1.1 C
Jindřichův Hradec
25.04. 2024
Články

Meziváleční sochaři – Rudolf Kabeš (část 2) | Jindřichohradecké sochy a památníky

Další v tisku doloženou zakázkou Rudolfa Kabeše byla úprava interiérů nově vzniklé kavární restaurace ,,U Zlaté Husy“ na dolním náměstí.

Projekt přestavby byl schválen v půlce září 1915, následně byl starý dům stržen a během roku 1916 postaven zcela nový. Jeho majitel František Kadlec si v patře nechal realizovat kavárnu s tanečním sálem od architekta Tábora a sochaře Kabeše. Ten v sále vytvořil ozdobný ,,strop sádrový bílý ve slohu zařízení a firmou navržený“, svými štukovými reliéfy obohatil i fasádu nově vzniklého průčelí reliéfem Madony v nadokenní římse v patře a reliéfně zdobeným oválných oknem ve štítu. Navíc ve stejném sále proběhla krátce po vzniku samostatného Československa, ve dnech 1. – 10. listopadu společná výstava Kabeše a jeho kamaráda, malíře Richarda Laudy. Výstavu uspořádala jednota Sokol, výtěžek ze vstupného šel na společenský dům ve Sládkově ulici. Dům č. p. 319/II, rozestavěný v roce 1915, zakoupil Sokol v prosinci roku 1917. Dokončil jeho přestavbu a zřídil v něm spolkový dům a biograf. Součástí novostavby byla i reliéfně řešená fasáda zahrnující umělecky řešené ostění oválného okna s rohy hojnosti a figurální reliéf ve štítu se dvěma putti po stranách antikizující vázy, kteří jsou společně obkrouženi třemi vavřínovými věnci a girlandami.

Stejný rukopis vykazuje i věnec na cebrovském památníku, respektive věnce na dalších Kabešových dílech. Následujícího roku 1919 sochař ještě dokončil realizaci funerální plastiky pro Počátky, kterou signoval: „R. Kabeš J. Hradec“. Jednalo se o náhrobek ředitele počáteckého gymnázia Antonína Škody. Naopak rodinnou hrobku Karla Brdlíka na stejném hřbitově, vzniklou téhož roku po přestěhování na Královské Vinohrady, již podepsal „R. Kabeš Praha“.

Sochař se do Jindřichova Hradce opakovaně vracel, poprvé již na konci roku 1921, když získal dvě významné veřejné zakázky v podobě monumentálních pomníků – padlým legionářům a padlým „Pětasedmdesátníkům“. V roce 1923 byla nedaleko pomníku legionářů zasazena Kabešova bronzová deska s reliéfním portrétem lesního rady Jiřího Wachtela. Během let 1921–1924 ve svém jindřichohradeckém ateliéru vytvořil kromě výše zmíněných další významné pomníky – například pro K. Řečici, Milevsko či Bavorov, dále náhrobky Františka Angroše v Počátkách nebo rodiny Krbovy v Roseči. Všechna tato umělecká díla signoval „R. Kabeš J. (Jindř.) Hradec“. V roce 1924 se po dokončení všech rozpracovaných zakázek definitivně přestěhoval do Tábora, kde zakoupil dům a svá díla začal signovat „R. Kabeš Tábor“. Přesto na počátku 30. let 20. století pro jindřichohradeckou budovu soudů a úřadů vymodeloval dva klečící Atlanty podpírající vstupní architráv a pár váz na venkovním schodišti. Jako materiál opět použil umělý kámen a svou výraznou signaturu umístil na kvádr nad pravým atlantem.

Jakub Valášek