Aktuálně

Hospodáři, podnikatelé a obchodníci (Nezapomenutelné osobnosti Jindřichova Hradce)

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

K rozvoji města a jeho prosperitě přispívali po staletí schopní lidé z mnoha oborů. V Jindřichově Hradci se provozovala řemeslná výroba, jejímž nejúspěšnějším odvětvím se stalo soukenictví. Tradice textilní výroby přerostla do významných textilních podniků 19. a 20. století. Město bylo v 18. století jediným městem v jižních Čechách, kde pracovala knihtiskárna a Landfrasova imprese se stala největší mimopražskou tiskárnou 19. století. Významný byl černínský velkostatek s pokrokovými metodami lesního a vodního hospodářství. Zřízení Křižíkovy elektrárny v bývalém panském mlýně u zámku zařadilo Jindřichův Hradec k prvním českým městům s elektrickým veřejným osvětlením.

Město Jindřichův Hradec, které vyrostlo z původní tržní osady, se postupně stalo jedním z největších v Čechách. Ještě v polovině 19. století se řadilo do první desítky největších českých městských sídel. Jeho výhodná poloha u dálkových obchodních cest spojujících Čechy s Moravou a rakouským Podunajím umožnila rozvoj obchodu a řemesel. Od 14. století se tvořila vrstva obchodníků a zámožných řemeslníků, kteří se sdružovali v ceších. Město mělo nejdříve právo pořádat dva výroční trhy, tedy v srpnu a v říjnu, později přibyl ještě trh postní – únorový. Od 17. století se konaly navíc i trhy dobytčí. Nejvíce proslavili město soukeníci výrobou sukna, významným cechem byli též koželuzi a jircháři, dále pekaři, řezníci, ševci, sladovníci a knihtiskaři. Panské dvory zásobovaly surovinami z chovu ovcí a skotu soukenickou, kloboučnickou a koželužskou výrobu. Ve městě se nalézaly mlýny, pivovar, papírna, hamry, valchy, barvírny a bělidla. Rozsáhlý velkostatek, který náležel k jindřichohradeckému panství, zahrnoval nejen Jindřichův Hradec s některými okolními městy a vesnicemi, ale i vzdálenější pozemkové državy. Pěstoval se zde ječmen, oves, žito, len, brambory. Rozvíjelo se též rybníkářství a později i lesnictví, které bylo spojeno s provozováním hamrů. Jako vynikající hospodář proslul hejtman Jan Šťastný Pušperský z Pleší v 16. století. Významným ředitelem panství byli Václav Bartůněk a Karel Jičínský. O lesy se Černínům staraly čtyři generace lesníků Wachtelů, na jejich vysokou odbornost navázal ve 20. století Waldemar Maresch.

V 18. století se v Jindřichově Hradci usadila rodina Bayerů, která získala tehdy dědičný úřad poštmistra. Její první příslušník Ondřej Josef Bayer se zapsal do historie města jako mecenáš, z jehož finančního příspěvku bylo vybudováno sousoší Nanebevzetí Panny Marie na náměstí. Významné bylo již od 18. století jindřichohradecké knihtiskařství, které má nepřetržitou tradici již od roku 1713. V letech 1738-1793 vlastnila tiskárnu rodina Hilgartnerů, od roku 1797 až do znárodnění rodina Landfrasů.

Radikální proměny 19. století přinesly změny též do oblasti obchodu a hospodaření. Byl to především zánik vrchnostenských úřadů, vznik politického okresu jindřichohradeckého a okresního hejtmanství. Původní cechy nahradila živnostenská společenstva, kterých bylo v roce 1865 ve městě čtrnáct. Řemeslnou výrobu vytlačily průmyslové textilní závody. Na tradice tkalců navazovala textilní továrna židovského podnikatele Ignáce Bobeleho, významný textilní podnik na výrobu sukna a vlněného zboží založil Ignác Třebický a rodina Solperova, roku 1893 vznikla firma Lederer a Beneš, která vyráběla dámské prádlo a výbavy. Českomoravskou továrnu na punčochářské a pletené zboží založil Zikmund Singer na Nežáreckém předměstí v roce 1887. Ve stejné ulici tehdy pracoval též punčochářský mistr Tomáš Krýza, který ve volném čase sestavil velkolepý betlém. K nejstarším strojírenským firmám patřila výroba a sklad šicích strojů Mikuláše Kheka. Hodinářský závod, který se specializoval na výrobu a instalaci věžních hodin a získával práci po celých Čechách, založil ve městě hodinář Martin Rezek a v jeho práci pokračoval syn téhož jména. Na přelomu 19. a 20. století nabývaly na významu i potravinářské závody, jako byla škrobárna Eduarda Hermanna nebo výrobna likérů, šťáv a vín Moritze Schulze. Ve třicátých letech 20. století vznikla Landfrasům konkurence v podobě moderní Svobodovy knihtiskárny. Z nově vzniklých odvětví se na přelomu století ve městě dobře dařilo stavebním firmám a družstvům. K významným jindřichohradeckým stavitelům, majitelům firem, patřil Josef Filsak nebo František Černý.