Aktuálně

Učitelé a profesoři II. (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

K osobnostem, jejichž jména se do dějin města zapsala na další staletí, patří učitelé a profesoři jindřichohradeckých škol. Jako vzdělanci a osvětáři se podíleli nejen na výuce a stavu samotných škol, ale též na společenském a politickém dění ve městě, na utváření veřejného mínění a na výchově mnohých významných žáků a studentů. Nejvíce významných pedagogů působilo na jindřichohradeckém gymnáziu a v druhé polovině 19. století také na dalších místních školách.

Bohuslav Balbín (3. 12. 1621 – 27. 11. 1688) JEZUITSKÝ KNĚZ I PEDAGOG I HISTORIK

Bohuslav BalbínNarodil se v Hradci Králové ve vladycké rodině Balbínů z Vorličné. V patnácti letech vstoupil do jezuitského řádu. Po vysvěcení působil jako misionář, poté jako profesor na jezuitských kolejích v Kladsku, Praze, Českém Krumlově, Brně, Jičíně a dalších.

Posledním místem jeho pedagogického působení byl Jindřichův Hradec, kde pobýval v letech 1655-1661. Vyučoval rétorice, byl prefektem a staral se o řeholní scholastiky. Vedl též latinskou mariánskou kongregaci a účastnil se příprav a pořádání studentských divadelních představení. Za jeho pobytu v Jindřichově Hradci byla uváděna hra o sv. Ludmile a o sv. Vojtěchovi, jejichž autorství se právě Balbínovi přisuzuje. Měl zde také přístup do bohaté slavatovské knihovny, kterou uspořádal, a do zdejšího zámeckého archivu, kde sbíral prameny k českým dějinám, k historii regionu a osobnostem pánů z Hradce a Slavatů. Některé listiny dokonce opatřil vlastnoručními regesty. Ve svém díle Miscellanea věnoval kapitoly též dějinám Jindřichova Hradce a připojil životopisy pánů z Hradce a jejich manželek, popsal umělecké památky v proboštském kostele i na zámku. Pozornost věnoval také místním pověstem, z nichž se především díky jeho zápisům uchovala pověst o chodbě pod kostelem sv. Jakuba nebo o rytíři, který se zjevoval na cestě pod týmž kostelem. Nejvíce se samozřejmě zaobíral pověstmi o Bílé paní. Jeho mylný názor, kdy ztotožnil Bílou paní s Perchtou z Rožmberka, se tradoval po několik staletí. V Jindřichově Hradci uspořádal básnickou sbírku Examen mellisaeum, kterou dedikoval hradeckému pánu Ferdinandu Vilému Slavatovi a vydal zde i další soubor poezie Auxilia poetices. V letech 1657-1658 právě tady dokončil spis o poutním kostele v Tuřanech u Brna a začal pracovat na později vydaných dějinách poutního místa Svatá Hora u Příbrami.

Po nuceném odchodu z Jindřichova Hradce se věnoval vědecké historické práci a cestování. Jeho nejrozsáhlejší a nejvýznamnější prací je latinské vlastivědné dílo Historické rozmanitosti z Království
českého – Miscellanea historica regni Bohemiae, z jeho pedagogických prací vyniká Nástin humanitních disciplin – Versimilia humaniorum disciplinarum. Své nejznámější dílo, Obrana jazyka českého, napsal v roce 1672 a dedikoval je svému příteli biskupovi Tomáši Pešinovi z Čechorodu. Bohuslav Balbín zemřel v roce 1688 a je pochován v Praze.

Hubert Hudec (22. 3. 1795 – 19. 8. 1865) ŘEDITEL

Hubert HudecNarodil se v Praze, kde vystudoval akademické gymnázium. Stal se členem piaristického řádu a dále se vzdělával především ve filozofii a klasických jazycích. Později byl jmenován prefektem gymnázia a ředitelem hlavní školy v Benešově.

Počátkem října 1832 nastoupil na místo prefekta gymnázia v Jindřichově Hradci. Tuto funkci zastával do roku 1848, kdy byla funkce prefekta zrušena, ale v čele školy zůstal nadále jako její první ředitel, jimž zůstal až do svého penzionování o jedenáct let později. Pod jeho vedením prošlo gymnázium významnými reformami. V září 1848 přestala mít němčina jako jazyk vyučovací monopol a čeština se stala nejen povinným předmětem, ale česky se začalo vyučovat i dějepisu, zeměpisu a náboženství. O rok později byla šestitřídní škola rozšířena na úplné vyšší gymnázium s osmi ročníky, od roku 1851 studenti poprvé skládali maturitní zkoušku. Téhož roku vydal Hudec jako první ředitel gymnázia v monarchii tradiční výroční zprávu školy v jazyce českém a připojil k ní i svůj článek Nástin dějstva c. k. gymnasium Jindřichovo-Hradeckého. Od roku 1850 zasedal v městském zastupitelstvu, které ho při jeho odchodu na odpočinek v roce 1863 jmenovalo čestným občanem města Jindřichova Hradce.

Jakub Matěj Růžička (20. 7. 1807 – 2. 6. 1885) ŘEDITEL

Jakub Matěj RůžičkaNarodil se v Táboře, v roce 1825 absolvoval klatovské gymnázium, pokračoval ve studiu na pražské univerzitě, vstoupil do benediktinského řádu v Praze. Vystudoval teologii a od roku 1832 učil na gymnáziu v Klatovech a v Banské Bystrici.

V roce 1862 byl jmenován ředitelem gymnázia v Jindřichově Hradci, kde vyučoval latině a němčině. Brzy po svém nástupu vypracoval nový školní řád, který se stal vzorovým i pro ostatní školy v Čechách. Za jeho působení vznikla tradice studentských výletů, podporoval založení studentské hudby, zasloužil se o rozšíření studentských stipendií a nadací. Napsal několik odborných pojednání, která však vesměs zůstala v rukopisech. Byl jmenován biskupským notářem a v roce 1874 konzistorním radou, zastával funkci okresního školního dozorce, kterou vykonával až do svého odchodu do penze v roce 1875.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít