Nejmonumentálnější sochařské dílo na území města se nalézá na náměstí Míru a vzniklo díky místnímu poštmistrovi Ondřeji Josefu Bayerovi (1708–1778), který v roce 1764 inicioval stavbu velkolepého sousoší na spojnici historických dopravních tepen – Rybnické a Panské ulice na místě, kde dříve stával pranýř. Projekt byl svěřen sochaři Matouši Strachovskému (1725–1774), který „jindřichohradecký kolos“ vytvářel v letech 1764–1766. Bayera, donátora nové dominanty náměstí dodnes připomíná latinský nápis na dříku pomníku. Další nápisy se nacházejí i na jeho stranách a společně vytvářejí chronogram. Součet římských číslic udává letopočet 1764 – rok zahájení prací. Sousoší bylo dokončeno a vysvěceno 30. listopadu 1766.
Celou, dvacet metrů vysokou dominantu vystavěl Strachovský na symbolice trojky – trojjedinosti Boha, s trojúhelníkovitým půdorysem nasměrovaným tak, že jedna část je obrácena k jezuitské koleji, druhá k sídlu vrchnosti a třetí k radnici a městu. Sousoší je děleno do tří pater, přičemž z rohů každého patra vystupují konsoly osazené postavami světců. Nejspodnější patro má navíc tři výklenky se sochami sv. Rozálie, ochránkyně proti moru, sv. Anny s Pannou Marií a sv. Josefa s malým Ježíškem. Prostor na vršcích obloukových říms zaplnili andílci se symboly ctností: lásky v podobě srdce, naděje jako kotvy a víry jako kříže.
Ve svislé ose se sloup dělí do skupin svatých. Na ose orientované k jezuitům je dole bojovník proti kacířství sv. Jiří, nad ním spoluzakladatel jezuitského řádu sv. František Xaverský a držitel zpovědního tajemství sv. Jan Nepomucký. Směr k radnici obsadil patron českých zemí sv. Prokop, patron města sv. Hippolyt a nejvýše ční socha ochránce proti požárům sv. Floriána. Na rohu obrácenému směrem k domu poštmistra Bayera je umístěna socha sv. Vojtěcha, socha sv. Expedita, patrona poštovnictví, a nad ním nejvyššího zemského patrona sv. Václava. Nad svatými se nacházejí sochy tří archandělů. Vrchol sloupu tvoří výjev Korunování Panny Marie s postavami Boha Otce a Boha Syna. Nad nimi se vznáší holubice – Duch Svatý, a proto bývá toto sochařské dílo nejčastěji označováno jako sloup Nejsvětější Trojice, což tvrdí i nápis na jeho čelní straně. Na toto pozoruhodné dílo byly použity dva druhy kamene. Hmota dříku byla vystavěna ze žulových kvádrů a na sochařskou výzdobu použil dačický umělec měkký vápenec.
Za své existence prošla památka několika úpravami a restaurátorskými zásahy. První se odehrála již ve 20. letech 19. století, kdy byly architektem Josefem Schafferem zhotoveny tři kašny. Rozsáhlá renovace proběhla v roce 1872 nadací spolku Vesna. Novou podobu spodní části vtiskl v roce 1903 architekt Jan Kotěra, podle jehož návrhu byly kašny odstraněny a sloup dokola doplněn schodištěm se sloupky a řetězem. V roce 1940 kolos kompletně opravil sochař Karel Zentner. Opravu upomíná publikace vydaná spolkem Přátelé starého Jindřichova Hradce. Již v roce 1954 muselo město přistoupit k novým opravám a v 90. letech 20. století pak k radikálnímu restaurátorskému zásahu, při němž byly ohrožené sochy nahrazeny kopiemi a originály umístěny do muzea. V této podobě můžeme sousoší vidět i dnes.
Jakub Valášek (zdroj – Informační centrum Jindřichův Hradec)