Aktuálně

JZD*1957 (Česká Kanada vypravuje #3)

Časem pokousaný komín. Rozverný hromosvod se místo nábojů rozhodl chytat bronz, a tak se přes hřeben kloní ke Slunci. Omítka, jež svou absencí odhaluje, že i vodovážné se někdy zavlní, a obnažené rozvody kabelů dokazující, co platí na každé stavbě – že nějak to vždycky udělat jde. Kdysi bílá a hladká, dnes zhrublá a strupovitá je rozvodná skříň. Prostě zrezla.

JZD*1957 (Česká Kanada vypravuje #3)Okénko za okénkem v dlouhé řadě okének vysklil čas a náhodní chodci. Díky nim započaly své dílo improvizace a kutilství. Ryze československy. Čím utěsnit okno, aby těsnilo a nějak to taky vypadalo? Umakart, překližka, igelit, pletivo, cihly, plechy, prkna, rošty a nebo taky nic. To vypadá nejlíp. Mech spárovaný eternitovou střechou. Izolace na přírodní bázi, o kterou se pokouší ve velkoměstech. Tady funguje přirozeně, jen to chvíli trvá.

Účelem rohů je naznačovat. Vlnitá krytina zde pohozená vybízí k otázce – kdo a kdy ji tam zanechal? A proč? Ledabylé odhození? Co když se bude ještě někdy hodit… Dvířka pro zvířata v původním znění, jen keř úctyhodných rozměrů jim brání v původní funkci. Lustry a objímky obývají místa daná svým horkým temperamentem. Snad proto je kdosi, coby další formu izolace, umístil do větracího otvoru ve zdi.

JZD*1957 (Česká Kanada vypravuje #3)Kontrasty, koroze, korepetice. Veselý ptačí sbor prvních jarních dnů, vítr i kohout od vedle doprovází jedinečnou scenérii. Tak kdysi znělo celé tohle místo. Dnes je tiché.

Avšak přece! Člověk zůstal. V otevřených dveřích do chléva způsobně vyskládané obleky, bundy, trička na sušácích. Stopa zájmu, stopa řádu. Díra ve střeše umně plechem zalátaná a nekonečný klid. A jak tu bývalo živo! Před vchody vozík a oj a tyče a pneu a tašky. To vše zde mění skupenství a stává se součástí země.

JZD*1957 (Česká Kanada vypravuje #3)Kocour hlídající vchod ze své strážnice na pneumatice opatrně vyklidí pole a přenechá zážitek z interiéru. Zatuchlý chlad, bohatý sklad. Z boží vůle v něm zboží našlo své doma. Regály supermarketů blednou závistí před pestrostí a živelností tohoto prostoru! Impresionismus dochází exprese. Umění nahodilého a lekce bezúčelnosti. Přeorganizovanost firem a měst, dětských odpolední i cest našla svou protiváhu. Ze své podstaty se místo, snad kdysi kravín, brání popisům i rozumům všeho druhu, a proto jen telegraficky: Dřeva roztodivných tvarů, káry o trámy opřené, umyvadla i vany plechové, vaty, misky, kotouče, matrace nápaditě pohozené, stropy azbestové? Esence harampádivnosti. Tyč se světly nad uličkou pro zvířata vše osvětluje již svou přítomností. Sudy, okapy a židle a zase ta rez. Petrolejky v pavučiny vpletené, kýble a kanystry dutí to svědkové. Vše zkrátka, tady je vše, co tu může být.

JZD*1957 (Česká Kanada vypravuje #3)A vedle venku v úhledných ohradách koně coby pozorovatelé z jiné doby. Kde jsou lidé, kteří na zelené louce přikládali cihlu k cihle? Kde jejich zemitý humor a smích a radost i těch nejdrsnějších ze společného díla?

Vůně jara a místa posílá odpovědi. A ať už jakékoli, tohle tady bylo opravdové. Duby od vedle vše viděly a poznaly. Jaké obrazy na ně ještě čekají? Jinde už střechy opravili, nové stáje postavili a místa opět žijí. Více pastvin, více luk a zvířata, co znají Slunce i mráz.

Tohle najdeš všude v zemi. Čím je Česká Kanada výjimečná?

To už dávno víš.

Zdroj: Českákanadavypravuje.cz – autor: 4P

Česká Kanada vypravuje

 je místem, kde promlouvá duše krajiny skrytá v Novobystřické vrchovině, v jihovýchodním koutu okresu Jindřichův Hradec, který je odedávna hranicí dvou zemí, oblastí, kde se potkávají odlišné kultury, různé způsoby života. A přesto v něčem stejné. Utvářejí je rysy krajiny, jež byla osídlena jako jedna z posledních v českých zemích, krajiny, jež  ve své tiché kráse ukrývá mnohé.

ceskakanadavypravuje.cz o ní vypráví.

Česká Kanada vypravuje