-0.2 C
Jindřichův Hradec
19.03. 2024
Články

Jindřichohradecká vrchnost IV: Slavatové

Kniha Nezapomenutelné osobnosti v historii města Jindřichův Hradec vypráví o personách veřejného i neveřejného života, které svými rozhodnutími, činy a názory přivedly vědomě a třeba také nevědomky město nad Vajgarem k jeho současné podobě.

Čtenářům portálu Hradecžije budou v letošním roce, ve spolupráci s Informačním centrem Jindřichův Hradec, postupně představeny všechny kapitoly této knihy.

…pokračování z minulého týdne (Jindřichohradecká vrchnost III)

Smrtí Jáchyma Oldřicha z Hradce v roce 1604 vymřel zdejší rod pánů z Hradce po meči. Dědictví obdržela Jáchymova sestra Lucie Otýlie (1582-1633), která se již v roce 1602 provdala za Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka (1572-1652).

Tento starobylý chudnoucí český šlechtický rod patřil již v polovině 16. století k nejbližším příbuzným jindřichohradeckých pánů. Sám Vilém Slavata užíval již od 90. let patronace Adama II. z Hradce, na jehož útraty strávil v letech 1593-1596 studijní pobyt v Itálii a pod jeho režií se odehrála i Vilémova konverze ke katolické víře. Pro sňatek Viléma Slavaty s jeho sestřenicí Lucií Otýlií z Hradce byla udělena papežská dispens promíjející blízké příbuzenství. Vilém Slavata získal sňatkem nejrozsáhlejší českomoravskou doménu a začal budovat vlastní šlechtickou prestiž. Vilém se nezapomenutelně zapsal do dějin především jako přímý účastník pražské defenestrace. Po bitvě na Bílé hoře se stal říšským hrabětem a v roce 1628 nejvyšším kancléřem, projevoval se také jako zarputilý katolík, příznivec habsburské politiky, ale též jako zastánce Čech, české šlechty a českého jazyka. Význam Jindřichova Hradce za jeho vlády značně vzrostl, když se roku 1654 pořizoval soupis obyvatelstva a domů, byl mezi českými městy Jindřichův Hradec se svými 405 domy na druhém místě hned za Prahou.

Po smrti Viléma se krátce stal vladařem domu jeho spořivý a zbožný syn Adam Pavel (1604-1657). Právě on také udělil městu v roce 1653 nová privilegia a svěřil rodinný archiv do rukou jezuity Bohuslava Balbína, který tehdy ve městě pobýval. Zemřel bezdětný a je pochován v Jindřichově Hradci v kostele sv. Kateřiny. Panství po něm zdědil synovec Ferdinand Vilém (1630-1673), který byl vychován svou vzdělanou matkou Marií Františkou z Meggau německým způsobem a také on zemřel bez mužského dědice. Panství připadlo po jeho smrti mladšímu bratrovi Janu Jiřímu Jáchymovi (1638-1689), který v roce 1673 přivítal v Jindřichově Hradci císaře a krále Leopolda I. Při té příležitosti nechal opravit na svoje náklady cestu ze Slavonic až do Řečice. Své nejstarší dceři Marii Josefě (1667-1708) vystrojil v roce 1686 velkolepou svatbu s Heřmanem Jakubem Černínem. Panství po jeho smrti převzal František Leopold Vilém (1639-1691), který se původně vydal na církevní dráhu a byl kanovníkem v Pasově. I když obdržel dispens pro vystoupení z řádu jako poslední mužský člen rodu a pokusil se zplodit syna, svůj úkol nenaplnil a jeho smrtí rod vymřel po meči. Majetek zdědila Marie Josefa Slavatová.

Vilém Slavata (1572-1652) HRABĚ I NEJVYŠŠÍ KANCLÉŘ

Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka se narodil do starého českého panského rodu jako syn Adama Slavaty a Doroty Kurcpachové v Čestíně Kostele a byl vychován u strýce Jindřicha na Košumberku, který podporoval jednotu bratrskou. Již v mládí se ale Vilém přiklonil pod vlivem své babičky Alžběty, sestry Jáchyma z Hradce, ke katolické víře. Dne 13. ledna 1602 se oženil s Lucií Otýlií z Hradce, která mu přinesla bohaté věno. Vilém navázal na její rodovou tradici. Byl mu přidělen titul „vladař domu hradeckého“ a zdejší panství se tak dostalo na 90 let do rukou Slavatů.

Slavata zastával úřad karlštejnského purkrabího a stal se aktivním účastníkem politiky začátku 17. století. Nestabilní politická a náboženská situace v Čechách vyvrcholila v roce 1618 defenestrací královských místodržících Viléma Slavaty a Jaroslava Bořity z Martinic. Slavata se uchýlil do emigrace, kde záhy sepsal paměti na léta 1608-1619. Později se díky svému silnému katolickému a prohabsburskému cítění stal nejvyšším českým kancléřem. Díky tomu a svému vstřícnému postoji k české šlechtě, zemím Koruny české a českému jazyku přispěl k uklidnění poměrů v zemi. Na sklonku života navázal na memoáry z dvacátých let dalšími rozsáhlými pamě mi. Se svou ženou Lucií Otýlií z Hradce, která zemřela již v roce 1633, měl několik dětí, z nichž se tři synové – Adam Pavel, Jáchym Oldřich a František Vít – dožili dospělého věku. Za svého vladaření v Jindřichově Hradci odňal Vilém městu všechna privilegia, která mu později rozšířená vrátil. Postupně se usmířil s měšťany a věnoval se náboženské protireformaci. Zasloužil se o udělení titulu infulovaného proboštství zdejší faře v roce 1625, v roce 1637 do města dovezli jezuité ostatky sv. Hippolyta, který se stal městským patronem. Vilém Slavata, který celý život připisoval své zázračné zachránění při defenestraci Panně Marii, také vymohl, aby se průvod s Palladiem země české při jeho návratu z Vídně do Prahy v roce 1650 ubíral přes Jindřichův Hradec. Průběh velkolepé barokní náboženské slavnosti, která se ve městě při této příležitosti udála a k níž složil píseň zdejší varhaník Adam Václav Michna z Otradovic, byl podrobně zaznamenán. O dva roky později zemřel Vilém Slavata ve Vídni a dědicem panství se stal nejstarší syn Adam Pavel Slavata. Vilém Slavata je pochován v Jindřichově Hradci.

Autoři textů: PhDr. Štěpánka Běhalová, Ph.D. a PaedDr. František Fürbach

Spoluautoři: Mgr. Vladislav Burian a MgA. Jakub Valášek

Vydavatel knihy je Město Jindřichův Hradec. Textové a fotografické podklady jsou ze sbírek Muzea Jindřichohradecka. Využít je lze na základě autorského zákona výhradně jen se souhlasem vlastníka.

Kniha je v prodeji v Informačním středisku v Panské ulici za 390 Kč.

Předchozí kapitoly: