Učitelé a profesoři II. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

K osobnostem, jejichž jména se do dějin města zapsala na další staletí, patří učitelé a profesoři jindřichohradeckých škol. Jako vzdělanci a osvětáři se podíleli nejen na výuce a stavu samotných škol, ale též na společenském a politickém dění ve městě, na utváření veřejného mínění a na výchově mnohých významných žáků a studentů. Nejvíce významných pedagogů působilo na jindřichohradeckém gymnáziu a v druhé polovině 19. století také na dalších místních školách.

Bohuslav Balbín (3. 12. 1621 – 27. 11. 1688) JEZUITSKÝ KNĚZ I PEDAGOG I HISTORIK

Narodil se v Hradci Králové ve vladycké rodině Balbínů z Vorličné. V patnácti letech vstoupil do jezuitského řádu. Po vysvěcení působil jako misionář, poté jako profesor na jezuitských kolejích v Kladsku, Praze, Českém Krumlově, Brně, Jičíně a dalších.

Posledním místem jeho pedagogického působení byl Jindřichův Hradec, kde pobýval v letech 1655-1661. Vyučoval rétorice, byl prefektem a staral se o řeholní scholastiky. Vedl též latinskou mariánskou kongregaci a účastnil se příprav a pořádání studentských divadelních představení. Za jeho pobytu v Jindřichově Hradci byla uváděna hra o sv. Ludmile a o sv. Vojtěchovi, jejichž autorství se právě Balbínovi přisuzuje. Měl zde také přístup do bohaté slavatovské knihovny, kterou uspořádal, a do zdejšího zámeckého archivu, kde sbíral prameny k českým dějinám, k historii regionu a osobnostem pánů z Hradce a Slavatů. Některé listiny dokonce opatřil vlastnoručními regesty. Ve svém díle Miscellanea věnoval kapitoly též dějinám Jindřichova Hradce a připojil životopisy pánů z Hradce a jejich manželek, popsal umělecké památky v proboštském kostele i na zámku. Pozornost věnoval také místním pověstem, z nichž se především díky jeho zápisům uchovala pověst o chodbě pod kostelem sv. Jakuba nebo o rytíři, který se zjevoval na cestě pod týmž kostelem. Nejvíce se samozřejmě zaobíral pověstmi o Bílé paní. Jeho mylný názor, kdy ztotožnil Bílou paní s Perchtou z Rožmberka, se tradoval po několik staletí. V Jindřichově Hradci uspořádal básnickou sbírku Examen mellisaeum, kterou dedikoval hradeckému pánu Ferdinandu Vilému Slavatovi a vydal zde i další soubor poezie Auxilia poetices. V letech 1657-1658 právě tady dokončil spis o poutním kostele v Tuřanech u Brna a začal pracovat na později vydaných dějinách poutního místa Svatá Hora u Příbrami.

Po nuceném odchodu z Jindřichova Hradce se věnoval vědecké historické práci a cestování. Jeho nejrozsáhlejší a nejvýznamnější prací je latinské vlastivědné dílo Historické rozmanitosti z Království
českého – Miscellanea historica regni Bohemiae, z jeho pedagogických prací vyniká Nástin humanitních disciplin – Versimilia humaniorum disciplinarum. Své nejznámější dílo, Obrana jazyka českého, napsal v roce 1672 a dedikoval je svému příteli biskupovi Tomáši Pešinovi z Čechorodu. Bohuslav Balbín zemřel v roce 1688 a je pochován v Praze.

Hubert Hudec (22. 3. 1795 – 19. 8. 1865) ŘEDITEL

Narodil se v Praze, kde vystudoval akademické gymnázium. Stal se členem piaristického řádu a dále se vzdělával především ve filozofii a klasických jazycích. Později byl jmenován prefektem gymnázia a ředitelem hlavní školy v Benešově.

Počátkem října 1832 nastoupil na místo prefekta gymnázia v Jindřichově Hradci. Tuto funkci zastával do roku 1848, kdy byla funkce prefekta zrušena, ale v čele školy zůstal nadále jako její první ředitel, jimž zůstal až do svého penzionování o jedenáct let později. Pod jeho vedením prošlo gymnázium významnými reformami. V září 1848 přestala mít němčina jako jazyk vyučovací monopol a čeština se stala nejen povinným předmětem, ale česky se začalo vyučovat i dějepisu, zeměpisu a náboženství. O rok později byla šestitřídní škola rozšířena na úplné vyšší gymnázium s osmi ročníky, od roku 1851 studenti poprvé skládali maturitní zkoušku. Téhož roku vydal Hudec jako první ředitel gymnázia v monarchii tradiční výroční zprávu školy v jazyce českém a připojil k ní i svůj článek Nástin dějstva c. k. gymnasium Jindřichovo-Hradeckého. Od roku 1850 zasedal v městském zastupitelstvu, které ho při jeho odchodu na odpočinek v roce 1863 jmenovalo čestným občanem města Jindřichova Hradce.

Jakub Matěj Růžička (20. 7. 1807 – 2. 6. 1885) ŘEDITEL

Narodil se v Táboře, v roce 1825 absolvoval klatovské gymnázium, pokračoval ve studiu na pražské univerzitě, vstoupil do benediktinského řádu v Praze. Vystudoval teologii a od roku 1832 učil na gymnáziu v Klatovech a v Banské Bystrici.

V roce 1862 byl jmenován ředitelem gymnázia v Jindřichově Hradci, kde vyučoval latině a němčině. Brzy po svém nástupu vypracoval nový školní řád, který se stal vzorovým i pro ostatní školy v Čechách. Za jeho působení vznikla tradice studentských výletů, podporoval založení studentské hudby, zasloužil se o rozšíření studentských stipendií a nadací. Napsal několik odborných pojednání, která však vesměs zůstala v rukopisech. Byl jmenován biskupským notářem a v roce 1874 konzistorním radou, zastával funkci okresního školního dozorce, kterou vykonával až do svého odchodu do penze v roce 1875.