Sníh a mráz udělal radost lyžařům a hlavně dětem. Je zábavné brouzdat se bílou závějí, stavět sněhuláky nebo vyrazit na sjezdovku a pak se promrzlí vracet domů do tepla, dát si horký čaj nebo se jen tak svalit na gauč v obýváku.
Lidé bez domova ale takové štěstí nemají. Zatímco většině lidí udělala ladovská zima radost, osoby bez střechy nad hlavou řeší, jak přežít noc aniž by umrzli.
I tito lidé jsou součástí naší společnosti, a proto pro ně Charita Jindřichův Hradec provozuje Noclehárnu sv. Antonína. Tam mohou bezpečně a v důstojných podmínkách přežít noc jak muži, tak ženy.
Na provoz můžete přispět i vy. Pomůže každá stokoruna. https://www.darujme.cz/projekt/1205879
Naše Noclehárna sv. Antonína má otevřené dveře pro lidi v nouzi, nabízí jim možnost:
- teplé, suché postele a přespání v bezpečí a pod střechou
- připravit si teplé jednoduché jídlo
- získat a využít základní hygienické potřeby včetně sprchy
- vyprat a usušit své oblečení
- využít služeb naší Výdejny Samaritán, kde můžou v případě potřeby získat materiální pomoc (oblečení, základní potraviny či hygienu)
- spolupracovat s naší Poradnou pro lidi v nouzi, která umožňujeme lidem bez domova znovu nabrat sílu a začít řešit svůj život tak, aby se přesunuli z okraje společnosti a stali její součástí
Co je zahrnuto v doporučené částce 100 Kč?
- nocleh v čisté posteli
- možnost praní a osušení oblečení
- možnost připravit si teplé jídlo a nápoj
- možnost teplé sprchy, zapůjčení čistého ručníku a hygienických potřeb
- klientům je po celou dobu k dispozici sociální pracovnice – zajištění odborné konzultace a zprostředkování další pomoci
Noclehárna nenabízí jen přespání, sociální pracovníci Charity pomohou klientům se dále odrazit do života. A jak to vypadá dění v noclehárně v praxi?
Zazvonil telefon. „Charita Jindřichův Hradec, prosím?“
„Dobrý den, tady Policie ČR. Dnes propouštíme pána a potřebujeme mu nějak pomoci. Vrací se tam k vám a nikoho nemá. Bydlení, peníze…nic. Je možné, aby si ho někdo vzal na starost? Za chvíli vyráží vlakem k vám do města.“ A tak začal jeden ze šťastných příběhů Noclehárny sv. Antonína.
Pan Alois přijíždí do Jindřichova Hradce. Ruku si podáváme se zlomeným mužem. Krátké představení a rychlá chůze do kanceláře a cestou vedená zdvořilostní konverzace. Co se vlastně stalo? Půl roku strávil Alois ve vazební věznici. Ke své trestné činnosti se dostal jako slepý k houslím. V ruce drží igelitku s věcmi, které mu věnovali pracovníci z kriminálky, batoh s doklady a veškerou dokumentací pro úřady a telefon, který by dnešní mladí nevzali do ruky.
A ať bylo, co bylo, musí se jít dál. Začíná nám kolotoč zařizování: Kurátor pro dospělé, Úřad práce – oddělení pro zprostředkování zaměstnání, Úřad práce – oddělení hmotné nouze. A nejen to – projít město, aby věděl, co kde najde, ukázat cestu na naši Noclehárnu sv. Antonína. Následují další a další setkání. Vyhledávání volných míst, telefonování, aby si Alois našel práci i s ubytováním. Už to vypadá beznadějně, Alois je skleslý. Pak se na něj ale usměje štěstí. Má za sebou úspěšně zvládnutý pohovor, tiskne si ruku s panem ředitelem výrobní firmy a přijímá pracovní místo i s ubytováním. Pátého dne v měsíci jsme se setkali poprvé a po jednadvaceti dnech téhož měsíce nastupuje do nové práce.
Kompletní informace o Noclehárně sv. Antonína
https://jindrichuvhradec.charita.cz/jak-pomahame/nocleharna-sv-antonina/