV. jako vojevůdce, doprovázel ho na cestách, v italské Pise mu snad i zachránil život. Po smrti Jindřicha II. se v čele rodu octl jeho nejstarší syn Jindřich III. z Hradce, jemuž se podařilo zastavit stagnaci panství a Jindřichova Hradce. V roce 1389 udělil městu první psané privilegium, kterým se vzdal práva odúmrti a umožnil tak měšťanům volně disponovat svým majetkem. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků pak umožnilo další rozvoj města i panství, který však byl narušen neklidnými poměry v období vlády Václava IV. a následným obdobím husitských válek. Jindřich III. dosáhl i významného postavení u královského dvora, když v závěru svého života získal prestižní úřad nejvyššího pražského purkrabího. S manželkou Alžbětou z Hardeggu měli dvě dcery a syny Jana a Oldřicha. Zemřel roku 1398.

Jan III. z Hradce se rovněž uplatnil na královském dvoře, kde zastával úřady pražského a nejvyššího purkrabího, jeho syn Jan IV. pak podle svého působiště získal přídomek Telecký. Druhý syn Jindřicha III., Oldřich, zvaný Vavák, pak po smrti bratra Jana III. z Hradce, který padl v listopadu 1420 ve vojsku císaře Zikmunda, stanul v čele rodu pánů z Hradce, ovšem jako přívrženec husitů. Na čáslavském sněmu byl jako významný představitel utrakvistické šlechty zvolen jedním ze správců království. V neklidné době však neměl čas uplatnit své diplomatické nadání, nebo již téhož roku zemřel. Jeho pozici pak zaujal Menhart, pravnuk Oldřicha III. z Hradce a vzdálený bratranec Oldřich Vaváka, po němž zdědil hradeckou část rodového majetku.

Menhart z Hradce jako obratný diplomat těžil zpočátku ze spojenectví s husity, svou orientaci však časem změnil ve prospěch stavovských zájmů šlechty a udržení pořádku v zemi. V bitvě u Lipan se výraznou měrou podílel na porážce radikálních kališníků a pak usiloval o smír mezi utrakvisty a Zikmundem, jehož nárok na českou korunu podporoval. Za zásluhy o přijetí Zikmunda za českého krále byl pak odměněn úřadem purkrabího na Karlštejně a nejvyššího purkrabího pražského. Stal se jedním z nejmocnějších mužů království a důsledným odpůrcem Jiřího z Poděbrad, který ho v roce 1448 uvrhl do vězení, kde onemocněl a cestou na Karlštejn zemřel.

Smrtí Menhartova syna Oldřicha v roce 1453 vymřela původní jindřichohradecká linie rodu pánů z Hradce. Po krátké poručnické správě Zdeňkem ze Šternberka se rodového panství ujali synové Jana z Hradce, vnuka Jindřicha III., z telecké větve rodu, Heřman a po jeho smrti Jindřich IV. Největšího rozkvětu dosáhlo jindřichohradecké panství v období 16. století, kdy Jindřichův Hradec patřil k největším a nejvýznamnějším městům v Českém království. Zasloužili se o to Jindřichovi potomci Adam I., Jáchym a Adam II. z Hradce, jehož syn Jáchym Oldřich, který zemřel v roce 1604, byl posledním představitelem mocného šlechtického rodu.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí kapitoly:

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít