Pochmurná připomínka války

Posledním zaevidovaným sbírkovým předmětem ve fondu Militaria je střepina z letecké bomby. Muzeu ji předal poctivý nálezce, který ji nalezl před hrází Krvavého rybníka a jako archeologický nález předal podle platného památkového zákona našemu muzeu. Do sbírky muzea byla střepina bomby zaevidována pod inventárním číslem M 1194.

Střepina je němým svědkem události z 24. srpna 1944, kdy při návratu amerického bombardovacího svazu z bombardování pardubických rafinérií došlo ke střetu mezi americkými a německými letadly nad územím Jindřichohradecka. Během několika málo minut byly sestřeleny čtyři americké bombardéry a jedenáct německých stíhaček. Zemřelo přitom dvacet až třicet letců obou nepřátelských stran.

V prostoru Krvavého rybníka byl německými stíhačkami napaden bombardér typu Liberator B-24J, který jeho posádka pojmenovala Flak Shak III. Letadlo bylo těžce poškozeno a v důsledku tohoto poškození zřejmě došlo k samovolnému uvolnění dvou bomb, které se pro nějaké technické potíže nepodařilo svrhnout na rafinérie a které proto zůstaly v pumovnici bombardéru. V terénu jsou dodnes viditelné krátery po výbuchu těchto bomb. Velitel letadla 1/Lt James E. Mulligan vydal rozkaz k opuštění letadla, kterého uposlechla pouze část posádky, která se tak dostala do německého zajetí na našem území. Zbytek posádky včetně velitele zůstal v letadle, které doletělo až do Rakouska, kde se pak zřítilo v prostoru Gross Meinharts. Naštěstí se zbytku posádky podařilo úspěšně z letadla před jeho zřícením vyskočit. Sestřelení letadla tedy přežila nakonec celá posádka, na rozdíl od ostatních sestřelených bombardérů.

Pochmurná připomínka války

Střepina pochází zřejmě z bomby americké výroby, tzv. pětisetlibrovky. Jedná se o kus zkorodované ocele, který je dlouhý 45,5 cm, široký 14 cm a silný 3 cm. Střepina má velmi nepravidelný tvar s ostrými hranami. Podle názoru přizvaného pyrotechnika se jedná o střepinu z přední části bomby se zbytky závitu po umístění rozněcovače. Chmury vnímavého člověka přepadají při představě, co takový půlmetrový kus ocele o hmotnosti kolem deseti kilogramů dokáže provést s lidským tělem. Prakticky při každém bombardování či ostřelování se v cíli nacházejí lidé. Odbornou povinností muzea je schraňovat věci, které dokumentovaný jev dokladují pokud možno komplexně. Proto do plnohodnotné muzejní sbírky patří ve fondu militarií vedle nablýskaných připomínek válečné slávy i takovéto věci. Věci, které velmi názorně upomínají na osud mnoha lidí ve válce. Na závěr je mojí povinností poděkovat panu Jaroslavu Novákovi, který je oním výše zmíněným nálezcem.

Jaroslav Pikal

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

V nastavení souborů cookie na těchto webových stránkách je zvoleno „povolit soubory cookie“, abyste si mohli jejich prohlížení užít co nejlépe. Jestliže budete dále používat tyto webové stránky, aniž byste změnili nastavení souborů cookie, nebo kliknete na tlačítko „Přijmout“ níže, vyjadříte tak svůj souhlas s tímto nastavením.

Zavřít