Následující dva díly seriálu budou věnovány poslední z trojice výrazných sochařských osobností, které v Jindřichově Hradci působily v první polovině 20. století.
Deštenský rodák, sochař Rudolf Kabeš (1885–1974) spojil svůj osud s naším městem už během I. světové války. Byl zde na počátku února roku 1915 odveden a zařazen k 4. záložní rotě 75. pěšího pluku. Po povinném výcviku nastoupil k vojákům, kteří z rozhodnutí velitelství náhradního praporu začali pracovat na opravách a restaurování kostela sv. Jana Křtitele. Tehdy dvacetiletý vojín Kabeš patřil už mezi školené řezbáře a štukatéry. Již v roce 1906 získal výuční list v oboru řezbář a v roce 1909 výuční list v oboru sochař a štukatér. Souběžně absolvoval večerní kurz modelování na uměleckoprůmyslové škole v Praze. I díky tomu se Kabeš stal de facto jediným vystudovaným a za války ve městě činným sochařem – Jan Vítězslav Dušek byl na frontě a v Debrecíně, Václav Neubauer se vrátil do vlasti až v roce 1918. Sochař Kabeš ,,…provedl zde mnoho nových façad a uměl. pomníků na zdejším novém hřbitově.“ Zmínka z regionálního tisku nám dokládá, že mezi léty 1915–1916 získal v Hradci velký počet uměleckých zakázek.
Ještě v prvních letech války totiž ve městě vládl nezvykle čilý stavební ruch. V roce 1915 vznikla podél tehdejší Naxerovy třídy (dnešní ulice Nádražní) řada nových staveb. V historickém centru byl o reliéfně zdobené průčelí obohacen dům č. p. 132/I řezníka Karla Peřiny a ve stejné ulici i dům č. p. 110/I Karla Picky. Dva výrazné figurální reliéfy získal nový dům stavitele Karla Němce na rohu ulice Nádražní a Sládkovy. Stavbu provedl jeho zeť, jindřichohradecký stavitel Josef Filsak, otec architekta Karla Filsaka. Štukové reliéfy umístěné na rohové věžičce zobrazují alegorické ženské postavy v antikizujících róbách. Symbolizují Umění a Architekturu – jedna má v pravé ruce špachtli a v levé amforu, druhá drží pergamen v ruce a o nohu se jí opírají rýsovací pomůcky. Těžko rozeznatelná Kabešova signatura je vyryta do výrazného hranolku pod vysokou vázou na reliéfu s alegorií Umění.
Roku 1916 dokončil Kabeš i další důležitou jindřichohradeckou realizaci – rozměrný reliéf dodnes usazený v atice domu v Klášterské ulici. Budova č. p. 93/II, sloužila jako zájezdní hostinec nazývaný „U tří sedláků“. Logicky se tak stali námětem realisticky pojatého reliéfu tři sedláci společně sedící u stolu. I tato zakázka je signována. Signatura se nachází napravo pod deskou stolu.
Všechny výše popisované reliéfy vykazují stejný sochařský rukopis, lze tedy předpokládat, že se jedná o v tisku zmiňované realizace Rudolfa Kabeše. Charakteristickým spojujícím prvkem všech reliéfů se totiž stalo jejich pozadí, které autor zdrsnil stejně vedenými vodorovnými liniemi a takřka totožné grimasy v obličejových partiích manželského páru na domě č. p. 132/I či alegorie Architektury na Němcově domě. Stejně modelovanou tvář má i třetí, napravo sedící sedlák ze stejnojmenného reliéfu na budově č. p. 93/II.
Jakub Valášek (NOVUM 2023/4)