První světová válka na čtyři roky zabrzdila v Jindřichově Hradci mimo jiné i stavební ruch, ten se ve městě naplno rozjel až po vzniku samostatného Československa. Jeho počáteční ekonomická stabilita spojená s velkým národním cítěním obyvatel umožnila nejen vznik řady kvalitních pomníků, ale ve 20. a v 30. letech 20. století byla velmi příznivě nakloněna nákladným architektonickým realizacím.
Největší zásluhu na přeměně meziválečného Jindřichova Hradce měl bezesporu architekt Antonín Mečíř (1888–1965), který se již jako voják během I. světové války zúčastnil oprav interiéru kostela sv. Jana Křtitele a po ní natrvalo zakotvil v našem městě. V něm působil nejen jako městský architekt a projektant, ale rovněž pracoval jako stavební technik města. První Mečířovy stavby vycházely ještě z historismu a secese, pozdější realizace již byly plně pod vlivem purismu a funkcionalismu. Podle jeho návrhů byla postavena v letech 1932–1933 čistě funkcionalistická Kolínova vila. K dalším zdařilým Mečířovým realizacím lze počítat také činžovní dům u kostela sv. Trojice či domy vojenských gážistů ve Sládkově ulici. Ve 30. letech 20. století přišla i řada státních zakázek. Pod Mečířovou taktovkou tak vznikly další stavby, jako například bývalá centrální budova úřadů, Odborná škola Dr. Edvarda Beneše v ulici Miřiovského a také Masarykova veřejná obchodní škola, pro jejíž výstavbu byly vybrány pozemky č. p. 154 až 156/II na rohu ulic Na příkopech a Husova. Projekt vytvořený architektem Mečířem realizoval během dvou let jindřichohradecký stavitel Bohumil Kasal. Slavnostní otevření školy proběhlo dne 8. prosince 1931 za hojné účasti zástupců ministerstva školství, představitelů města a školských úřadů.
Od svého vzniku zdobí vstupní portál školy také socha boha obchodu Merkura. Dynamicky vystavěná, svým výrazným gestem až barokně pojatá postava římského posla bohů Merkura s jeho typickými znaky pochází z dílny jindřichohradeckého rodáka Václava Neubauera (1871–1945). Absolvent místního gymnázia odešel do německého Mnichova a začal studovat na akademii výtvarných umění u profesora Adolfa Hildebranda, který využil jeho schopností a umu a nechal ho realizovat díla podle svých návrhů. Díky této možnosti se Neubauer pohyboval takřka po celé Evropě a pracoval i pro další významné sochaře, například pro Otto Stichlinga. Václav Neubauer se tak vzdělával a zdokonaloval svůj sochařský rukopis víc v zahraničí než u nás, výjimkou se stal rok 1905, kdy nakrátko studoval v Praze u profesora J. V. Myslbeka. Po návratu do Čech se usadil ve svém rodném městě, kde navázal na tvorbu svého otce, řezbáře Matyáše Neubauera. Do své smrti pro město vytvořil řadu uměleckých děl, která byla a dodnes jsou součástí řady měšťanských domů či právě veřejných budov.
V následujícím díle seriálu se budeme nadále věnovat tomuto sochaři. Poté postupně zmapujeme i umělecká díla dalších dvou známých sochařů působících mezi válkami ve městě.
Jakub Valášek