Aktuálně

Jindřichohradečtí starostové (1919-1926) IV.

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Jindřichohradečtí starostové (1870-1919) III.)

Nové zastupitelstvo bylo zvoleno 15. června 1919, dramaticky probíhala volba starosty, o níž při rovnosti hlasů nakonec rozhodl až los, díky němuž v čele města stanul Jan Chýna, jenž ale již za rok rezignoval. Při následné volbě byl starostou zvolen Otomar Bistřický, jenž funkci zastával do prosince 1922, kdy politická správa dosavadní zastupitelstvo „následkem rozháraných poměrů“ rozpustila. K řízení města byla jmenována obecní správní komise, jíž předsedal Tomáš Vladimír Sládek. Z voleb v březnu 1923 povstalo nové zastupitelstvo a nový starosta Jan Tesař. I v tomto samosprávném sboru se však projevovaly rozpory, které se vyhrotily na jaře roku 1926.

Jan Chýna – (25. 6. 1885 – 7. 1. 1969) – UČITEL I ŠKOLNÍ INSPEKTOR

Narodil se v Borkovicích u Veselí nad Lužnicí v rodině domkáře a rolníka. Po absolvování učitelského ústavu v Soběslavi se věnoval pedagogické práci, učil na obecné škole v Ratiboři, kde se v roce 1908 stal jednatelem místního odboru Národní jednoty pošumavské a věnoval se i práci s rolnickým dorostem. Od 1. ledna 1912 byl ustanoven zatímním odborným učitelem chlapecké měšťanské školy v Jindřichově Hradci. V listopadu 1914 byl odveden jako domobranec a koncem ledna následujícího roku nastoupil vojenskou službu. Již v dubnu se ale vrátil do školy, kde prožil i zbytek války. K 1. lednu 1918 byl jmenován definitivním učitelem.

V červnu byl zvolen předsedou místního odboru spolku České srdce a zapojil se do činnosti jindřichohradecké národní rady, která vznikla v létě 1918 z představitelů zdejších spolků a organizací. Na schůzi národní rady 18. října se stal členem jejího tiskového a volebního odboru, po vyhlášení samostatnosti Československa byl jako jeden ze zástupců lidu zvolen do rozšířeného městského zastupitelstva. Při volbách do tohoto orgánu v červnu 1919 vedl společnou kandidátku strany socialistické a pokrokové. Když se 30. června sešla ustavující schůze nového zastupitelstva, byl navržen na funkci starosty. Ani z opakované volby však kvůli rovnosti hlasů starosta nevzešel, proto o nejvyšším představiteli města rozhodl los, na němž stálo právě jméno Jana Chýny. V dubnu následujícího roku neúspěšně kandidoval do poslanecké sněmovny a ani starostou nezůstal dlouho. Když byl v červnu 1920 jmenován okresním školním inspektorem v Kamenici nad Lipou, dal přednost tomuto zaměstnání a na funkci jindřichohradeckého starosty rezignoval.

Byl vynikajícím řečníkem a velmi často vystupoval při různých příležitostech s vlasteneckými projevy a přednáškami, zpočátku zejména v jižních Čechách, později i v Praze, kam přesídlil v roce 1928, nejprve jako učitel a pak se stal školním inspektorem. Zastával řadu funkcí v různých pedagogických organizacích, byl např. předsedou Ústředního spolku učitelských jednot, místopředsedou Konfederace duševních pracovníků ad. Věnoval se i odborné literatuře, kromě pedagogických statí napsal publikace Karel Havlíček, Předchůdci Husovi, Na obranu demokracie a republiky, a je spoluautorem antologií Deset let republiky a Sborník Žižkův. V roce 1940 odešel do výslužby, od konce roku 1948 bydlel v Kamenici nad Lipou. Zemřel v nemocnici v Počátkách.

Otomar Bistřický (26. 5. 1880 – 18. 3. 1949) STATKÁŘ I POLITIK

Narodil se v Jindřichově Hradci v rodině měšťana a statkáře, který vlastnil rodinný statek a výstavný dům v Kmentové ulici na Novém městě. V pěti letech mu zemřel otec, matka mu umožnila vystudovat čtyři třídy reálky v Českých Budějovicích a střední hospodářskou školu v Chrudimi. Po hospodářské praxi na různých místech se vrátil do Jindřichova Hradce, kde hospodařil na rodném statku a v roce 1909 se oženil s Karolinou Novákovou, dcerou náměstka státního návladního v Brně.

V rodném městě záhy vstoupil do veřejného i politického života. Stal se členem řady místních spolků, v roce 1911 byl zvolen jako náhradník do městského zastupitelstva a stal se členem několika odborných komisí města, v nichž se věnoval zejména hospodářské problematice. Těsně před vypuknutím 1. světové války byl zvolen do dozorčí rady jindřichohradecké Jednoty záložné, stal se předsedou rolnického skladištního družstva aj. Po vzniku Československé republiky se stal předsedou okresní hospodářské rady, která se starala o zásobování v regionu, v lednu 1919 byl zvolen do výboru Tělocvičné jednoty Sokol v Jindřichově Hradci. V komunálních volbách v červnu téhož roku byl zvolen do městského zastupitelstva a městské rady, kde zastával funkci náměstka starosty. Svůj mandát i funkci získal jako člen strany národně demokratické, z níž však nedlouho po volbách vystoupil a stal se předním představitelem jindřichohradecké organizace strany republikánské. Proto se chtěl funkce starostova náměstka vzdát, ale na žádost městské rady náměstkem zůstal. Když pak v červenci 1920 rezignoval Jan Chýna, byl zvolen starostou. Proti volbě byl však podán protest, takže se starostou stal až po opakované volbě 27. srpna. Tuto funkci vykonával do roku 1923, dále však zůstal členem rady města. Jako regionální představitel republikánské strany, který organizoval agrární a družstevní hnutí na Jindřichohradecku, byl ve volbách do Národního shromáždění v listopadu 1925 zvolen poslancem, svůj mandát obhájil i v dalších letech. Od dubna 1935 zastával funkci starosty jindřichohradecké Tělocvičné jednoty Sokol, v květnu 1938 byl zvolen předsedou ústředního výboru Národní jednoty pošumavské a pracoval i v dalších spolcích a organizacích.

Po okupaci byl 1. září 1939 zatčen a po měsíčním věznění propuštěn, dále zastával funkci starosty Sokola až do jeho rozpuštění v dubnu 1941 a pak krátce po osvobození v roce 1945.

Jan Tesař (7. 2. 1861 – 1. 1. 1948) STOLAŘ I HASIČ

Narodil se v Jindřichově Hradci jako syn Antonie Tesařové, dcery  místního cihláře. Vyučil se stolařem, složil mistrovskou zkoušku a v listopadu 1887 se oženil s Ludmilou Brožovou, dcerou tesaře z Mníšku. V rodném městě provozoval nábytkářskou dílnu, na jindřichohradecké hospodářské a průmyslové výstavě v létě 1888 získal bronzovou medaili, v roce 1905 se podílel na zařízení interiéru nové zasedací síně radnice podle projektu Jana Kotěry. Jako majitel stolařské dílny se stal předsedou místního společenstva truhlářů.

Kromě svého povolání se po celý život věnoval práci ve sboru dobrovolných hasičů, v roce 1895 se stal velitelem oddělení, později byl zvolen do výboru hasičské jednoty, od roku 1914 byl pobočníkem a pak náměstkem velitele, koncem dvacátých let velitelem sboru, pracoval i ve výboru hasičské župy. Vstoupil do spolku katolických tovaryšů a dlouhodobě byl členem jeho výboru, stal se rovněž předním představitelem Jednoty vzájemně se podporujících řemeslníků a živnostníků, nejprve jako člen výboru, později pokladník a od roku 1913 místopředseda. Zapojil se i do činnosti ostrostřeleckého sboru, měšťanské besedy, řemeslnicko-živnostenské besedy, od roku 1913 byl zvolen do výboru Jindřichohradecké spořitelny.

Před válkou vstoupil i do politického života města, když kandidoval do městského zastupitelstva, v roce 1906 ještě neúspěšně, ale v červenci 1911 byl zvolen, postupně pracoval v odborech stavebním, regulačním, policejním, požárním, v kuratoriu průmyslové školy a ve výboru živnostenské pokračovací školy. V roce 1911 se také stal členem místní organizace Národní strany svobodomyslné, v zastupitelstvu zůstal po celou dobu války a v obecních volbách v červnu 1919 byl opětovně zvolen do nového zastupitelstva. Po jeho rozpuštění o tři roky později byl pak 21. března 1923 zvolen starostou města. Zasloužil se o založení rodinné školy pro dívky, pracoval ve výboru Národohospodářského sboru jihočeského, stal se místopředsedou Živnostenské záložny. Největší událostí v období jeho starostování se stalo uspořádání hospodářské výstavy v roce 1925, během níž navštívil město i prezident T. G. Masaryk. V roce 1926 bylo zastupitelstvo rozpuštěno, Jan Tesař byl pak členem obecní správní komise, ale v dalších obecních volbách již neuspěl. Dále působil v hasičském sboru a Jednotě vzájemně se podporujících řemeslníků a živnostníků a vedl její pohřební ústav.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjádříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít