Odcházení – Friedrich Egbert Dalberg a zánik rodu | Proměny zámku Dačice #7

Okolnostmi dědického řízení pošramocený vztah synů, kteří v době otcovy smrti byli již na zenitu svých sil, jako by se projevil v horečné stavební aktivitě, kterou začali oba vyvíjet vzápětí po dokončení dědického řízení.

Karel Heribert se díky větším finančním možnostem pustil do velkolepé přestavby dalberského zámku v Roztěži. Pro ni získal jednoho z nejoceňovanějších architektů své doby – Leopolda Bauera. Friedrich se skromnějším finančním zázemím a závazkem postarat se o dvě své neprovdané sestry setrvávající na otcovském sídle, zvolil pro méně náročnou rekonstrukci o rok mladšího Hanse Prutschera (1873–1953). Podle dochované účetní knihy byla nejdříve objednána stavba nové knihovny a výměna oken tzv. zimní zahrady. Špatný stav konstrukcí ovšem předznamenal významnější opravu. Zároveň byly objeveny původní renesanční arkády, na přání barona obnovené a dozděné umělým kamenem. Nově vzniklé prostory vymaloval dačický malíř Václav Sedlák.

Komfort rodinného bydlení byl výrazně zvýšen zavedením ústředního vytápění velkých sálů i chodeb v přízemí a patře, stejně jako vybudováním vodovodu. O rok později vznikla nová zámecká kaple spojující secesní a neobarokní prvky, jako nádvorní přístavba jižního křídla a byl zřízena i nová rodová hrobka v Kostelním Vydří, nedaleko karmelitánského kláštera, který Friedrich spoluzakládal v roce 1908. Jak se ukázalo, bylo zřízení rodové hrobky prozíravým činem. Jen tři roky po jejím dokončení Friedrich Egbert Dalberg umírá.

Jeho smrtí a vypuknutím světové války v roce 1914 byla zahájena poslední neradostná kapitola dějin rodu Dalbergů. Vdově po Friedrichovi – Karolině von Dalberg pomáhal s vedením velkostatku statkář a rodinný přítel Anton Weimar,57 nicméně po vzniku samostatné republiky a první pozemkové reformě byl dačický velkostatek zmenšen o téměř polovinu na pouhých 1455 hektarů.

Křehká rovnováha ekonomiky panství byla narušena. Oba synové Josef i Johann byli navíc křehkého zdraví. První z nich stihl po smrti svého strýce Karla Heriberta a dosažení zletilosti nakrátko zcelit rodový majetek, ale zemřel v pouhých třiadvaceti letech roku 1929. Jeho matka Karolina zesnula o šest let později. Na zámku zůstal samotný Johann Dalberg spolu se svou tetou Sophií, která obývala pokoje v jižním křídle.

Po její smrti v roce 1937 Johann Dalberg prakticky opustil reprezentativní křídlo zámku s výjimkou knihovny, v níž podle svých deníků s oblibou trávil večery. V opuštěném jižním křídle si nechal vytvořit moderní byt, včetně jediné dodnes dochované koupelny, zařízené ve střídmém funkcionalistickém stylu, kterou využíval do roku 1940. Zemřel v jednatřiceti letech, stižen rodinným degenerativním onemocněním srdce. Nad jeho rakví byl rozlomen rodový erb Dalbergů a panství přešlo dědictvím na Franze Karla prince Salm zu Salm (1917–2011).