Posledním zaevidovaným sbírkovým předmětem ve fondu Militaria je střepina z letecké bomby. Muzeu ji předal poctivý nálezce, který ji nalezl před hrází Krvavého rybníka a jako archeologický nález předal podle platného památkového zákona našemu muzeu. Do sbírky muzea byla střepina bomby zaevidována pod inventárním číslem M 1194.
Střepina je němým svědkem události z 24. srpna 1944, kdy při návratu amerického bombardovacího svazu z bombardování pardubických rafinérií došlo ke střetu mezi americkými a německými letadly nad územím Jindřichohradecka. Během několika málo minut byly sestřeleny čtyři americké bombardéry a jedenáct německých stíhaček. Zemřelo přitom dvacet až třicet letců obou nepřátelských stran.
V prostoru Krvavého rybníka byl německými stíhačkami napaden bombardér typu Liberator B-24J, který jeho posádka pojmenovala Flak Shak III. Letadlo bylo těžce poškozeno a v důsledku tohoto poškození zřejmě došlo k samovolnému uvolnění dvou bomb, které se pro nějaké technické potíže nepodařilo svrhnout na rafinérie a které proto zůstaly v pumovnici bombardéru. V terénu jsou dodnes viditelné krátery po výbuchu těchto bomb. Velitel letadla 1/Lt James E. Mulligan vydal rozkaz k opuštění letadla, kterého uposlechla pouze část posádky, která se tak dostala do německého zajetí na našem území. Zbytek posádky včetně velitele zůstal v letadle, které doletělo až do Rakouska, kde se pak zřítilo v prostoru Gross Meinharts. Naštěstí se zbytku posádky podařilo úspěšně z letadla před jeho zřícením vyskočit. Sestřelení letadla tedy přežila nakonec celá posádka, na rozdíl od ostatních sestřelených bombardérů.
Střepina pochází zřejmě z bomby americké výroby, tzv. pětisetlibrovky. Jedná se o kus zkorodované ocele, který je dlouhý 45,5 cm, široký 14 cm a silný 3 cm. Střepina má velmi nepravidelný tvar s ostrými hranami. Podle názoru přizvaného pyrotechnika se jedná o střepinu z přední části bomby se zbytky závitu po umístění rozněcovače. Chmury vnímavého člověka přepadají při představě, co takový půlmetrový kus ocele o hmotnosti kolem deseti kilogramů dokáže provést s lidským tělem. Prakticky při každém bombardování či ostřelování se v cíli nacházejí lidé. Odbornou povinností muzea je schraňovat věci, které dokumentovaný jev dokladují pokud možno komplexně. Proto do plnohodnotné muzejní sbírky patří ve fondu militarií vedle nablýskaných připomínek válečné slávy i takovéto věci. Věci, které velmi názorně upomínají na osud mnoha lidí ve válce. Na závěr je mojí povinností poděkovat panu Jaroslavu Novákovi, který je oním výše zmíněným nálezcem.
Jaroslav Pikal